Edward Śmigły-Rydz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Edward Śmigły-Rydz
Śmigły, Tarłowski, Adam Zawisza
Maršál Śmigły v roce 1936
Maršál Śmigły v roce 1936
Narození 11. březen 1886
Berežany,[p 1] Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. prosinec 1941
Varšava, Generální gouvernement
Vojenská kariéra
Hodnost Maršál Polska
Doba služby 1910-1939
Sloužil Vlajka Rakouska-Uherska Rakousko-Uhersko
Vlajka druhé Polské republiky Druhá Polská republika
Složka Vlajka Rakouskouherské armády Rakousko-uherská armáda
Vlajka polské armády Polská armáda
Velel Polská armáda
Války První světová válka
Polsko-sovětská válka
Invaze do Polska
Vyznamenání Řád bílé orlice
Virtuti Militari
Řád Polonia Restituta
Kříž nezávislosti
Kříž za chrabrost
Záslužný kříž
Pamětní medaile na válku v letech 1918-1921
Řád orlího kříže
Řád Za svobodu
Řád bílé růže
Řád čestné legie
Řád vycházejícího slunce
Řád bílého orla
Řád rumunské hvězdy
Řád rumunské koruny
Maďarský záslužný kříž
Řád italské koruny
Vojenský řád medvědobijce
Válečný záslužný kříž

Maršál Edward Śmigły-Rydz, někdy také Edward Rydz-Śmigły, pseud. Śmigły, Tarłowski či Adam Zawisza (11. března 1886, Berežany2. prosince 1941, Varšava) byl polský voják, politik a umělec. Bojoval v první světové válce, polsko-sovětské válce a druhé světové válce. Roku 1935 nahradil Józefa Piłsudského ve funkci generálního inspektora polských ozbrojených sil a z titulu této funkce též velel polským silám v jejich odporu při vpádu do Polska v roce 1939. Byl též svobodným zednářem. Kolem jeho osoby byl pěstován v Polsku kult osobnosti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Přesné místo jeho narození není známo, ale převládá názor, že se narodil ve městě Berežany na dnešní Ukrajině,[1] v tehdejší rakousko-uherské korunní zemi Haliči. Někdy je místo jeho narození konkretizováno do ulice Izabelówką, nazvané podle polské šlechtičny Isabely Potocké,[2] jindy je uváděna berežanská ulice Rohatyńská 126.[3] Jiné zdroje uvádí jako místo jeho narození nedalekou ves Lapčina.[4][5]

Jeho otec, kovářský syn Tomasz Rydz pocházel ze severopolské vsi Wieliczki[p 2] a jako seržant ženistů („pionýrů“) 7. pluku rakouských hulánů[6] byl dislokován právě v Berežanech, kde se později stal policejním strážmistrem.[7] V roce 1884 byla jednotka Tomasze Rydze převelena do berežanského zámku, kde se patrně při vycházce po zámeckém parku setkal s dcerou listonoše Marií Babiakovou. Jejich krátký vztah vyústil v narození dítěte, kterému dali jméno Edward.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Mladý Edward studentem gymnázia

Ke svatbě se Tomasz a Marie odhodlali až po dvou letech po narození Edwarda, v roce 1888.[2][6] Marie pocházela snad z pravoslavné rodiny, a tak se jejich svatba konala patrně v tamějším pravoslavném kostele sv. Mikuláše.[8][p 3]

Narození budoucího generála ale je stále obestřeno mnoha nejasnostmi a za druhé Polské republiky (tj. v meziválečném období) se stalo předmětem různých dohadů. Mnozí například zde uvedenou teorii považovali za nesmysl a namísto ní byl podle nich Edward potomkem jakýchsi boháčů z okolí Berežan a manželé Rydzovi si ho osvojili a převzali ho do pěstounské péče. Jindy byl vysoce postavený polský generál haněn, že je nemanželský syn a že se jeho rodiče vzali jenom kvůli zlepšení své vlastní finanční situace. Generál vždy tyto dohady přešel mlčením.[6]

Jeho otec zemřel několik měsíců po svatbě v roce 1888. Není zcela jasné, jestli to byl uváděný zápal plic,[6] ale byl údajně převezen do vojenské nemocnice ve Lvově, protože berežanští lékaři nebyli schopni mu pomoci. Uložen byl patrně na lvovském hřbitově, ale jeho tělo mělo údajně být vyzvednuto, protože nebyly peníze na zaplacení hrobového místa. Dodnes není současné místo uložení generálova otce známo.[2] Pro Edwarda, kterému v té době nebyly ani dva roky to byla jistě rána, zvláště když za osm let, v roce 1896 zemřela desetiletému chlapci,[p 4] snad také na zápal plic,[6] i jeho matka.[9] Osiřelé dítě si k sobě vzal jeho děd Jan Babiak a později, po jeho smrti si ho vzala k sobě rodina Uranowiczových[10] a ti mu umožnili studium na berežanském Gymnáziu sv. Anny, které dokončil v roce 1905 maturitou. Jeho opatrovník, dr. Tadeusz Uranowicz, byl známým berežanským lékařem. Ten měl jediného syna Edmunda (pozdějšího místopředsedu Okresního soudu v Berežanech), který se stal velkým přítelem budoucího vojevůdce.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Po vystudování gymnázia se přihlásil na Krakovskou akademii výtvarných umění, kde studoval pod vedením známých polských malířů, jakými byli Leon Wyczółkowski, Teodor Axentowicz či Józef Pankiewicz[2] a v krátké době se přihlásil i na Filosofickou fakultu krakovské Jagellonské univerzity a ke studiu dějin umění.[6] Svá studia ukončil a mezi lety 19101911 se naučil základy taktiky a strategie na rakouské škole pro c. k. záložní důstojníky ve Vídni.[11] Během svých studií často navštěvoval své rodné město a během jedné z návštěv tam také založil odnož Związku Walki Czynnej, polské ilegální vojenské organizace, ve které spolupracoval například s budoucími vojenskými představiteli Polska, Stanisławem Barzykowskim, Marianem Kukielem a Kazimierzem Sosnkowskim.[7]

Ve svém rodném městě také vytvořil fresku Panny Marie v tamějším kostele. Jeho freska, od počátku utajovaná, při svém odhalení všechny šokovala, neboť jeho údajně velice naturalistické pojetí Boží Matky se natolik vymykalo tehdejšímu chápání, že dnes již fresku vytvořenou budoucím velitelem polských armád nenalezneme. Tamější probošt ji nechal nedlouho po odhalení přebílit.[2]

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1912 stál u zrodu polovojenské organizace – Střeleckého spolku (Związek Strzelecki).[5] V těchto jednotkách také přijal před své jméno přízvisko Śmigły, což znamená mrštný či hbitý.[12] V těchto jednotkách byl také velice aktivní jako jejich vůdce budoucí polský diktátor Józef Piłsudski.[6] Později, již jako vysoce postavený generál, byl také členem další kontroverzní organizace – antisemitské a nacionalistické skupiny Obóz Narodowo-Radykalny (Národně-radikální tábor), kde představoval vůdce nejradikálnějších členů této organizace.[13] Roku 1913 byl ve Lvově, kde velel tamějšímu Střeleckému spolku, který v té době čítal 1131 členů.[14]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Major Edward Rydz-Śmigły v roce 1914
Edward Śmigły-Rydz a jeho generálové − propagandistická fotomontáž z roku 1939, mající za cíl ukázat sílu polského letectva

Na začátku první světové války, v červenci 1914 byl zmobilizován Rakousko-uherskou armádou a vstoupil do 55. pěšího pluku v Berežanech.[15] Poté ihned vstoupil do Polských legií bojujících po boku Ústředních mocností a zformovaných na popud Józefa Piłsudského. V nich se stal velitelem 3. praporu. Jeho kolegou byl v té době Michał Karaszewicz-Tokarzewski, velící 5. praporu. 9. října 1914 byl povýšen na majora a v roce 1916 byl již plukovníkem.[1] V legiích se stal 18. prosince 1914 velitelem prvního pěšího pluku.

Edward Śmigły Rydz se zúčastnil většiny bitev legií. Vyznamenal se rozhodností, přijímáním rizika, sebeovládáním v těžkých bojových situacích a také starostlivostí o podřízené.

Druhá republika[editovat | editovat zdroj]

V roce 1922 se stal divizním generálem a 11. května 1935, se souhlasem maršála Piłsudského, přebral pravomoci generálního in­spektora ozbrojených sil. Maršálskou hůl obdržel roku 1936.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Slezský vojvoda Michał Grażyński, maršál Edward Rydz-Śmigły a generál Władysław Bortnowski 12. října 1938 v „Západním Těšíně“

Po propuknutí druhé světové války ho 1. září 1939 prezident Ignacy Mościcki jmenoval vrchním velitelem polských ozbrojených sil.[15] Varšavu opustil 7. září a 18. září překročil rumunské hranice.[15] Hodnocení jeho role ve válce je rozporné. Byl omlouván, že v nastalé situaci nemohl zabránit porážce Polska, ale i obviňován, že odchodem za hranice opustil armádu i národ.[7] Před překročením hranice údajně prohlásil: „Zůstávám v Polsku“.[7] Chtěl se připojit k bojujícím vojskům a tvořit podzemní armádu, ale rozhodl se jinak. V Rumunsku byl internovaný v Craiově. Byl stále pod dozorem, ale podařilo se mu uprchnout přes Maďarsko zpátky do Polska.

Rozběhlo se pátrání, ale úmyslně rozšiřované pověsti o různých místech jeho pobytu přispěly k tomu, že nebyl dopaden. Ve Varšavě se skrýval u Jadwigy Maksymowicz-Raczyńské, manželky generála. V hovorech s ní údajně řekl: „Spolehl jsem se na slovo a čest spojenců. ... Vinili mě z útěku. To nebyl útěk. ... Zrada, internace v Rumunsku, ta byla pro mne největší životní ranou".[7]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Nečekaně onemocněl. Přes lékařskou pomoc zemřel 2. prosince 1941, pravděpodobně na infarkt.[15] Byl pohřben na varšavském vojenském hřbitově Powązki pod jménem Adam Zawisza.[15]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Na polské wikipedii je uvedena jako místo narození tato vesnice, ale některé zahraniční wikipedie (například anglická), i české zdroje uvádějí za místo narození obec Lapčina nedaleko Berežan.
  2. I narození jeho otce jsou nejasnosti, mnohdy je jako jeho místo narození uváděna ves Mogilany, nedaleko od českých hranic, ovšem převládají názory, že pocházel spíše z Wieliczki.
  3. Ale je možné, že byla rodina Marie Bibiakové vyznání řeckokatolického, a v tom případě by generálovi rodiče měli svatbu v jednom z několika berežanských řeckokatolických kostelů.
  4. Dva rozpory se objevují i u této informace, kdy některá tvrzení znějí, že v době úmrtí jeho matky bylo Edwardovi osm let. Přesný rok úmrtí jeho otce i jeho matky není nikde uváděn a je v tomto článku odvozen od tvrzení o Edwardově věku v době smrti každého z rodičů. Konkrétně u tohoto údaje je opřen o tvrzení Archibalda L. Pattersona v jeho knize Between Hitler and Stalin.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SERWATKA, Tomasz. Historia mało znana – Edward Rydz-Śmigły. gazetagazeta.com [online]. 5. ledna 2007. Dostupné online.  (polsky) 
  2. a b c d e NICIEJA, Stanisław S.. Wielkość i upadek Rydza Śmigłego. Gazeta Wspołczesna [online]. 11. prosince 2010. Dostupné online.  (polsky) 
  3. Brzeżany [online]. Marszałek Polski Edward Śmigły-Rydz 1886-1941. Dostupné online. (polsky) 
  4. Rydz-Śmigły, Edward [online]. forum.valka.cz. Dostupné online.  
  5. a b Edward Rydz-Śmigły [online]. World War II Database. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e f g KALICKI, Włodzimierz. Rydz-Śmigły, drugi marszałek. Gazeta Wyborcza [online]. 28. září 2009. Dostupné online.  (polsky) 
  7. a b c d e EDWARD ŚMIGŁY-RYDZ (1886-1941) [online]. Postacie II wojny światowej. Dostupné online. (polsky) 
  8. Berezhany (Brzezany) [online]. castles.com.ua. Dostupné online. (anglicky) 
  9. PATTERSON, Archibald L.. Between Hitler and Stalin. [s.l.] : Dog Ear Publishing, LLC, 2010. 240 s. ISBN 9781608445639. Kapitola 2, s. 6. (anglicky) Dále jen Patterson. 
  10. MIROWICZ, Ryszard. Edward Rydz-Śmigły. [s.l.] : Instytut Wydawniczy Związków Zawodowych, 1988. 271 s. ISBN 83-202-0603-0. S. 12. (polsky)  
  11. ŚLIWIŃSKA, Monika. Edward Rydz-Śmigły (1886–1941) [online]. Lublin: Leksykon Lublin, rev. 13.09.2012, [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (polsky) 
  12. VYDRA, Bohumil. Jaký je původ a skloňování jména polského generálního inspektora Edwarda Rydze-Śmigłého. Naše řeč. , roč. 20 (1936), čís. 8. Dostupné online.  
  13. DOBROWOLSKI, Rafał. Obóz Narodowo-Radykalny [online]. Lublin: 2001, [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (polsky) 
  14. Historia Związku Strzeleckiego "Strzelec" [online]. Jednostka Strzelecka 1305 Baranów. Dostupné online. (polsky) 
  15. a b c d e f Edward Śmigły-Rydz [online]. Cud nad Wisłą − 1920, Bitwa Warszawska. Dostupné online. (polsky) 
  16. Zarządzenie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej o nadaniu Orderu Orła Białego Marszałkowi Polski Edwardowi Śmigłemu - Rydzowi [online]. Internetowy System Aktów Prawnych. Dostupné online. (polsky) 
  17. ZIMMERMAN, Mateusz. Czy sekrety Marty zbrodni były warte? [online]. onet, 21.11.2012, [cit. 2012-12-02]. Dostupné online. (polsky) 
  18. Ustanowienie Orderu Virtuti Militari [online]. Muzeum Historii Polski. Dostupné online. (polsky) 
  19. JAROSIŃSKI, Mariusz. Edward Rydz-Śmigły (1886-1941) [online]. dzieje.pl, 23-09-2009, [cit. 2012-12-02]. Dostupné online. (polsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUDUROWYCZ, Bohdan Basil. Polish-Soviet relations. New York : Columbia University Press, 1963. 229 s. (anglicky)  
  • CEPNIK, Kazimierz. Edward Śmigły Rydz, generalny inspektor Sił Zbrojnych. Varšava : Instytut Propagandy Państwowo-Twórczej, 1936. 192 s. (polsky)  
  • LEŻEŃSKI, Cezary. Kwatera 139 I, II. Lublin : Wydawnictwo Lubelskie, 1989. první díl – 363 s., druhý díl – 328 s. ISBN 83-222-0551-1. (polsky)  
  • TESLAR, Józef Andrzej. Marszałek Edward Śmigły Rydz. Lwow : Nakł. Państw. Wydawn. Ksiażek Szkolnych, 1937. 96 s. (polsky)  
  • WYSOCKI, Wiesław Jan. Cień Zawiszy. Komorów : Antyk, 1991. 132 s. (polsky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]