Dynastie Čoson

Dynastie Čoson
Země	Korea
Tituly	korejský král, korejský císař
Zakladatel	I Song-ge
Rok založení	1392 – generál I Song-ge se stává králem
Konec vlády	1910 – Japonská anexe Koreje
Poslední vládce	Sundžong
Současná hlava	I Čchong
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

; vlajka	; znak
Geografie
Hlavní město	Kesong (1392–1394/1399–1405); Hansong (1394–1399/1405–1897)
	Obyvatelstvo
Počet obyvatel	5 730 000 (rok 1400); 9 200 000 (rok 1500); 11 000 000 (rok 1600); 13 500 000 (rok 1700); 17 082 000 (rok 1900)
Jazyky	korejština, klasická čínština
Náboženství	konfuciánské (státní ideologie), buddhistické, šamanistické, taoistické, křesťanské (uznáno 1886)
	Státní útvar
Státní zřízení	absolutní monarchie
Mateřská; země	tributární vztahy (1401–1895):; říše Ming; říše Čching; součást státu:; říše Čching (1882–1894 jako autonomní stát Číny); Japonsko (1894–1896);
Měna	mun (1633–1892); yang (1892–1897)
	Státní útvary a území
	Korjo
	Tamna
	Korejské císařství

Dynastie Čoson (hangul: 조선; hanča: 朝鮮), zvána též jako Dynastie I nebo Ri, byla korejská královská a později císařská dynastie, vládnoucí v letech 1392–1910 Koreji neboli království Čoson, později Korejské císařství. Dynastii založil v roce 1392 korejský generál I Song-ge, který svrhl dynastii Korjo a sám se stal králem. V roce 1897 se král Kodžong prohlásil korejským císařem, aby zdůraznil nezávislost Koreje. V roce 1910 ale byla Korea anektována Japonskem a dynastie tak o vládu nad Koreou přišla.

Korejské království[editovat | editovat zdroj]

V roce 1392 byl korejský generál I Song-gje poslán do Číny do bojů proti dynastii Ming. Namísto toho se ale spojil s Číňany, sesadil korejského krále a sám převzal vládu v zemi (znám je dnes pod svým posmrtným jménem Tchedžo). Královská dynastie dostala název Čoson (Země jitřní svěžesti), v Evropě je však známa jako dynastie I (severokorejským přepisem Ri). V roce 1394 se hlavním městem stal Hanjang-gun (dnešní Soul) a konfucianismus byl povýšen na státní náboženství.

V období za vlády krále Sedžonga Velkého (1418–1450), je vynalezena korejská abeceda hangul. Korejské království je napadeno Japonskem, které podnikalo invaze do Koreje v letech 1592–1598, později je také napadeno Mandžuskem v letech 1627–1636.^[1]

Novodobá historie[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1830 se Spojené státy americké pokoušely vytvořit z Koreje svou kolonii a jejím prostřednictvím kontrolovat dění v Asii. V srpnu roku 1866 připlul ozbrojený kolesový parník Generál Sherman po řece Tchädonggang k Pchjongjangu s úmyslem prolomit korejský izolacionismus a získat pro Američany výhodné obchodní postavení. Místní úřady však obchodování odmítly a po sérii potyček s místními obyvateli byla loď na rozkaz korejských úředníku zapálena, což byl důvod k trestné výpravě Američanů o dva roky později. Poté museli Korejci ještě několikrát bojovat proti agresorům. Již v říjnu 1866 bylo sedm francouzských válečných lodí poraženo na ostrově Kanghwado. Mezitím se roku 1863 stal korejským králem Kodžong, poslední korejský král a první císař.V roce 1871 byla odražena zmíněná trestná výprava USA.

Poté, co se v roce 1894 rolnická armáda tonghak vzbouřila proti feudální vládě, korejská vláda požádala o pomoc čínskou dynastii Čching. Když se Japonci dozvěděli o přítomnosti čínských vojsk v Koreji, rozhodli se tam vyslat osm tisíc vojáků, pod záminkou ochrany japonských občanů žijících v Koreji. Když bylo povstání potlačeno, Čína Japonsku navrhla, aby obě vojska Koreu opustila. Japonsko to odmítlo a navrhlo Číně, že by mohli společně reformovat korejskou vnitřní správu a tak dosáhnout míru ve východní Asii. Čína to však považovala za zasahování do vnitřních záležitostí jiného státu.

V červenci 1894 napadla japonská armáda čínské loďstvo, a tak vypukla japonsko-čínská válka (1894–1895). Japonci měli po celou dobu převahu díky modernějšímu vybavení a lepší disciplíně. Nedalo se očekávat nic jiného než porážka Číny. A právě v důsledku porážky Číny, mocného souseda a ochránce Koreje v říjnu roku 1897 vyhlásil král Kodžong založení nezávislého Korejského císařství (Tähan čeguk) a sám se tak povýšil na císaře, stal se tak posledním korejským králem a předposledním korejským panovníkem. Přivlastněním titulu císaře směřoval k uznání Koreje jako státu nezávislého na Číně, ale i Japonsku, a to i tím, že titul korejského panovníka byl tím pádem rovný titulu panovníků Číny a Japonska.