Dusičnan manganatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dusičnan manganatý
Manganese nitrate tetrahydrate.jpg
Manganese(II) nitrate.svg
Obecné
Systematický název Dusičnan manganatý
Anglický název Manganese(II) nitrate
Německý název Mangan(II)-nitrat
Sumární vzorec Mn(NO3)2
Vzhled bezbarvá, krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
Číslo EC (enzymy) 233-828-8
PubChem
UN kód 2724
SMILES [N+](=O)([O-])[O-].[N+](=O)([O-])[O-].[Mn+2]
Vlastnosti
Molární hmotnost 178.95 g/mol
Teplota tání 37 °C (99 °F; 310 K)
Teplota varu 100 °C (212 °F; 373 K)
Hustota 1.536 g/cm3
Rozpustnost ve vodě 118 g/100 ml(10 °C)
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS03 – oxidační látky
GHS03
H-věty H272 H302 H314 H373 H412
P-věty P210 P220 P260 P280 P305+351+338 P370+378
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan manganatý je anorganická sloučenina se vzorcem Mn(NO3)2·nH2O. Nejběžnější formou je tetrahydrát Mn(NO3)2·4H2O, ale je znám také monohydrát a hexahydrát, stejně jako bezvodá sůl.[1]

Příprava, reakce a využití[editovat | editovat zdroj]

Dusičnan manganatý se připravuje rozpuštěním oxidu manganatéhokyselině dusičné:

Může být také připraven z oxidu manganičitého a oxidu dusičitého:[2]

Při zahřátí na 300 °C se vodné roztoky dusičnanu manganatého tepelně rozkládají a vytvářejí MnO2 a NO2.

Dusičnan manganatý je prekurzorem uhličitanu manganičitého, který se používá v hnojivech a jako barvivo. Výhodou této metody je použití amoniaku a oxidu uhličitého, protože vedlejší produkt dusičnan amonný je také užitečný jako hnojivo.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Manganese(II) nitrate na anglické Wikipedii a Mangan(II)-nitrat na německé Wikipedii.

  1. ABC Chemie. Verlag Harri Deutsch, Frankfurt nad Mohanem/Curych 1965.
  2. a b Arno H. Reidies, "Manganese Compounds" v Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2002, Wiley-VCH, Weinheim. doi:10.1002/14356007.a16_123