Eva Filemonová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eva Filemonová
Narození13. prosince 1933
Ostřešany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí17. září 2014 (ve věku 80 let)
Pardubice
ČeskoČesko Česko
Povolánísochařka a malířka
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eva Filemonová (13. prosince 1933 Ostřešany17. září 2014 Pardubice) byla česká malířka a sochařka.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům Evy Filemonové
Socha na zahradě domu čp. 11

Narodila se v Ostřešanech jako třetí dcera Jaroslava a Marie Chvojkových. Výtvarné nadání patrně zdědila po otci, zatímco zemitost a pohyb po matce.[1] Otec vlastnil cihelnu, matka krátce po jejím narození onemocněla a musela být umístěna do soukromého sanatoria. Odtržení od matky se promítalo do její tvorby v pozdějším věku.

Z kádrových důvodů (kvůli otci) jí byl počátkem roku 1949 vysloven zákaz studia, a proto se musela vzdělávat soukromě a pracovat v nekvalifikovaných povoláních. Živila se zpočátku jako uklízečka, poté jako ošetřovatelka. V Ostřešanech žila do roku 1952, kdy byla nucena odejít. Po odchodu z rodné vsi bydlela v Brně. Po smrti svého prvního muže zůstala doma se synem (*1954) a začala malovat. Vrátila se však zpět do práce jako vychovatelka učňů. I tuto práci musela z politických důvodů opustit. Nakonec se stala ošetřovatelkou nemocných na nejtěžších pracovištích (psychiatrie, onkologie).

V roce 1976 se podruhé provdala a v letech 19761981 žila ve Strážnici s druhým manželem, který musel z politických důvodů odejít počátkem 70. let (1972?) z Československého rozhlasu v Brně. V roce 1982 se manželé usadili již natrvalo v Ostřešanech.

Po návratu do rodných Ostřešan rekonstruovala dům a zdobila ho vlastními sgrafity, freskami, sochami z pískovce i dřeva, obrazy a dalšími uměleckými díly. Do roku 1976 byla spíše „nedělní malířkou“. Od tohoto roku se však malování a umělecké tvorbě věnovala naplno. V letech 19821988 se účastnila soutěží (výhradně neprofesionálních výtvarníků), které sice vyhrávala, ale nesměla postoupit dále. Pořádala i výstavy, zpočátku pouze amatérské, protože oficiálně tvořit a vystavovat od roku 1982 nemohla.

Eva Filemonová byla dvakrát vdaná. Poprvé za Ivana Filemona (stavař, odborník na předpjatý beton), který tragicky zahynul v roce 1966. Podruhé se vdala za hudebního skladatele Emanuela Kuksu (* 22. 4. 1923 Brno, † 18. 9. 2003 Červený Kostelec).

Její díla jsou převážně surrealistická. Hlavním motivem bývají koně, které si v dětství zamilovala.

Od roku 1992 je členkou Unie výtvarných umělců v Praze.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FILEMON, Boris. Malířka a sochařka Eva Filemonová. Zprávy Klubu přátel Pardubicka [online]. (Tiskem 2003, č. 11–12.) 13. 7. 2018 [cit. 16. 9. 2022]. Dostupné z: http://www.kppardubicka.cz/cs/menu/zprava/1711-malirka-a-socharka-eva-filemonova/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KALINA, Milan. Smutky a naděje Evy Filemonové. Poděbradské noviny: měsíčník pro kulturu, sport a politiku. 2005, roč. 14, č. 7 (1. 7. 2005), s. 6, fot. Dostupné také z: http://filemon.cz/filemon/wp/wp-content/uploads/2016/07/2005_podebrady_noviny.jpg
  • KULKA, Jiří. Eva Filemonová – surrealismus prožitý život prosněný. Fotografie Boris Filemon, Aleš Ležatka. Brno: Orphis, 1995. 163 s., [28] barev. obr. ISBN 80-901925-0-5.
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1998. II., D–G. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998. 408 s. Prameny, dokumenty. ISBN 80-86171-02-7.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]