Přeskočit na obsah

Druhá balkánská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Druhá balkánská válka
konflikt: Balkánské války
Počáteční bulharský plán
Počáteční bulharský plán

Trvání29. června 191310. srpna 1913
MístoBalkán
VýsledekPorážka Bulharska, bukurešťská smlouva 1913
Strany
Bulharsko Bulharsko Vlajka Srbska Srbsko
Rumunsko Rumunsko,
Řecko Řecko
Vlajka Černohorského království Černá Hora
Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Velitelé
Bulharsko Michail Savov
Bulharsko Vasil Kutinčev,
Bulharsko Nikola Ivanov,
Bulharsko Radko Dimitriev,
Bulharsko Stiliyan Kovačev
Bulharsko Stefan Tošev
Vlajka Srbska Petr I.
Vlajka Srbska Radomir Putnik,
Vlajka Srbska Petar Bojović,
Vlajka Srbska Stepa Stepanović
Rumunsko Karel I.
Rumunsko Korunní Princ Ferdinand
Rumunsko Alexandru Averescu
Řecko Konstantin I.,
Řecko Viktor Dousmanis
Osmanská říše Mehmed V.
Osmanská říše Enver Paša
Osmanská říše Ahmet Izzet Paša
Vlajka Černohorského království Nikola I.,
Vlajka Černohorského království Princ Danilo
Vlajka Černohorského království Janko Vukotić
Síla
Bulharsko 500 221–576 878 Vlajka Srbska 348 000[1]
Rumunsko 330 000[1]
Řecko 148 000
Vlajka Černohorského království 12 802[1]
Osmanská říše 255 000[2]
Celkem: 1 093 802
Ztráty
Bulharsko:[3]
7 583 padlých
9 694 pohřešovaných
42 911 zraněných
3 049 zesnulých
140 ks dělostřelectva zničeno nebo zajato

Celkem:
65 927 mrtvých nebo zraněných
Srbsko:
9 000 padlých
36 000 zraněných
5 000 zemřelých na nemoc[4]
Řecko:
5 851 zabito v boji
23 847 zraněno v boji
188pohřešovaných[5]
Černá Hora:
240 padlých
961 zraněných[4]
Rumunsko:
malé bojové ztráty
6 000 zemřelých na nemoc[6]
Osmanská říše:
malé bojové ztráty
4 000 zemřelých na nemoc[7]

Celkem:
~76 000 ztrát v boji
~91 000 celkových ztrát

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Druhá balkánská válka vypukla 29. června 1913. Ve válce bojovalo Bulharsko proti Osmanské říši a svým bývalým spojencům z Balkánského svazu: Srbsku, Řecku, Černé Hoře a Rumunsku. Cílem války bylo uspořádat územní požadavky zemí Balkánského poloostrova.

Příčiny války

[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. května 1913 (17. května 1913 podle starého juliánského kalendáře) po podpisu Londýnské mírové smlouvy, která byla konečným výsledkem první balkánské války, nebyla uzavřena otázka rozdělení území mezi spojenci. Dva dny po podpisu smlouvy Srbsko a Řecko (později se k nim přidala i Černá Hora) podepsaly tajnou smlouvu namířenou proti Bulharsku. Napětí mezi zeměmi balkánského svazu postupně vyprovokovalo novou válku. Kromě toho tzv. "Velké Síly" zastoupeny Rakousko-Uherskem a Německem Bulharsko povzbuzovaly, aby se stalo iniciátorem vzniku vojenského konfliktu, zničilo Balkánský svaz a oslabilo vliv Ruska na Balkáně. Rusko však upozorňovalo, že kdo první začne válku, ten bude nést i následky.

Jestliže Bulharsko první balkánskou válku vyhrálo, Srbsko se dožadovalo přehodnocení závěrů bulharsko-srbské smlouvy podepsané v roce 1912 a začalo okupovat sporné a nesporné území Makedonie, kde žila bulharská menšina. Jakékoliv požadavky bývalých spojenců Bulharska byly však nesplnitelné, protože právě Bulharsko se do velké míry zasloužilo o své vítězství ve válce. Ostatní balkánské země tedy neměly mít žádný nárok na zisk území.[zdroj?]

Průběh války

[editovat | editovat zdroj]
Srbští vojáci během války

Pozn. Tato část článku uvádí data v juliánském kalendáři (tedy o 13 dní nazpět)

Bulharský car Ferdinand I. 16. června 1913 napadl Srbsko a Řecko. Jeho cílem bylo přinutit bývalé spojence, aby mu vrátili území v Makedonii, aniž by vyhlásil válku. O tři dny později byl jeho rozkaz zrušen s odůvodněním, že se země může ocitnout v politické izolaci, ale Srbsko a Řecko začaly postupnou ofenzívu proti Bulharsku na celé frontě v Makedonii.

V období 17. června 19138. července 1913 čtvrtá a pátá bulharská armáda pod velením generála Michaila Savova zatlačila srbská vojska v Makedonii. Druhá bulharská armáda současně zaútočila proti Řecku. Postupně se do války zapojia i první a třetí bulharská armáda, která začala operovat v severní Makedonii. Po všeobecném útoku bulharských armád se řecká vojska se ocitla na pokraji porážky.

Rumunsko vstoupilo do války 28. června 1913 okupací bulharských území i měst Balčik a Tutrakan. Dvě jezdecké divize přešly Dunaj, kde se spojily se srbskou armádou, která přešla do protiútoku ve směru na Sofii. Také Osmanská říše zahájila 10. července 1913 útok přes nové hranice a osvobodila pevnost Odrin, ztracenou v první balkánské válce. Situace Bulharska byla vážná.

Dne 4. července 1913 vláda Stojana Daneva podala demisi a nový premiér Vasil Radoslavov byl donucen 18. července 1913 požádat o příměří.

Výsledek války

[editovat | editovat zdroj]

Výsledkem Druhé balkánské války byla bukurešťská mírová smlouva podepsaná 10. srpna 1913 (Bulharsko ji podepsalo již 23. července 1913). Bulharsko přišlo o některé územní zisky z první balkánské války. Srbsko a Řecko si mezi sebou rozdělili většinu území Makedonie. Bulharsku zůstala pouze Pirinská Makedonie a část Thrákie s přístupem k Egejskému moři. Rumunsko získalo od Bulharska oblast jižní Dobrudže a Osmanská říše zpět část západní Thrákie, kterou Bulharsko anektovalo po první balkánské válce.

Cařihradská smlouva

[editovat | editovat zdroj]

Dne 29. září 1913 muselo Bulharsko podepsat i cařihradskou smlouvu, kterou se urovnaly vztahy mezi Bulharskem a Osmanskou říší po její okupaci Východní Thrákie.

  1. a b c Hall (2000), p. 117.
  2. Edward J. Erickson, Defeat in Detail, The Ottoman Army in the Balkans, 1912–1913, Westport, Praeger, 2003, p. 323.
  3. http://www.bulgarianartillery.it/Bulgarian%20Artillery%201/T_OOB/Troops%20losses_1912-13.htm
  4. a b Hall (2000), p. 135.
  5. Calculation. [s.l.]: Hellenic Army General Staff Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-07. S. 12. (Greek) .
  6. Hall (2000), p. 118.
  7. Hall (2000), p. 119.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]