Fischerova syntéza indolů
Fischerova syntéza indolů je reakce (substituovaného) fenylhydrazinu s aldehydem nebo ketonem v kyselém prostředí za vzniku indolu nebo jeho derivátu;[1][2] objevil ji roku 1883 německý chemik Hermann Emil Fischer. Tímto postupem se často vyrábějí léky na migrénu ze skupiny triptanů.
![Fischerova syntéza indolů](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/47/Fischer_indole_reaction_scheme.svg/400px-Fischer_indole_reaction_scheme.svg.png)
Při této reakci je důležité vybrat správný katalyzátor. Používají se jak Brønstedovy–Lowryho kyseliny, jako kyselina chlorovodíková (HCl), kyselina sírová (H2SO4), polyfosforečné kyseliny a kyselina p-toluensulfonová, tak i Lewisovy kyseliny, například fluorid boritý (BF6), chlorid zinečnatý (ZnCl2), chlorid železitý (FeCl3) a chlorid hlinitý (AlCl3).
Proběhlo několik studií zkoumajících Fischerovu syntézu indolů.[3][4][5]
Mechanismus[editovat | editovat zdroj]
Reakcí substituovaného fenylhydrazinu s karbonylovou sloučeninou nejprve vznikne fenylhydrazon, který se izomerizuje na odpovídající enamin. Po následné protonaci proběhne [3,3] sigmatropní přesmyk, kterým se vytvoří imin. Z něj vznikne cyklický aminal, z něhož se odštěpí molekula amoniaku, což vede ke vzniku indolu jako konečného produktu.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/82/Fischer_indole_synthesis.png/700px-Fischer_indole_synthesis.png)
Pomocí isotopového značkování bylo zjištěno, že se do vzniklého indolu zabuduje arylový dusík z fenylhydrazinu.[6][7]
Buchwaldova varianta[editovat | editovat zdroj]
Při katalýze palladiem lze Fischerovu syntézu indolů provést reakcí arylbromidů s hydrazony.[8] Tato možnost je v souladu s předpokladem, že jsou meziprodukty Fischerovy syntézy hydrazony. Použité N-arylhydrazony lze nahradit jinými ketony.
![Buchwaldova varianta Fischerovy syntézy indolů](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9b/Fischer_Indole_Buchwald_Modification_Scheme.png/500px-Fischer_Indole_Buchwald_Modification_Scheme.png)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Bartoliova syntéza indolů
- Leimgruberova–Batchova syntéza indolů
- Madelungova syntéza indolů
- Reissertova syntéza indolů
- Gassmanova syntéza indolů
- Nenitzescuova syntéza indolů
- Jappova–Klingemannova reakce
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fischerova syntéza indolů na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fischer indole synthesis na anglické Wikipedii.
- ↑ Hermann Emil Fischer; F. Jourdan. Ueber die Hydrazine der Brenztraubensäure. Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1883, s. 2241–2245. Dostupné online.
- ↑ Hermann Emil Fischer; O. Hess. Synthese von Indolderivaten. Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1884, s. 559–568. Dostupné online.
- ↑ R. B. van Order; H. G. Lindwall. Indole. Chemical Reviews. 1942, s. 69–96.
- ↑ B. Robinson. The Fischer Indole Synthesis. Chemical Reviews. 1963, s. 373–401.
- ↑ B. Robinson. Studies on the Fischer indole synthesis. Chemical Reviews. 1969, s. 227–250.
- ↑ C. F. H. Allen; C. V. Wilson. The Use of N15 as a Tracer Element in Chemical Reactions. The Mechanism of the Fischer Indole Synthesis. Journal of the American Chemical Society. 1943, s. 611–612.
- ↑ K. Clusius; H. R. Weisser. Reaktionen mit 15N. III. Zum Mechanismus der Fischer'schen Indolsynthese. Helvetica Chimica Acta. 1952, s. 400–406.
- ↑ S. Wagaw; B. H. Yang; S. L. Buchwald. A Palladium-Catalyzed Strategy for the Preparation of Indoles: A Novel Entry into the Fischer Indole Synthesis. Journal of the American Chemical Society. 1998, s. 6621–6622.