Felix Holzmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Felix Holzmann
Narození 8. července 1921
Teplice
Úmrtí 13. srpna 2002 (ve věku 81 let)
Saská Kamenice
Povolání herec a televizní herec
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Felix Holzmann (8. července 1921 Teplice13. září 2002 Chemnitz) byl český komik německé národnosti.

Ve svých scénkách se proslavil postavou s výraznými kulatými brýlemi a slaměným kloboukem, tzv. tralaláčkem.[1] Jeho vystoupení mělo většinou charakter dialogu, výjimečně monologu. Vytvořil typ natvrdlého chlapíka, kterému všechno dochází nezvykle dlouho, se zvláštním tázavým zpěvavým protahováním koncovek.[2] Jeho texty byly precizně vystavěné, humor zpravidla těžil z nečekaného uchopení významu slov a slovních spojení (podobný styl měly scénky s Hlustvisihákem z pera Bedřicha Zelenky).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Teplicích, ale již v mládí se s rodiči přestěhoval do Litoměřic. Vystudoval obchodní školu v Ústí nad Labem, ale nakonec se začal věnovat divadlu. V severozápadní části Mírového náměstí v Litoměřicích se nachází dům jeho rodiny, kde prožil své dětství. Dnes je na tomto domě umístěna jeho busta s malou pamětní deskou.[3] Ve scéně Akvárium uvádí, že bydlí v Litoměřicích v ulici Máchova 44, kde později skutečně bydlel. V Ústí nad Labem se seznámil s Františkem Budínem, který se stal jeho dlouholetým partnerem. Pro Budínovu vytíženost v zaměstnání, kterého se nechtěl vzdát[1] přesídlil Holzmann do Prahy, kde ve svých komických scénách vystupoval s profesionálními umělci jako byli Viktor Maurer, Lubomír Lipský, Milan Neděla, Miloslav Šimek, Jan Borovička, Jiří Bruder, Zdeněk Dítě, ale i Karel Gott nebo Iva Janžurová.

V roce 1970 spáchala jeho žena sebevraždu.[1] Po této události začal působit také v Německé demokratické republice, kde se seznámil se zpěvačkou a konferenciérkou Barbarou Greifovou, která se stala jeho druhou ženou. Po sňatku s ní žil trvale v Německu, ale do Česka se stále vracel a příležitostně vystupoval v České televizi. V roce 1997 vystoupil na rockovém festivalu v Trutnově[4] a několik let před svou smrtí působil se svou manželkou v angažmá na zaoceánském parníku.[1] Těsně před svou smrtí obdržel platinovou desku Supraphonu.[5] Je pohřben na hřbitově v Litoměřicích.[6]

Po smrti[editovat | editovat zdroj]

Až po jeho smrti se veřejnost dozvěděla, že během druhé světové války sloužil v německé armádě v západní Evropě a po válce proto strávil rok v sovětském zajetí, ale k těmto tvrzením chybějí upřesňující dokumenty.[7] V roce 2008 vyšla literární koláž o životě Felixe Holzmanna, která je připomínkou Holzmannova osobitého humoru a popularity. Je nedokončeným rozhovorem Ondřeje Suchého s Felixem Holzmannem, doplněným vzpomínkami dcery a přátel, dopisy, fotografiemi z jeho soukromí, novinovými výstřižky a úryvky z estrádních vystoupení.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

CD disky[editovat | editovat zdroj]

  • 10× Felix Holzmann. Supraphon, 1997. (71:10). Obsahuje: Ukulele, Svačina, Hřbitovní rozhovor, Křížovkáři, Náhodné setkání, Seznamka, Šachová koncovka, Statistika, V kině, Skleróza.
  • Ještě 10× Felix Holzmann. Supraphon, 2002. (70:43). Akvárium, Vaše žena je podobná mé známé, Vzorný vrchní, Domácí úkol, Kolegové, Alibi, Rozvod, Astrologie, Židle, Reportáž s nakupujícím v Kotvě.
  • Ztracený a nalezený. Supraphon, 2004. (54:21) Obsahuje: Anekdoty úvodem, Divácká soutěž, Anekdoty podruhé, Klíček, Ještě jednou anekdoty, Tak si na tom jevišti zůstaňte sám, Anekdoty nakonec.
  • Huhulák a další známé i neznámé scénky a anekdoty. Praha: Supraphon, ℗2006. (58:17). Obsahuje: Dotazník – neviděli jste tu Františka Joudu?, Anekdoty 1–4, O manželce, Ryba, Rozhovor Zdeňka Podskalského s Felixem Holzmannem, Ukulele (Huhulák).
  • Všechny šplechty. Praha: Supraphon, ℗2010. 5 CD.
  • Včera, dnes a zítra. Praha: Česká televize, ℗2011. 3 CD. Edice České televize. Zábava.
  • Šprechty Felixe Holzmanna: scénky a anekdoty. Praha: Supraphon, ℗2011. (71:24). Obsahuje: Ukulele (Huhulák), Svačina, Hřbitovní rozhovor, Křížovkáři (Průkopník), Náhodné setkání, Anekdoty 1–7.
  • Nové scénky Felixe Holzmanna, aneb, Včera, dnes a zítra...: záznam představení Davida Šíra a Miroslava Reila z divadla Semafor. [Praha]: Popron music & publishing, ℗2015. 2 CD. (77:02; 62:05).

Zvukové kazety[editovat | editovat zdroj]

  • Humoriády Felixe Holzmanna. Praha: Supraphon, ℗1991. (39:19).
  • Humoriády. Kvíz. Rušený program. [Praha]: Supraphon, ℗1991.
  • Felix Holzmann. 1. Praha: Supraphon, ℗1995. (37:15). Vybral a sestavil producent Jiří Tušl. Edice Nestárnoucí smích. Obsahuje: Ukulele, Kolegové, Vzorný vrchní, Svačina, Křížovkáři.
  • Felix Holzmann. 2. Praha: Supraphon, ℗1995. (37:59). Obsahuje: Náhodné setkání, Akvárium, Hřbitovní rozhovor, Domácí úkol, Alibi.
  • Felix Holzmann. 3. Praha: Supraphon Records, ℗1995. (66 min.). Výběr a sestava producent Jiří Tušl. Edice Nestárnoucí smích. Obsahuje: Skleróza, Židle, Seznamka, Šachová koncovka, Statistika, V kině, Astrologie, Rozvod.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Životopis Felix Holzmann. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  2. Felix Holzmann. FDb.cz [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  3. Dům Felixe Holzmanna - Litoměřice. www.turistika.cz [online]. Turistika.cz [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  4. GÖTH, Jindřich. Felix Holzmann: Tak mně teda řekněte.... Instinkt. 2011, čís. 15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-02. 
  5. BAROCH, Pavel. Smutný komik Felix Holzmann: wehrmacht, gulag i sebevražda ženy. TÝDEN.cz [online]. 2017-12-10 [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  6. Felix Holzmann. litomericky.denik.cz [online]. Litoměřický deník [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  7. ŠTEFEK, Jiří. Holzmann rozdával smích plnými hrstmi, svou službu u Wehrmachtu však tajil. Reflex.cz [online]. Reflex, 2016-07-08 [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SUCHÝ, Ondřej. Aluminový klíček Felixe Holzmanna. Praha: Modrý Stůl, 2008. ISBN 978-80-903471-6-8. S. 154. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]