Eleonora Kastilská (1359)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eleonora Kastilská
Aragonská královna
Portrét
Doba vlády5. února 1329 – 24. ledna 1336
Narození1307
Úmrtí1359 (asi 51–52 let)
Sňatek5. února 1329
ManželAlfons IV. Aragonský
PotomciFerdinand z Tortosy
Jan z Elche
DynastieBurgundsko-Ivrejská dynastie
OtecFerdinand IV. Kastilský
MatkaKonstancie Portugalská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eleonora Kastilská (13071359) byla v letech 1329 až 1336 jako druhá manželka krále Alfonse IV. aragonskou královnou.

Zasnoubení[editovat | editovat zdroj]

Eleonora se narodila jako nejstarší potomek krále Ferdinanda IV. Kastilského a jeho manželky Konstancie Portugalské. Ve čtyřech letech byla Eleonora zasnoubena s Jakubem, nejstarším synem a dědicem krále Jakuba II. Aragonského, prostřednictvím dohod uzavřených na zasedání v Calatayudu v roce 1311 mezi Ferdinandem IV. Kastilským a Jakubem II. Aragonským. Tou dobou byl uzavřen také sňatek mezi Marií, dcerou Jakuba II., a Petrem, bratrem Ferdinanda IV. Krátce poté byla Eleonora poslána k aragonskému dvoru, aby zde vyrůstala jako budoucí královna. Když jí bylo pět let, v září 1312 její otec Ferdinand IV. zemřel. O rok později, v listopadu 1313, zemřela i královna Konstancie. Jménem Eleonořina nezletilého bratra Alfonse XI. vládla babička Marie z Moliny.

Mladý Jakub, navzdory zasnoubení s Eleonorou, vyjádřil svou touhu vzdát se práva na trůn a vstoupit do kláštera. Papež Jan XXII. zasáhl, aby Jakubovi připomněl jeho povinnosti. Vzhledem k této situaci podepsali král Jakub II. a jeho syn, jejichž vztahy byly napjaté kvůli synově neochotě plnit své povinnosti, v říjnu 1319 v předvečer svatebního obřadu dokument, v němž mladý Jakub slíbil, že se ožení. Později, v rozhovoru mezi otcem a synem, oba souhlasili, že by mladý Jakub mohl být přítomen pouze u svatební mše ve městě Gandesa, zůstala však nezodpovězena otázka, zda by mělo být manželství, vzhledem k Jakubovu odporu, naplněno.

Neúspěšné svazky[editovat | editovat zdroj]

Sňatek mezi Jakubem Aragonským a Eleonorou Kastilskou byl uzavřen 18. října 1319. Jakub podle kronikářů při obřadu odmítl dát polibek míru, a tak to musel udělat Jakub II. Po obřadu vedeném arcibiskupem z Tarragony ženich opět otci vyjádřil svou touhu vzdát se práva na trůn a vstoupit do kláštera. Po svatebním ceremoniálu a po debatě s otcem prchl Jakub v prosinci 1319 koňmo do kláštera San Francisco v Tarragoně. Vzdal se manželky i svých práv na trůn. V klášteře Santo Domingo okamžitě přijal roucho maltézských rytířů.

Alfons, mladší syn krále Jakuba II., byl prohlášen následníkem trůnu. Odmítnutí Eleonory mohlo způsobit vážné diplomatické problémy mezi kastilským a aragonským dvorem. Král Jakub II. informoval Eleonořinu babičku, královnu Marii, o své lítosti nad synovými činy, jež pro něj byly nepochopitelné. Jaro 1320 strávila Eleonora ve městě Tortosa. Během jejího pobytu si Jakub II. a Alfons uvědomili, že chce mladý Jakub získat zpět svou ženu i právo na trůn, jeho otec však spiknutí zmařil.

Poté Eleonora žila v Zaragoze, Calatayudu a Atece, odkud ji nějací bohatí muži převezli zpět do království Kastilie a Leónu. Ve své domovině Eleonora odešla do kláštera Las Huelgas, závoj však nikdy nepřijala. Na začátku roku 1325 o ní anglický král Eduard II. uvažoval jako o manželce pro svého nejstaršího syna Eduarda a 6. února 1325 poslal své zástupce, aby sjednali podmínky svatby. Sňatek se však neuskutečnil.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1329 proběhlo v Ágredě zasnoubení mezi Eleonorou a králem Alfonsem IV. Aragonským, sňatek se uskutečnil o měsíc později, 5. února, v kostele San Miguel v Tarazoně. Obřadu se zúčastnil král Alfons XI. Kastilský a potomci Jakuba II. Aragonského, Marie, Jan, Petr a Ramon Berenguer. Alfons IV. dal své nové manželce město Huesca a okolní vesnice a hrady patřící aragonské koruně. Toto manželství zlepšilo vztahy mezi Kastilií a Aragonií v obnoveném spojenectví vytvořeném s cílem znovu získat Granadu. Aragonské království porušilo několik manželských dohod, vrátilo do Kastilie několik princezen poté, co přerušilo závazky, a tento sňatek tuto praxi přerušil.

Eleonora se v Aragonii stala rušivým elementem, plánovala prosazovat zájmy svých synů na úkor nevlastního syna Petra, narozeného z Alfonsova prvního manželství s Terezou z Entença, hraběnkou z Urgellu, která zemřela v roce 1327. Přesvědčila svého manžela, aby jejich společným dětem, Ferdinandovi a Janovi, přidělil významná území. Alfons IV. byl velkorysý a 28. prosince 1329 dal Ferdinandovi markrabství Tortosa a města Albarracín, Orihuela, Callosa, Guardamar, Alicante, Monforte, Elda, La Mola, Novelda a Aspe. Eleonořin mladší syn Jan také obdržel několik panství: Elche, Biel a Bolsu.

Tyto Alfonsovy dary zmenšily územní dědictví koruny a ovlivnily hlavně Petra, čímž vyvolaly u aragonského dvora pocity rozhořčení. Proto byla šlechta rozdělena do dvou táborů. Jedním byli příznivci královny Eleonory a jejích synů, druhým příznivci Petra a jeho sourozenců. Když král daroval synu Ferdinandovi města Xàtiva, Alzira, Sagunto, Morella, Borriana a Castellón de la Plana, všechna ve valencijském království, místní poddaní protestovali, a proto se král rozhodl tyto poslední dary odvolat.

Vdovství[editovat | editovat zdroj]

Král Alfons IV. Aragonský zemřel 24. ledna 1336 v Barceloně. Eleonora poté spolu se svými syny prchla do Kastilie. Bála se totiž nového krále Petra IV. Aragonského, který byl rozzlobený na svou nevlastní matku a nevlastní bratry, kvůli kterým trpěl útlaky.

Ve své poslední vůli, napsané v klášteře Poblet v srpnu 1333, Alfons IV. své druhé manželce odkázal všechny její šperky a města, která jí dal ke svatbě, zatímco jejich nejstarší syn Ferdinand zdědil markrabství Tortosa a Albarracín. Při útěku do Kastilie s sebou Eleonora vzala velké množství zlata, stříbra a šperků. Král Petr IV. se snažil jim útěku zabránit. Nejdříve nový král zabavil Eleonořiny příjmy a stíhal jejího ochránce Pedra de Ejéricu, ale v roce 1338 jí a jejím synům potvrdil vlastnictví jejich panství, nechtěl si totiž znepřátelit Kastilii v době, kdy byl celý Pyrenejský poloostrov ohrožen novou maurskou invazí.

V Kastilii Eleonora pokračovala ve svém rozvratném chování, tentokrát proti svému synovci, králi Petrovi I. Její mladší syn Jan byl 12. června 1358 na příkaz svého bratrance zavražděn a o rok později byla na synovcův příkaz zavražděna na hradě Castrojeriz i Eleonora. O čtyři roky později, v roce 1363, byl její syn Ferdinand v Burrianě na příkaz svého nevlastního bratra Petra IV. zavražděn.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Ferdinand III. Kastilský
 
 
Alfons X. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Štaufská
 
 
Sancho IV. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Jakub I. Aragonský
 
 
Violanta Aragonská
 
 
 
 
 
 
Jolanda Uherská
 
 
Ferdinand IV. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Alfons IX. Leónský
 
 
Alfons z Moliny
 
 
 
 
 
 
Berenguela Kastilská
 
 
Marie z Moliny
 
 
 
 
 
 
Alfons Téllez de Meneses
 
 
Mayor Alfonso Tellez de Menezes
 
 
 
 
 
 
Maria Anes de Lima
 
Eleonora Kastilská
 
 
 
 
 
Alfons II. Portugalský
 
 
Alfons III. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Urraca Kastilská
 
 
Dinis I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Alfons X. Kastilský
 
 
Beatrix Kastilská
 
 
 
 
 
 
Mayor Guillén de Guzmán
 
 
Konstancie Portugalská
 
 
 
 
 
 
Jakub I. Aragonský
 
 
Petr III. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Jolanda Uherská
 
 
Alžběta Portugalská
 
 
 
 
 
 
Manfréd Sicilský
 
 
Konstancie Sicilská
 
 
 
 
 
 
Beatrix Savojská
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eleanor of Castile (1307–1359) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Aragonská, valencijská a sardinská královna
Předchůdce:
Elisenda z Montcady
13291336
Eleonora Kastilská (1359)
Nástupce:
Marie Navarrská