Ferdinand Albert I. Brunšvicko-Wolfenbüttelsko-Bevernský

Ferdinand Albert I.
	Brunšvicko-lüneburský vévoda
Narození	22. května 1636; Brunšvik, Brunšvicko-Wolfenbüttelsko
Úmrtí	25. dubna 1687 (ve věku 50 let); Bevern, Brunšvicko-Wolfenbüttelsko
Pohřben	Katedrála svatého Blažeje v Brunšviku
Manželka	Christine Hesensko-Eschwegská
Potomci	Žofie Eleonora Brunšvicko-Wolfenbüttelsko-Bevernská, Ferdinand Albrecht II. Brunšvický, Arnošt Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelsko-Bevernský, August Ferdinand Brunšvicko-Lüneburský, Leopold Karel Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Fridrich Albrecht Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Klaudie Eleanora Brunšvicko-Wolfenbüttelská, Ferdinand Kristián Brunšvicko-Lüneburský a Jindřich Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský
Rod	Welfové
Otec	Selenus Gustavus
Matka	Alžběta Žofie Meklenburská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Albert I. německy Ferdinand Albrecht I. (22. května 1636 Brunšvik – 23. dubna 1687 Bevern) byl člen rodu Welfů a vévoda z Brunšviku-Lüneburku. Když se v roce 1667 se svými staršími bratry dohodl o dědictví, vzdal se Brunšvicko-wolfenbüttelského knížectví. Oproti tomu získal jeho sekundogenituru Brunšvik-Bevern, kterému vládl až do své smrti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Albert se narodil v Brunšviku jako třetí syn vévody Augusta Mladšího, vládnoucího brunšviko-wolfenbüttelského knížete, a jeho třetí manželky, vévodkyně Alžběty Žofie Meklenburské. Vyrůstal v otcově sídle a získal komplexní vzdělání, mezi jeho vychovatele patřili Justus Georg Schottel a Sigmund von Birken.^[1]

Po otcově smrti v roce 1666 se se svými staršími bratry dostal do sporu o dědictví. Nakonec Ferdinand Albert získal bevernský palác poblíž Holzmindenu, některá feudální práva a určité množství peněz výměnou za své nároky na vládu nad Brunšvikem-Wolfenbüttelskem, kterému vládli jeho starší nevlastní bratři Rudolf August a Anton Ulrich.^[1]

Ferdinand Albert v roce 1665 vstoupil do Královské společnosti a v roce 1673 byl vévodou Augustem Sasko-Weissenfelským přijat do Ovocnářské společnosti. V průběhu let byl však stále výstřednější a v určitém okamžiku museli jeho bratři poslat vojáky, aby obnovili pořádek v jeho paláci. Shromáždil mnoho uměleckých děl, která se později stala součástí muzea vévody Antona Ulricha v Brunšviku. Zemřel v roce 1687 v Bevernu; jeho syn a nástupce Ferdinand Albert II. zdědil o desetiletí později Brunšvicko-wolfenbüttelské knížectví.^[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Albert se v roce 1667 oženil s Christine Hesensko-Eschwegskou (30. října 1648 – 18. března 1702), dcerou lankraběte Fridricha Hesensko-Eschwegského. Toto je seznam jejich dětí, které dosáhly dospělost: