Alexandru Averescu
| Alexandru Averescu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9.jul. / 21. března 1859greg. Ozerne |
| Úmrtí | 2. října 1938 (ve věku 79 let) Bukurešť |
| Alma mater | Carol I National Defence University Second officers school in Bistrița |
| Povolání | důstojník, politik a diplomat |
| Ocenění | Řád Michala Vítěze Řád bílé orlice Order of Ferdinand I Řád sv. Jiří 4. třídy Řád železné koruny |
| Politické strany | People's Party |
| Nábož. vyznání | Pravoslavná církev |
| Funkce | Minister of National Defence (1906–1909) náčelník rumunského generálního štábu (1911–1913) Předseda vlády Rumunska (1918) Předseda vlády Rumunska (1920–1921) Předseda vlády Rumunska (1926–1927) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandru Averescu (9. března 1859 Ozerne – 2. října 1938 Bukurešť) byl rumunský voják a politik narozený na území dnešní Ukrajiny. Je považován za politika konzervativního, autoritářského, někdy též populistického. Jako voják se zúčastnil již rusko-turecké války v letech 1877–1878.[1] V letech 1895–1898 byl vojenským atašé v Německu.[2] V letech 1906–1909 byl ministrem obrany. V roce 1907 tvrdě vojensky potlačil rolnické povstání. V letech 1911–1913 byl náčelníkem generálního štábu a z této pozice vedl boj proti Bulharům v druhé balkánské válce. Během první světové války byl velitelem rumunských ozbrojených sil. Je mu připisována zejména zásluha na obraně Moldávie v letech 1916–1917 (zejm. bitva u Mărăşeşti).[3] Na konci války byl prvně premiérem, aby dohodl mír s ústředními mocnostmi. Finální Bukurešťskou mírovou smlouvu v květnu 1918 ale už nepodepisoval. Po válce se rozhodl svou popularitu využít v politice, založil úspěšnou Lidovou stranu (Partidul Poporului), kterou vedl v letech 1918–1938. Byl předsedou vlády v letech 1920–1921 a 1926–1927, byl též ministrem zahraničí (1918), ministrem vnitra (1919, 1920) a ministrem bez portfeje (1938). Během svého druhého premiérského mandátu uzákonil pozemkovou reformu a potlačil komunistické aktivity. Jeho třetí funkční období přineslo velmi diskutovanou smlouvu s fašistickou Itálií. Padl poté, co tajně podpořil zavrženého prince Carola. Tváří v tvář úpadku Lidové strany Averescu uzavřel dohody s různými pravicovými silami a v roce 1930 pomohl přivést Carola na trůn. Ten pak zavedl královskou diktaturu. Vztahy mezi králem a Averesvcem se v následujících letech zhoršily. Krátce před Averescovou smrtí se ale usmířili a Averescu zasedl v Královské radě. V roce 1934 se stal maršálem. Ve 30. letech byl zastáncem spojenectví s Itálií a nacistickým Německem. Averescu je rovněž autorem řady knih na různá vojenská témata.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Alexandru Averescu | World War I, Romanian Army, Minister of War. Britannica.com [online]. 2024-02-14 [cit. 2024-04-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Alexandru Averescu. Visuotinę lietuvių enciklopediją [online]. [cit. 2024-04-07]. Dostupné online. (litevsky)
- ↑ Averescu, Alexandru. Enciclopedia Treccani [online]. [cit. 2024-04-07]. Dostupné online. (italsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandru Averescu na Wikimedia Commons
