Domašov (Bělá pod Pradědem)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Domašov
Kostel sv. Tomáše v dolním Domašově
Kostel sv. Tomáše v dolním Domašově
Lokalita
Charaktervelká vesnice
ObecBělá pod Pradědem
OkresJeseník
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel845 (2021)[1]
Katastrální územíDomašov u Jeseníka (57,17 km²)
Nadmořská výška487–626 m n. m.
PSČ790 85, 790 01
Počet domů320 (2021)[2][3]
Domašov
Domašov
Další údaje
Webwww.bela.cz
Kód části obce1775
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Domašov (něm. Thomasdorf, dříve též Thomasberg)[4] je vesnice, která tvoří středovou část obce Bělá pod Pradědem v okrese Jeseník. Leží na obou březích řeky Bělé; na severu navazuje na část Adolfovice, na jihu – směrem k Pradědu – pokračuje osada Bělá.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Domašov je zmiňován poprvé roku 1284 jako Thomasbergk a je zřejmě výsledkem kolonizační činnosti vratislavských biskupů, která postupovala od Frývaldova (Jeseníka) proti toku Bělé směrem do Jeseníků. Zda se lokace středně velké vsi (40 lánů) skutečně podařila, však není jisté; roku 1410 je zmiňována jako zpustlá a obnovena byla až v polovině 16. století (1550) již s převážně dřevařským určením a pozměněným jménem Thomasdorf. Domašov se v 16.–18. století značně rozvinul: v roce 1689 se zde registruje úctyhodný počet 67 sedláků a 97 zahradníků a domkářů a Domašov tak byl největší vesnicí frývaldovského panství vratislavských biskupů. Roku 1730 byla na hranicích s Adolfovicemi postaven kostel sv. Tomáše Apoštola a u něj zřízena římskokatolická fara se školou. Další rozvoj podhorského osídlení a nesnadná dostupnost si vynutily zřízení druhého kostela sv. Jana Křtitele v horním Domašově (1796 lokálie, povýšená na faru 1843) a další školy (1793) ; jejich spádové obvody upevnily rozlišování mezi Dolním a Horním Domašovem (něm. Nieder- und Ober-Thomasdorf) do roku 1900.[5]

Obyvatelstvo se v této době živilo zejména těžbou a zpracováním dřeva a jinými činnostmi s velkou spotřebou paliva (potašnictví, drobné hutnictví), jakož i domáckou textilní výrobou. Trvalý pokles počtu obyvatel od poloviny 19. století však naznačuje hospodářskou stagnaci. Od počátku 20. století nabýval na významu turistický potenciál obce.

Za II. světové války se v obci nacházely zajatecké pracovní tábory Rudohoří (Vietseifen) a Borek (Kieferbach), zejména pro sovětské válečné zajatce. Na prvním z uvedených míst byl v roce 2003 upraven Hřbitov smíření s hroby sovětských zajatců i Němců, kteří přišli o život na konci války. Poslední rekonstrukce hřbitova smíření proběhla v roce 2020.

Obec Domašov byla roku 1964 spojena s Adolfovicemi do obce Bělá pod Pradědem.[6]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[7][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 2 583 2 747 2 642 2 365 2 078 1 864 2 018 1 100 1 045 935 928 913 965 912 845
Počet domů 364 387 376 378 374 375 397 397 255 226 242 258 289 310 320
Kostel sv. Jana Křtitele horní Domašov

V Domašově je evidováno 381 adres: 345 čísel popisných (trvalé objekty) a 36 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty). Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 289 domů, z toho 250 trvale obydlených.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památky[editovat | editovat zdroj]

Území Domašova pokrývají i:

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Hřbitov Smíření Rudohoří

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-05-27]
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 855. 
  5. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské (reprint). Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 855. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, II. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 116. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  8. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  9. Jeseník - oficiální stránky města. www.jesenik.org [online]. [cit. 2019-03-29]. Dostupné online. 
  10. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. 1. vyd. vyd. Praha: Academia, 1994. ISBN 8020004734, ISBN 9788020004734. OCLC 32861924 S. 39, 39. 
  11. Samek (1994), s. 39-40
  12. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-01-17]. Identifikátor záznamu 129652 : Kostel sv. Jana Křtitele. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]