Dora Kaprálová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dora Kaprálová
Narození25. května 1975 (48 let)
Brno, Československo
VzděláníJanáčkova akademie múzických umění, International journalistic studies FU Berlin
Alma materJAMU
PovoláníSpisovatelka, publicistka a dokumentaristka
RodičeZeno Kaprál a Jarmila Kaprálová
DětiEma (2003) a Františka (2009)
Významná dílaBerlínský zápisník, Ostrovy, Utrpení a jiné žánry
OceněníNominace na Prix Europa 2014, 2021, Ake Blomster Price, Berlin 2000, 2020, Zvláštní cena M. Jesenské, 2016, Česko-neměcká novinářská cena, 2016
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dora Kaprálová (* 25. května 1975 Brno) je česká v Berlíně žijící spisovatelka, publicistka a dokumentaristka.[1] Držitelka česko-německé ceny Mileny Jesenské a česko-německé novinářské ceny.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dora Kaprálová se narodila a žila v Brně na Údolní ulici, v bytě, ve kterém se dnes konají kulturní akce v rámci programu Rezidence Kafe Kaprál. Program vznikl na počest zde žijícího českého básníka Zeno Kaprála, otce Dory Kaprálové. [3]

Dora Kaprálová v Brně vystudovala dramaturgii a scenáristiku na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění.[4] Jako dítě hrála v divadle Husa na provázku (tehdy Divadlo na provázku) v legendárních inscenacích Petera Scherhaufera.

Ještě za studií psala kritiky a recenze do měsíčníku Host[5], po dokončení vysoké školy a ročního pobytu v Arizoně[6] editovala stránku Umění a kritika v brněnské MF DNES, točila v tuzemsku i cizině oceňované autorské radio-dokumenty pro český rozhlas Vltava.

Roku 2007 debutovala knižním rozhovorem s Květou Legátovou a téhož roku se s dcerou Emou (2003) a dnes již bývalým manželem odstěhovala do Berlína, kde se jim roku 2009 narodila druhá dcera Františka.[7]

V současnosti se živí jako lektorka kreativních filmových i literárních workshopů pro AdK v Berlíně, jako učitelka českého jazyka[8] i jako příležitostná knihkupkyně v německé-anglickém knihkupectví Mouse and Bear.[9]

Žije s dcerami převážně v Berlíně. [10]

Literární práce[editovat | editovat zdroj]

Za své v Berlíně psané reportáže pro časopisy a radiodokumenty pro český rozhlas byla opakovaně nominovaná na česko-německou novinářskou cenu. Roku 2016 ji proměnila v cenu za nejlepší text a Zvláštní cenu Mileny Jesenské. [2]

Tématem próz, dokumentárních i publicistických textů Dory Kaprálové je zkoumání jedince ztraceného v systému, často se zajímá o osudy migrantů, exulantů a lidí na okraji společnosti. V autorských a publicistických textech obrací naši pozornost k důležitosti mezilidských vztahů, křehkosti vazeb a k možnosti proniknout díky zájmu o své okolí skrze hranice politické, společenské i hranice sociálních tabu.[11][12]

Dora Kaprálová v břeclavské knihovně
Dora Kaprálová v břeclavské knihovně

V roce 2014 vydala debutující prózu Zimní kniha o lásce dedikovanou Peteru Esterházymu a jeho novele Jedna žena. Peter Esterházy si ji ještě za svého života stačil přečíst v maďarském překladu Z.J.Hahn (Typotext 2015) a byl knihou nadšen.[13] Kniha vyšla v nepříliš známém nakladatelství Archa, přesto se jí dostalo značné pozornosti (ohlasy v LN - Jáchym Topol, Pavel Janoušek  ve Tvaru, Ivana Myšková z Respektu), později byla kniha nastudovaná jako četba na pokračování v ČRO-Vltava. Protože je výtisk z roku 2014 vyprodaný, vychází v roce 2024 ve druhém, upraveném vydání v nakladatelství Druhé město.[14]

Následoval tekutý román Berlínský zápisník z roku 2016, nominovaný na Českou knihu, který roku vyšel 2018 ve druhém vydání.

Roku 2019 vydala v témže nakladatelství knihu povídek Ostrovy a po ní roku 2022 knihu o mezních, často tragikomických životních situacích: Utrpení a jiné žánry.

Roku 2022 vyšla Kaprálové v nakladatelství Baobab první dětská kniha Pan Nikdo a bílá tma,[15] s ilustracemi Darji Čančíkové.Kniha byla nominovaná na Zlatou stuhu, Darja Čančíková byla s ilustracemi mezi finalisty ceny Czech design 2022.[16]

Její knihy se dočkaly překladů do několika jazyků, především do němčiny: Berlínský zápisník (Berliner Notizbuch), Ostrovy (Inseln), Pan nikdo a bílá tma (Herr Niemand und die weiße Finsternis).

Na základě zmíněných čtyř próz pro dospělé vznikla v listopadu roku 2023 v režii Kamily Polívkové inscenace Nevyletět z Brna, je ze mě zkyslá srna (Husa na provázku).[17]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Antologie v češtině, němčině a dalších jazycích, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • Almanach Vitrholc, 2013, Nakladatelství Větrné mlýny, Anthologie poezie, ISBN 9788074430657
  • Šest žen napsalo šest her, 2005, Větrné mlýny, ISBN 8086151492
  • Die Letzte Metro, 2018, Voland Quist Publisher, 2018 Junge literatur aus Tschechien 9783863911737
  • Parataxe - Das berliner stadtsprachen magazin, 2019, Klag Publisher, Anthologie ISBN 978-3-948156-06-0
  • При чехите - Антология на съвременния чешки разказ, 2023, Жанет - 45, ISBN 9786191867271

Editorka knih a knižních antologií, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • Muž, který měl nebýt, 2008 – televizní dokumentární film o Hugovi Sonnenscheinovi, scénář, režie
  • Lorm, 2012 – scénář k česko-německému koprodukčnímu dokumentárnímu filmu
  • Nad přehradou svítá, 2008 – scénář k hranému televiznímu dokumentu ČT Brno

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové dokumenty, výběr:[editovat | editovat zdroj]

  • Alenka v říši divů
  • Josef, pokus o portrét člověka
  • I já jsem tvůj syn, Adolfe
  • Stoletá liška v parku
  • Berlín, bublina přibližnosti

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2024 – Katalog Nejlepší knihy dětem roku 2022
  • 2023 – Nominace na nejlepší dětskou knihu Zlatá stuha, s knihou Pan Nikdo a bílá tma, finalistka
  • 2021 – Nominace na nejlepší evropský rozhlasový dokument 2021 PRIX EUROPA, Potsdam, Německo
  • 2021 – La Bienale di Venezia, Film bei P.Kerekeš 107 Mother, Itálie, co-writer
  • 2019 – Mensch/FRAU/Mensch“ Slam-Poetry, vítězka ženského slamu, P.A.N.D.A-Theater Berlin
  • 2018 – Nominace na německo-českou novinářskou cenu, reportáž: Pravidla Rixdorfu, Praha
  • 2017 – German-Czech journalists award
  • 2016 – Česko-německá novinářská cena za rozhlasový esej Alenka v říši divů, aneb má cesta za uprchlíky[18]
  • 2016 – Cena německo-českých novinářů
  • 2016 – Zvláštní česko-německá cena Mileny Jesenské za reportáž Lajkujte mě a smrt se vám vyhne[19]
  • 2014 – I já jsem Tvůj syn, Adolfe, nominován na nejlepší evropský rozhlasový rozhlasový dokument, Prix Europa, Berlín
  • 2002 – Uvnitř je hra, cena v reportáži ze soutěže
  • 2000 – Moře moc času Leoše Slaniny, cena Ake Blomster (cena pro mladé evropské dokumentaristy), Berlin2000, cena ze soutěže Report

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ HORÁK, Ondřej. Dora Kaprálová: Mí Maďaři mi rozumějí. Lidovky.cz [online]. 2016-07-24 [cit. 2017-01-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b VÍTĚZOVÉ ČESKO-NĚMECKÉ NOVINÁŘSKÉ CENY. cesko-nemecka-novinarska-cena.cz [online]. česko-německá novinářská cena [cit. 2024-03-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ OBALILOVÁ, Zdeňka. Dveře do současné literatury otvírá Rezidence Café Kaprál. cosedeje.brno.cz [online]. Statutární město Brno, 2023-08-30 [cit. 2024-03-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ Absolventi divadelní fakulty [online]. Jamu.cz [cit. 2024-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-06. 
  5. ↑ Čtení s Dorou Kaprálovou. České centrum Vídeň [online]. 2018-05-15 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ Život v souostroví ohraničených příhod. Tvar [online]. [cit. 2024-03-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ JONÁŠOVÁ, Veronika. Dora Kaprálová: Berlín je nejotevřenější společností ve střední Evropě. www.nnmagazine.cz [online]. BLACK SWAN MEDIA, 2021-11-12 [cit. 2024-03-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Dora Kaprálová. Reportér [online]. [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ MÁZDROVÁ, Kateřina. ZDRAVÉ JE ČÍST ÚPLNĚ VŠECHNO, I RECEPTY A NÁPISY NA ZDECH. Respekt [online]. 2022-12-29 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ KOBYLINSKÁ, Jana. Humor je nezbytnou součástí toho, aby byl příběh autentický, myslí si veselá melancholička Dora Kaprálová. Český rozhlas Brno [online]. 2022-07-01 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Ostrovy a metamorfózy Dory Kaprálové. iTvar.cz [online]. 2020-09-01 [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ Utrpení a jiné žánry. iLiteratura.cz [online]. 2022-09-14 [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ BLAŽEJOVSKÁ, Alena. Dora Kaprálová: Zimní kniha o lásce. Český rozhlas Brno [online]. 2016-01-22 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  14. ↑ MAČAS, Dominik. Je jeden muž. Miluji ho. Četba na pokračování ze Zimní knihy o lásce Dory Kaprálové. Český rozhlas [online]. 2021-09-03 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  15. ↑ POLÁČEK, Tomáš. Přijeď za mnou do Berlína, projdeme se hřbitovem. Reportér [online]. 2022-12-11 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  16. ↑ Představujeme nominace na Zlatou stuhu. Zlatá stuha [online]. 2023-04-17 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  17. ↑ VRBOVÁ, Nikol. Divadlo Husa na provázku uvede premiéru inscenace o Doře Kaprálové Nevyletět z Brna, je ze mě zkyslá srna. divadlo.cz [online]. 2023-11-10 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  18. ↑ Archivovaná kopie. cesko-nemecka-novinarska-cena.cz [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  19. ↑ https://ff.upce.cz/setkani-se-scenaristkou-spisovatelkou-dorou-kapralovou

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dora_Kaprálová&oldid=23793780“