Divadlo Esence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Divadlo Esence
Divadlo Esence 1.JPG
Stát ČeskoČesko Česko
Další informace
Adresa Praha, Česko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divadlo Esence je amatérské divadlo, které vzniklo v dubnu 1982 spojením divadelního souboru Maryša (založen v roce 1973 při Jonáš–klubu v Praze) s divadelní skupinou Esence, založenou v roce 1980 a působící v klubu Tesla Strašnice na Vinohradech. Mateřskou scénou divadla je od roku 1993 Dům dětí a mládeže „Karlínské Spektrum“ v Praze 8[1].

Záběr z představení hry F. J. Dostojevského „Svéráz obyvatel Stěpančikova“, režie Marie Kubrová (2014)

Vznik divadla[editovat | editovat zdroj]

U zrodu souboru Maryša v roce 1973 stály sestry Božena a Marie Kubrovy, které kolem sebe shromáždily především studenty z různých pražských vysokých škol. Soubor vystupoval příležitostně a nastudoval v letech 19731981 osm divadelních her. V roce 1982, když pražský soubor Esence opustil jeho zakladatel Martin Nezval, nabídli spolupráci režisérce Marii Kubrové a dalším členům souboru Maryša.

Soubor divadla[editovat | editovat zdroj]

Za dobu existence divadla se v souboru vystřídalo téměř 200 členů. Od samého počátku působí v souboru režisérka a umělecká vedoucí Marie Kubrová a její sestra Božena. Spolupracovníky a důležitými členy souboru jsou rovněž dramaturg a autor divadelních her Ivan Fried nebo výtvarníci Miroslav Bochňák (scéna a plakáty) a Dagmar Neumanová (kostýmy).

Soubor divadla v roce 2014 čítá dvacet členů, z nich někteří jsou potomky nebo rodinnými příslušníky dřívějších či stávajících členů, kteří hráli již v dětské skupině Esence.

Zaměření divadla[editovat | editovat zdroj]

Repertoár divadla tvořily resp. tvoří jednak zapomenuté, neznámé nebo málo hrané divadelní hry (Matěj poctivý, Mumraj, Brokát), dramatizace nedivadelních textů (Bulgakovův román Mistr a Markétka, epos Opičák Sun, Dostojevského Ves Stěpančikovo), autorské texty (Sindibád, Hrabě Špork, Nero, miláček Říma) ale i hry klasické (Purpurový ostrov, Jak se vám líbí, Hadrián z Římsů). Kromě her pro dospělé, uvedlo divadlo i několik her pro děti (dětská verze Opičáka Suna, Bonbony a hry). V posledních letech připravuje (hlavně pro turné) „rodinné“ hry (např. fantastické pohádky Carla Gozziho, romantická hra se zpěvy Bílá paní). V letech 19732013 divadlo nastudovalo celkem 37 divadelních inscenací a uskutečnilo více než 700 představení[2].

Působiště divadla[editovat | editovat zdroj]

Divadelní soubor vystřídal v průběhu své existence různé zřizovatele i prostory. Divadlo začínalo (pod jménem Maryša) v tělocvičně SOU stavební Zelený pruh v Praze 4 Krči, pak vystupovalo v různých pražských kulturních domech. Zkoušelo se doma nebo v učebnách ČVUT. V roce 1977 nakrátko zakotvilo v sále Ženských domovů pod hlavičku Závodního klubu ROH Tatra Smíchov. V roce 1982 získalo stálou scénu v Praze 3 na Vinohradech v sále ZK ROH Tesla Strašnice v Čáslavské ulici již jako divadlo Esence. Po revoluci 1989 byly závodní kluby zrušeny, soubor opět zkoušel v soukromí a v letech 1990–3 občas hrál v Městské knihovně v Praze 1. Od roku 1993 zkouší a hraje v Karlínském Spektru v Praze 8. Soubor vystupuje pohostinsky na mnoha dalších místech v Praze (Činoherní klub, Strašnické divadlo aj.) a v různých městech České republiky, ať již v rámci letní zájezdové činnosti, nebo na festivalech amatérských divadel (např. Karlínská tříska, Divadelní Třebíč), kde získal i řadu ocenění za režii, dramaturgii, kostýmy či herecké výkony. Soubor se účastnil i festivalů Mezi ploty (Praha, Brno, Dobřany) nebo Open Air Hradec Králové[3].

Zájezdová činnost[editovat | editovat zdroj]

V letech 19871989 pořádal soubor pravidelně v létě turné a tradice letních výjezdů pak byla obnovena v roce 1996. Jejich cílem byly a jsou především jižní Čechy – Vyšší Brod, Rožmberk, Český Krumlov, Zlatá Koruna.

Uvedené divadelní hry, výběr[editovat | editovat zdroj]

Uveden vždy rok první premiéry:

  • 1973 Josef Mikuláš Boleslavský: Katovo poslední dílo
  • 1973 Arnošt Dvořák, Ladislav Klíma: Matěj poctivý
  • 1974 Alexander Nikolajevič Ostrovskij: Sněhurka
  • 1975 Karel Elgart Sokol: Slunovrat
  • 1976, 1992, 2002 Lev Birinskij: Mumraj
  • 1977 William Shakespeare: Ložisko pro ložisko (Veta za vetu)
  • 1979 Slawomir Mrozek: Mučedník Petr Ohey, režie Dušan Hübl
  • 1981 Miquel Cervantes de Saavedra: Zázračné divadlo
  • 1982 Hans Christian Andersen, Ivan Fried : Pohádka o vojákovi
  • 1983 Michail Afanasjevič Bulgakov, Ivan Fried: Mistr a Markétka (32 repríz)
  • 1984 Wu Čcheng-en, Ivan Fried: Opičák Sun (35 repríz)
  • 1985 Ivan Fried: Zimní krajina s pastí na ptáky, na motivy románu Charles de Costera Tyll Ulenspiegel
  • 1985 Ivan Fried a kol.: Bonbony a hry (přepracovaná Pohádka o vojákovi, později znovuuvedená dětskou skupinou pod názvem Anabuka), (celkem 71 repríz)
  • 1987 Ivan Fried a kol.: Ultramarín (sci-fi kompilát)
  • 1988 Ivan Fried: 3 x Sindibád námořník
  • 1995 Václav Kliment Klicpera: Ženský boj, Ptáčník, Zlý jelen (uváděno pod názvem Tři Klicperové najednou)
  • 1997 William Shakespeare: Falstaff ve Windsoru (podle her Williama Shakespeara: Veselé paničky windsdorské a Jindřich IV.)
  • 1999 Václav Sojka: Brokát, princ z pohádky
  • 2000 Carlo Gozzi: Láska ke třem pomerančům (58 repríz)
  • 2001 Ivan Fried: Nero – miláček Říma
  • 2003 Carlo Gozzi: Zelenavý ptáček
  • 2004 Achille Campanile: Zločin ve vile Roung
  • 2005 Ivan Fried: Hrabě Špork
  • 2006 Carlo Gozzi: Královna jelenem
  • 2008 Jaroslav Gillar: Svéráz obyvatel Stěpančikova (dramatizace povídky Fjodora Michajloviče Dostojevského Ves Stěpančikovo)
  • 2008 Eugene Scribe: Bílá paní Avenelská (libreto k opeře A. F. Boieldieua Bílá paní)
  • 2009 William Shakespeare: Jak se vám líbí (Na dně)
  • 2011 Michail Afanasjevič Bulgakov: Purpurový ostrov
  • 2012 Miroslav Bochňák: Létající Ulenspiegel
  • 2013 Václav Kliment Klicpera: Hadrián z Římsů
  • 2015 Achille Campanile: Amfora
  • 2017 Oscar Wilde: Fantom Simon
  • 2018 V. K. Klicpera: Všichni lháři

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1975 Šumáci, režie Marie Kubrová (volně na motivy hry Václava Krofta Světáci)
  • 1976 Kolo, podle A. Schnitzler, režie Marie Kubrová
  • 1982 Katastrofa v klidu, režie Marie Kubrová (na motivy povídek G. Suáreze a G. G. Márqueze)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HÜBL, Dušan: Esence Karlín, in: Databáze českého amatérského divadla: http://www.amaterskedivadlo.cz/
  2. Divadlo Esence: http://esence.mbox.cz/
  3. Alena Exnarová: Průvodce po představeních Divadelního Děčína a Divadelní Třebíče 2007, in Amatérská scéna 3/2007

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, Ivan: Z krajských přehlídek – Praha. In: Amatérská scéna č. 7 (str. 1–2), Praha 1981
  • BRUMOVSKÁ, Ivana: Život v klubech. In: Tvorba č. 41 (9. října), Praha 1985
  • MATĚJŮ, Pavla: Čím voní Esence. In: Mladá fronta 27. července 1989 (str. 4), Praha
  • MÝVAL, Jan: Dovolená s divadlem. In: Ahoj na sobotu č. 48 (25. listopadu, str. 4–5), Praha 1988
  • PŠENICOVÁ, Zuzana: Iris a Esence. In: Večerní Praha 29. září 1983 (str. 6), Praha
  • PŠENICOVÁ, Zuzana: Příběh vlkodlaka. In: Večerní Praha 23. května 1985 (str. 6), Praha
  • RICHTEROVÁ, Ivana: ...když se řekne režisér. In: Kulturní rozvoj č. 13 (20. června, str. 7), Praha 1989
  • SOMEŠ, Jaroslav: Pražští amatéři dětem. In: Amatérská scéna č. 6 (str. 11), Praha 1986
  • STEIN, Michal: Zralí debutanti. In: Amatérská scéna č. 4 (str. 17), Praha 1981
  • ŠVÉD, Jan: O Esenci, improvizaci a turné. In: Práce 3. srpna 1988 (str. 6), Praha
  • URBANOVÁ, Alena: Děti mají právo se smát. In: Amatérská scéna č. 5 (str. 3–4), Praha 1985
  • VEDRAL, Jan: Divadlo větších možností. In: Amatérská scéna č. 7 (str. 4–5), Praha 1984

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]