Filip Pohl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Filip Pohl OFM
kněz
Zasvěcený život
Institut františkáni
Francescocoa.png
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum úmrtí 7. duben 1718
Místo úmrtí Brno
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání lektor teologie, hudebník, hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip Pohl (?-1707) byl františkán působící v českých zemích a české františkánské provincii sv. Václava, teolog, hudebník a hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Od října 1704 byl definitorem zmíněné řádové provincie.[1] Těžiště jeho aktivit však spočívalo v učitelském (lektorském) působení na františkánských klášterních školách. Jako i ostatní lektoři zřejmě nejprve vyučoval filozofii a posléze teologii na méně významné řádové škole. V roce 1704 byl však již lektorem na generálních řádových studiích (lector generalis) v konventu u P. Marie Sněžné v Praze. Pohlovy přednášky z teologie přednesené na klášterních studiích františkánů v Praze, kde spolu s ním částečně přednášel také Konstantin Dubský (mladší), si v letech 1704 až 1706 zaznamenal jako tehdejší žák Emerich Glaser († 1713):

  • Tractatus de sacramento eucharistiae aj. (1704-1705)
  • Liber de incarnatio verbo et Deo Uno et Trino (1705)

Emerich Glaser si své zápisky z přednášek ponechal až do docela blízké smrti, po ní přešly do knihovny kadaňského kláštera a od počátku 21. století jsou uchovávány v bibliotéce františkánů P. Marie Sněžné v Praze.[2]

Jako přední teolog české františkánské provincie prováděl Filip Pohl cenzuru – kontrolu nezávadnosti titulů napsaných svými spolubratřími před jejich vytištěním. Takto například, spolu s Anonínem Hartmannem, prověřili v dubnu 1707 duchovní příručku pro klarisky „Wund und Artzney der Seelen“ napsanou Sebasetianem Schambogenen a posléze vytištěnou v arcibiskupské tiskárně v Praze.[3]

Během svého působení v pražském konventu u P. Marie Sněžné (do roku 1711) nebyl Filip Pohl pouze učitelem řeholních studentů, ale také hudebníkem a ředitelem chóru v klášterním chrámu. Interpretoval skladby jiných autorů, ale sám vytvořil několik mešních doprovodů, které spolu s jinými zaznamenal roku 1711 jeho řádový spolubratr Barnabáš Rubner (též Rübner, Ruebner, †1745).[4]

V roce 1711 bratr Filip zanechal lektorské činnosti[5] a současně jej mimořádná provinční řádová kapitula slavená v září 1714 v Praze poslala do Jindřichova Hradce, kde jej ustanovila kvardiánem. [6] Jako místní představený hradeckého konventu působil do roku 1714. V roce 1713 z pověření ústředí františkánského řádu vizitoval jeho velkopolskou provincii, což bývalo svěřováno jen osvědčeným teologům a bratřím se zkušeností ve vedení řádu.[7] Františkán Filip Pohl zemřel v Brně 7. dubna 1718.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 154 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54. Posléze byl definitorem „habituálním“ Viz WRBCZANSKY, Severin OFM. Nucleus minoriticus. Praha : [s.n.], 1746.  
  2. Srov.též BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.8.2014]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. . s. 177-178, zde s. 107. Dostupné online.
  3. Popis tisku viz Knihovna Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik katalog (cit. 12.9.2014).
  4. Missae chorales recentiores anno 1711... /// ... Has missas descripsit Fr. Barnabas Ruebner pro choro Pragensi ad Nives auctore plurimarum R. P. Philippo Pohl, lectore emerito, eiusdem chori regente. Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, signatura N i 9.
  5. V zmíněném rukopise jeho mší z roku 1711 je uveden jako „lector emeritus“.
  6. WRBCZANSKY, Nucleus minoriticus (cit.). Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 157-159.
  7. GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte : [s.n.], 1777. S. 772.   Čerpal dle odkazu knihy Severina Vrbčanského, Nucleus minoriticus, s. 50-52.
  8. Nekrologium české františkánské provincie.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]