Druhá vláda Vlastimila Tusara
| Vláda Vlastimila Tusara | |
|---|---|
 Ministerský předseda Vlastimil Tusar | |
| Pořadí | třetí (od r. 1918) |
| Předseda | Vlastimil Tusar |
| Počet členů | 15–16 |
| Politické subjekty | ČSDSD, RSČV, ČSS, nestr. |
| Jmenována | Tomášem Garriguem Masarykem |
| Datum jmenování | 25. května 1920 |
| Vyslovení důvěry | 11. června 1920 A 140, N 109, Z / |
| Konec v úřadu | 15. září 1920 |
| Důvod ukončení | krize uvnitř ČSDSD |
| Webová stránka | vlada.cz |
| Programové prohlášení | |
| Posloupnost vlád | |
< Tusar I Černý I > | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Druhá vláda Vlastimila Tusara byla jmenována 25. května 1920. Vlastimil Tusar ji sestavil na základě parlamentních voleb v dubnu 1920 a tvořila ji stejně jako Tusarovu první vládu „Rudozelená koalice“ mezi českými levicovými sociálními demokraty a socialisty a pravicovými agrárníky. Oproti první vládě byla výrazně výhodnější pro sociální demokraty, především na úkor socialistů.
Tusar s programovým prohlášením vlády předstoupil 1. června před poslaneckou sněmovnu,[1] která o něm debatovala až do 11. června, kdy jej schválila poměrem hlasů 140 : 109.[2]
Své působení ukončila 15. září 1920 v důsledku krize uvnitř sociální demokracie (v důsledku této krize se následujícího roku ze sociální demokracie vyčlenila Komunistická strana Československa) a byla nahrazena úřednickou vládou Jana Černého.[3]
Poměr sil ve vládě
[editovat | editovat zdroj]Počet ministrů
[editovat | editovat zdroj]7
| |
4
| |
2
| |
|
2
|
1
| |
1
|
Složení vlády
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Člen vlády se souhlasem strany, avšak bez oficiální účasti strany ve vládní koalici.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Stenoprotokoly z 2. schůze PS NS RČS 1920–1925 (1. června 1920) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-05-30]. Dostupné online.
- ↑ Stenoprotokoly z 6. schůze PS NS RČS 1920–1925 (11. června 1920) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-05-30]. Dostupné online.
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 128–129.
.svg){kind=small}