Přeskočit na obsah

Erinacea trnitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxErinacea trnitá
alternativní popis obrázku chybí
Erinacea trnitá (Erinacea anthyllis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďFaboideae
TribusGenisteae
Roderinacea (Erinacea)
Binomické jméno
Erinacea anthyllis
Link, 1831
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erinacea trnitá (Erinacea anthyllis) je druh vyšší dvouděložné rostliny z čeledi bobovité (Fabaceae). Je to modře až fialově kvetoucí polštářovitý keřík s drobnými opadavými listy a zelenými pichlavými větévkami, rostoucí v horách ve Španělsku, jižní Francii a severní Africe.

Erinacea anthyllis na přirozeném stanovišti

Erinacea trnitá je vytrvalý polštářovitý bohatě větvený keř s pichlavými větévkami, dorůstající výšky obvykle 10 až 30 cm. Listy jsou obkopinaté, krátce řapíkaté, chlupaté, jen 7 až 13 mm dlouhé a 2 až 3,2 mm široké, vstřícné nebo střídavé. Čepele listů jsou většinou jednolisté, mohou však být i trojčetné. Listy brzy opadávají a jejich asimilační funkci zastávají zelené pichlavě ukončené větévky. Květy jsou světle modré až fialové nebo výjimečně růžové, 14 až 19 mm dlouhé, v chudých hlávkách složených z 1 až 4 květů. Kalich je hedvábně chlupatý, 11 až 16 mm dlouhý. Koruna je motýlovitá. Rostliny kvetou v květnu až červnu. Plodem jsou nafouklé lusky asi 12 až 20 mm dlouhé.[1][2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Erinacea trnitá se vyskytuje v jihozápadní Evropě a severní Africe. V Evropě se vyskytuje ve španělských pohořích, zejména v provinciích Valencia a Katalánsko, a také ve východních Pyrenejích, kde přesahuje i do Francie. V severní Africe je rozšířena v Alžíru, Tunisku a Maroku. Roste jako součást charakteristické suchomilné xerofytní vegetace nízkých keřů na vápnitých půdách. V Pyrenejích roste v nadmořských výškách 950 až 1320 metrů.[1][3]

Rod erinacea má pouze 2 druhy. Druh E. schoenenbergeri roste v Alžíru a Tunisku.[4]

Pěstování a význam

[editovat | editovat zdroj]

Erinacea může být pěstována jako alpínka. Je vápnomilná a potřebuje propustnou půdu. Vyžaduje slunnou polohu a v podmínkách střední Evropy není plně mrazuvzdorná. Udávaná teplotní zóna je 8, tedy minimální zimní teploty −12 až −8 °C.[2][5][6] Lze ji spatřit například ve sbírkách Pražské botanické zahrady v Tróji.[7]

Erinaceu je možno množit výsevem semen, které se vysévají v únoru a nechají přemrznout. Klíčí na jaře nebo až příští rok. Je možno též řízkovat mladé výhonky s patkou po odkvětu rostlin. Mladé řízkované rostliny je třeba přezimovat ve skleníku.[5]

  1. a b RENCOVÁ, Eva. Botany.cz: Erinacea anthyllis [online]. 2011. Dostupné online. 
  2. a b Dendrologie online: Erinacea trnitá [online]. Dostupné online. 
  3. VILLAR, L. et al. Flora del Pirineo Aragonés. Huesca: [s.n.], 1997. ISBN 84-89862-03-6. 
  4. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6. 
  6. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  7. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]