Divadlo Esence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Divadlo Esence je amatérské divadlo, které vzniklo v dubnu 1982 spojením divadelního souboru Maryša (založen v roce 1973 při Jonáš–klubu v Praze) s divadelní skupinou Esence, založenou v roce 1980 a působící v klubu Tesla Strašnice na Vinohradech. Mateřskou scénou divadla je od roku 1993 Dům dětí a mládeže „Karlínské Spektrum“ v Praze 8[1].

Záběr z představení hry F. J. Dostojevského „Svéráz obyvatel Stěpančikova“, režie Marie Kubrová (2014)

Vznik divadla[editovat | editovat zdroj]

U zrodu souboru Maryša v roce 1973 stály sestry Božena a Marie Kubrovy, které kolem sebe shromáždily především studenty z různých pražských vysokých škol. Soubor vystupoval příležitostně a nastudoval v letech 19731981 osm divadelních her. V roce 1982, když pražský soubor Esence opustil jeho zakladatel Martin Nezval, nabídli spolupráci režisérce Marii Kubrové a dalším členům souboru Maryša.

Soubor divadla[editovat | editovat zdroj]

Za dobu existence divadla se v souboru vystřídalo téměř 200 členů. Od samého počátku působí v souboru režisérka a umělecká vedoucí Marie Kubrová a její sestra Božena. Spolupracovníky a důležitými členy souboru jsou rovněž dramaturg a autor divadelních her Ivan Fried nebo výtvarníci Miroslav Bochňák (scéna a plakáty) a Dagmar Neumanová (kostýmy).

Soubor divadla v roce 2014 čítá dvacet členů, z nich někteří jsou potomky nebo rodinnými příslušníky dřívějších či stávajících členů, kteří hráli již v dětské skupině Esence.

Zaměření divadla[editovat | editovat zdroj]

Repertoár divadla tvořily resp. tvoří jednak zapomenuté, neznámé nebo málo hrané divadelní hry (Matěj poctivý, Mumraj, Brokát), dramatizace nedivadelních textů (Bulgakovův román Mistr a Markétka, epos Opičák Sun, Dostojevského Ves Stěpančikovo), autorské texty (Sindibád, Hrabě Špork, Nero, miláček Říma) ale i hry klasické (Purpurový ostrov, Jak se vám líbí, Hadrián z Římsů). Kromě her pro dospělé, uvedlo divadlo i několik her pro děti (dětská verze Opičáka Suna, Bonbony a hry). V posledních letech připravuje (hlavně pro turné) „rodinné“ hry (např. fantastické pohádky Carla Gozziho, romantická hra se zpěvy Bílá paní). V letech 19732013 divadlo nastudovalo celkem 37 divadelních inscenací a uskutečnilo více než 700 představení[2].

Působiště divadla[editovat | editovat zdroj]

Divadelní soubor vystřídal v průběhu své existence různé zřizovatele i prostory. Divadlo začínalo (pod jménem Maryša) v tělocvičně SOU stavební Zelený pruh v Praze 4 Krči, pak vystupovalo v různých pražských kulturních domech. Zkoušelo se doma nebo v učebnách ČVUT. V roce 1977 nakrátko zakotvilo v sále Ženských domovů pod hlavičku Závodního klubu ROH Tatra Smíchov. V roce 1982 získalo stálou scénu v Praze 3 na Vinohradech v sále ZK ROH Tesla Strašnice v Čáslavské ulici již jako divadlo Esence. Po revoluci 1989 byly závodní kluby zrušeny, soubor opět zkoušel v soukromí a v letech 1990–3 občas hrál v Městské knihovně v Praze 1. Od roku 1993 zkouší a hraje v Karlínském Spektru v Praze 8. Soubor vystupuje pohostinsky na mnoha dalších místech v Praze (Činoherní klub, Strašnické divadlo aj.) a v různých městech České republiky, ať již v rámci letní zájezdové činnosti, nebo na festivalech amatérských divadel (např. Karlínská tříska, Divadelní Třebíč), kde získal i řadu ocenění za režii, dramaturgii, kostýmy či herecké výkony. Soubor se účastnil i festivalů Mezi ploty (Praha, Brno, Dobřany) nebo Open Air Hradec Králové[3].

Zájezdová činnost[editovat | editovat zdroj]

V letech 19871989 pořádal soubor pravidelně v létě turné a tradice letních výjezdů pak byla obnovena v roce 1996. Jejich cílem byly a jsou především jižní Čechy – Vyšší Brod, Rožmberk, Český Krumlov, Zlatá Koruna.

Uvedené divadelní hry, výběr[editovat | editovat zdroj]

Uveden vždy rok první premiéry:

  • 1973 Josef Mikuláš Boleslavský: Katovo poslední dílo
  • 1973 Arnošt Dvořák, Ladislav Klíma: Matěj poctivý
  • 1974 Alexander Nikolajevič Ostrovskij: Sněhurka
  • 1975 Karel Elgart Sokol: Slunovrat
  • 1976, 1992, 2002 Lev Birinskij: Mumraj
  • 1977 William Shakespeare: Ložisko pro ložisko (Veta za vetu)
  • 1979 Slawomir Mrozek: Mučedník Petr Ohey, režie Dušan Hübl
  • 1981 Miquel Cervantes de Saavedra: Zázračné divadlo
  • 1982 Hans Christian Andersen, Ivan Fried : Pohádka o vojákovi
  • 1983 Michail Afanasjevič Bulgakov, Ivan Fried: Mistr a Markétka (32 repríz)
  • 1984 Wu Čcheng-en, Ivan Fried: Opičák Sun (35 repríz)
  • 1985 Ivan Fried: Zimní krajina s pastí na ptáky, na motivy románu Charles de Costera Tyll Ulenspiegel
  • 1985 Ivan Fried a kol.: Bonbony a hry (přepracovaná Pohádka o vojákovi, později znovuuvedená dětskou skupinou pod názvem Anabuka), (celkem 71 repríz)
  • 1987 Ivan Fried a kol.: Ultramarín (sci-fi kompilát)
  • 1988 Ivan Fried: 3 x Sindibád námořník
  • 1995 Václav Kliment Klicpera: Ženský boj, Ptáčník, Zlý jelen (uváděno pod názvem Tři Klicperové najednou)
  • 1997 William Shakespeare: Falstaff ve Windsoru (podle her Williama Shakespeara: Veselé paničky windsdorské a Jindřich IV.)
  • 1999 Václav Sojka: Brokát, princ z pohádky
  • 2000 Carlo Gozzi: Láska ke třem pomerančům (58 repríz)
  • 2001 Ivan Fried: Nero - miláček Říma
  • 2003 Carlo Gozzi: Zelenavý ptáček
  • 2004 Achille Campanile: Zločin ve vile Roung
  • 2005 Ivan Fried: Hrabě Špork
  • 2006 Carlo Gozzi: Královna jelenem
  • 2008 Jaroslav Gillar: Svéráz obyvatel Stěpančikova (dramatizace povídky Fjodora Michajloviče Dostojevského Ves Stěpančikovo)
  • 2008 Eugene Scribe: Bílá paní Avenelská (libreto k opeře A.F. Boieldieua Bílá paní)
  • 2009 William Shakespeare: Jak se vám líbí (Na dně)
  • 2011 Michail Afanasjevič Bulgakov: Purpurový ostrov
  • 2012 Miroslav Bochňák: Létající Ulenspiegel
  • 2013 Václav Kliment Klicpera: Hadrián z Římsů
  • 2015 Achille Campanile: Amfora

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1975 Šumáci, režie Marie Kubrová (volně na motivy hry Václava Krofta Světáci)
  • 1976 Kolo, podle A. Schnitzler, režie Marie Kubrová
  • 1982 Katastrofa v klidu, režie Marie Kubrová (na motivy povídek G. Suáreze a G. G. Márqueze)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HÜBL, Dušan: Esence Karlín, in: Databáze českého amatérského divadla: http://www.amaterskedivadlo.cz/
  2. Divadlo Esence: http://esence.mbox.cz/
  3. Alena Exnarová: Průvodce po představeních Divadelního Děčína a Divadelní Třebíče 2007, in Amatérská scéna 3/2007

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, Ivan: Z krajských přehlídek – Praha. In: Amatérská scéna č. 7 (str. 1 – 2), Praha 1981
  • BRUMOVSKÁ, Ivana: Život v klubech. In: Tvorba č. 41 (9. října), Praha 1985
  • MATĚJŮ, Pavla: Čím voní Esence. In: Mladá fronta 27. července 1989 (str. 4), Praha
  • MÝVAL, Jan: Dovolená s divadlem. In: Ahoj na sobotu č. 48 (25. listopadu, str. 4 – 5), Praha 1988
  • PŠENICOVÁ, Zuzana: Iris a Esence. In: Večerní Praha 29. září 1983 (str. 6), Praha
  • PŠENICOVÁ, Zuzana: Příběh vlkodlaka. In: Večerní Praha 23. května 1985 (str. 6), Praha
  • RICHTEROVÁ, Ivana: ...když se řekne režisér. In: Kulturní rozvoj č. 13 (20. června, str. 7), Praha 1989
  • SOMEŠ, Jaroslav: Pražští amatéři dětem. In: Amatérská scéna č. 6 (str. 11), Praha 1986
  • STEIN, Michal: Zralí debutanti. In: Amatérská scéna č. 4 (str. 17), Praha 1981
  • ŠVÉD, Jan: O Esenci, improvizaci a turné. In: Práce 3. srpna 1988 (str. 6), Praha
  • URBANOVÁ, Alena: Děti mají právo se smát. In: Amatérská scéna č. 5 (str. 3 – 4), Praha 1985
  • VEDRAL, Jan: Divadlo větších možností. In: Amatérská scéna č. 7 (str. 4 – 5), Praha 1984

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]