Filip Pohl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Filip Pohl OFM
kněz
Zasvěcený život
Institut františkáni
Francescocoa.png
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození 17. století
Datum úmrtí 7. duben 1718
Místo úmrtí Brno
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání lektor teologie, hudebník, hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip Pohl (?-1707) byl františkán působící v českých zemích a české františkánské provincii sv. Václava, teolog, hudebník a hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Od října 1704 byl definitorem zmíněné řádové provincie.[1] Těžiště jeho aktivit však spočívalo v učitelském (lektorském) působení na františkánských klášterních školách. Jako i ostatní lektoři zřejmě nejprve vyučoval filozofii a posléze teologii na méně významné řádové škole. V roce 1704 byl však již lektorem na generálních řádových studiích (lector generalis) v konventu u P. Marie Sněžné v Praze. Pohlovy přednášky z teologie přednesené na klášterních studiích františkánů v Praze, kde spolu s ním částečně přednášel také Konstantin Dubský (mladší), si v letech 1704 až 1706 zaznamenal jako tehdejší žák Emerich Glaser († 1713):

  • Tractatus de sacramento eucharistiae aj. (1704-1705)
  • Liber de incarnatio verbo et Deo Uno et Trino (1705)

Emerich Glaser si své zápisky z přednášek ponechal až do docela blízké smrti, po ní přešly do knihovny kadaňského kláštera a od počátku 21. století jsou uchovávány v bibliotéce františkánů P. Marie Sněžné v Praze.[2]

Jako přední teolog české františkánské provincie prováděl Filip Pohl cenzuru – kontrolu nezávadnosti titulů napsaných svými spolubratřími před jejich vytištěním. Takto například, spolu s Anonínem Hartmannem, prověřili v dubnu 1707 duchovní příručku pro klarisky „Wund und Artzney der Seelen“ napsanou Sebasetianem Schambogenen a posléze vytištěnou v arcibiskupské tiskárně v Praze.[3]

Během svého působení v pražském konventu u P. Marie Sněžné (do roku 1711) nebyl Filip Pohl pouze učitelem řeholních studentů, ale také hudebníkem a ředitelem chóru v klášterním chrámu. Interpretoval skladby jiných autorů, ale sám vytvořil několik mešních doprovodů, které spolu s jinými zaznamenal roku 1711 jeho řádový spolubratr Barnabáš Rubner (též Rübner, Ruebner, †1745).[4]

V roce 1711 bratr Filip zanechal lektorské činnosti[5] a současně jej mimořádná provinční řádová kapitula slavená v září 1714 v Praze poslala do Jindřichova Hradce, kde jej ustanovila kvardiánem. [6] Jako místní představený hradeckého konventu působil do roku 1714. V roce 1713 z pověření ústředí františkánského řádu vizitoval jeho velkopolskou provincii, což bývalo svěřováno jen osvědčeným teologům a bratřím se zkušeností ve vedení řádu.[7] Františkán Filip Pohl zemřel v Brně 7. dubna 1718.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 154 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54. Posléze byl definitorem „habituálním“ Viz WRBCZANSKY, Severin OFM. Nucleus minoriticus. Praha: [s.n.], 1746. 
  2. Srov.též BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.8.2014]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. . s. 177-178, zde s. 107. Dostupné online.
  3. Popis tisku viz Knihovna Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik katalog (cit. 12.9.2014).
  4. Missae chorales recentiores anno 1711... /// ... Has missas descripsit Fr. Barnabas Ruebner pro choro Pragensi ad Nives auctore plurimarum R. P. Philippo Pohl, lectore emerito, eiusdem chori regente. Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, signatura N i 9.
  5. V zmíněném rukopise jeho mší z roku 1711 je uveden jako „lector emeritus“.
  6. WRBCZANSKY, Nucleus minoriticus (cit.). Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 157-159.
  7. GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 772.  Čerpal dle odkazu knihy Severina Vrbčanského, Nucleus minoriticus, s. 50-52.
  8. Nekrologium české františkánské provincie.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]