Eva Filemonová
| Eva Filemonová | |
|---|---|
| Narození | 13. prosince 1933 Ostřešany  Československo |
| Úmrtí | 17. září 2014 (ve věku 80 let) Pardubice Česko |
| Povolání | sochařka a malířka |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Eva Filemonová (13. prosince 1933 Ostřešany – 17. září 2014 Pardubice) byla česká malířka a sochařka.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Ostřešanech jako třetí dcera Jaroslava a Marie Chvojkových. Výtvarné nadání patrně zdědila po otci, zatímco zemitost a pohyb po matce.[1] Otec vlastnil cihelnu, matka krátce po jejím narození onemocněla a musela být umístěna do soukromého sanatoria. Odtržení od matky se promítalo do její tvorby v pozdějším věku.
Z kádrových důvodů (kvůli otci) jí byl počátkem roku 1949 vysloven zákaz studia, a proto se musela vzdělávat soukromě a pracovat v nekvalifikovaných povoláních. Živila se zpočátku jako uklízečka, poté jako ošetřovatelka. V Ostřešanech žila do roku 1952, kdy byla nucena odejít. Po odchodu z rodné vsi bydlela v Brně. Po smrti svého prvního muže zůstala doma se synem (*1954) a začala malovat. Vrátila se však zpět do práce jako vychovatelka učňů. I tuto práci musela z politických důvodů opustit. Nakonec se stala ošetřovatelkou nemocných na nejtěžších pracovištích (psychiatrie, onkologie).
V roce 1976 se podruhé provdala a v letech 1976–1981 žila ve Strážnici s druhým manželem, který musel z politických důvodů odejít počátkem 70. let (1972?) z Československého rozhlasu v Brně. V roce 1982 se manželé usadili již natrvalo v Ostřešanech.
Po návratu do rodných Ostřešan rekonstruovala dům a zdobila ho vlastními sgrafity, freskami, sochami z pískovce i dřeva, obrazy a dalšími uměleckými díly. Do roku 1976 byla spíše „nedělní malířkou“. Od tohoto roku se však malování a umělecké tvorbě věnovala naplno. V letech 1982–1988 se účastnila soutěží (výhradně neprofesionálních výtvarníků), které sice vyhrávala, ale nesměla postoupit dále. Pořádala i výstavy, zpočátku pouze amatérské, protože oficiálně tvořit a vystavovat od roku 1982 nemohla.
Eva Filemonová byla dvakrát vdaná. Poprvé za Ivana Filemona (stavař, odborník na předpjatý beton), který tragicky zahynul v roce 1966. Podruhé se vdala za hudebního skladatele Emanuela Kuksu (* 22. 4. 1923 Brno, † 18. 9. 2003 Červený Kostelec).
Její díla jsou převážně surrealistická. Hlavním motivem bývají koně, které si v dětství zamilovala.
Od roku 1992 je členkou Unie výtvarných umělců v Praze.
Výstavy
[editovat | editovat zdroj]- 1945 – Obecná škola Ostřešany
- 1968 – Klub mladých – Dům umění Brno
- 1969 – Klub mladých – Dům umění Brno
- 1978 – Strážnice
- 1981 – Vlastivědné muzeum Kamenice nad Lipou
- 1982 – Lázně Bohdaneč
- 1982 – OKS Pardubice – Klub Polabiny IV
- 1993 – Dolní Kounice, klášter Rosa Coeli
- 1993 – Happening v zahradě domu v Ostřešanech
- 1994 – Východočeské divadlo Pardubice
- 2001 – Galerie Jana, Svatý Kopeček
- 2002 – Orlické muzeum Choceň
- 1. 9. 2002 – 30. 10. 2002 – Městské muzeum Lanškroun
- 2003 – Nasavrky, zámek
- 2004 – Státní zámek Slatiňany, Slatiňany
- 2005 – Galerie Ludvíka Kuby, Poděbrady
- 2005 – Kyjov, Galerie Doma
- 2009 – Brno, galerie 8A
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ FILEMON, Boris. Malířka a sochařka Eva Filemonová. Zprávy Klubu přátel Pardubicka [online]. (Tiskem 2003, č. 11–12.) 13. 7. 2018 [cit. 16. 9. 2022]. Dostupné z: http://www.kppardubicka.cz/cs/menu/zprava/1711-malirka-a-socharka-eva-filemonova/
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KALINA, Milan. Smutky a naděje Evy Filemonové. Poděbradské noviny: měsíčník pro kulturu, sport a politiku. 2005, roč. 14, č. 7 (1. 7. 2005), s. 6, fot. Dostupné také z: http://filemon.cz/filemon/wp/wp-content/uploads/2016/07/2005_podebrady_noviny.jpg
- KULKA, Jiří. Eva Filemonová – surrealismus prožitý život prosněný. Fotografie Boris Filemon, Aleš Ležatka. Brno: Orphis, 1995. 163 s., [28] barev. obr. ISBN 80-901925-0-5.
- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1998. II., D–G. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998. 408 s. Prameny, dokumenty. ISBN 80-86171-02-7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Ukázky díla Evy Filemonové
- Emanuel Kuksa Archivováno 20. 9. 2022 na Wayback Machine.
- Boris Filemon, vernisáž 14. 11. 2011, Sál Břetislava Bakaly. Kamera, střih Jindřich Kepert. (viz 8:50 až 9:07 pí Eva Filemonová)
- Eva Filemonová v informačním systému abART
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eva Filemonová
