Přeskočit na obsah

Debelec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Debelec
Дебелец
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška164 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00 a UTC+03:00
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
OblastVelikotarnovská
ObštinaVeliko Tărnovo
Debelec
Debelec
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel3 557 (2024)[1]
Správa
PSČ5030
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Debelec (bulharsky Дебелец) je město ležící v Předbalkánu ve středním Bulharsku. Nachází se 6 km jižně od města Veliko Tarnovo, správního střediska stejnojmenné obštiny, a žije v něm přibližně 3 600[1] obyvatel.

Na jeho okraji protéká řeka Belica.

Zeměpis[editovat | editovat zdroj]

Nachází se v malé kotlině tvořené předbalkánskou pahorkatinou. Poblíž leží města Kilifarevo a Drjanovo. Debelec leží na přístupu k horským průsmykům Šipka a Republika (Chainboaz). Městem prochází i trasa transbalkánské železniční trati Ruse - Podkova.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

První světská škola, postavená v roce 1879 místním předákem Nikolou Christovem, zvaným Samouk

Poblíž dnešního města se v době druhé bulharské říše nacházela stará osada a bojarská usedlost s kostely a kláštery. V té době pravděpodobně existovalo i osídlení přímo v místě. Osada je poprvé písemně zmiňována v osmanském rejstříku z 80. let 15. století pod názvem Debelçe jako timar Ünuse, syna Kary Hazıra.[2] V dalším rejstříku z roku 1579 jsou obyvatelé obce uváděni jako derbendžijové, kteří byli povinni opravovat a udržovat most přes řeku Belicu a chránit nebezpečná místa na zdejší silnici vedoucí k horským průsmykům.[3] Tento starý most byl postaven před více než 350 lety neznámým stavitelem. Říká se, že po postavení mostu přišla velká voda a strhla jej. Bej se rozzlobil a řekl staviteli, že pokud bude most znovu stržen, dá mu useknout hlavu.

V roce 1834 zde byla otevřena církevní škola u kostela svaté Mariny, ve které vyučoval obrozenec Petko Slavejkov. V roce 1862 byl v obci postaven další kostel Pramene svaté Matky Boží (Източник Света Богородица) Jeho stavitelem byl Stefan Rabatilja, žák mistra Nikoly Fičeva.[4] V roce 1864 byl zdejší most napojen na státní silnici Drjanovo - Ruse, kterou nechal postavil Midhad paša.[5]

Před osvobozením a v prvních letech po něm se v obci zastavil příliv obyvatelstva. Migrační proces byl v té době, zejména na přelomu 19. a 20. století, zaměřen na velká města Ruse, Plovdiv, Sofii, Novi Pazar atd. Výsledkem bylo, že ve 30. letech 20. století žilo v Debelci a jeho blízkém okolí odhadem 3 820 až 4 815 obyvatel.[4]

Významnou osobou tohoto období byl Nikola Christov, zvaný Samouk. V roce 1872 vyrobil podle rakouského vzoru ventilátor, čímž položil základ zdejšímu strojírenskému průmyslu. V roce 1879 nechal postavit první světskou školu, na kterou umístil desku s nápisem: „Kdo hledá vzdělání, ať sem přijde!“ V roce 1885 zaregistroval první strojírnu Napredak a následujících letech zvýšil výrobu ventilátorů, přičemž výrobky neustále vylepšoval. V roce 1907 získal jeho model Vejalka stříbrnou medaili na londýnské výstavě. Mimo to se zasloužil o zachování mostu přes řeku Belicu, který posloužil jako vzor pro most u města Bjala.[4] Most byl později prohlášen kulturní památkou.[5]

V roce 1934 byla v obci otevřena nová škola, kterou v současnosti[kdy?] navštěvuje více než 300 dětí. V roce 1963 byla otevřena Odborná škola strojní a přístrojová.[4]

V roce 1930 zde zahájila výrobu konzervárna Konserva . Po několika letech postavila tehdejší Lidová banka v Debelci další konzervárnu a v roce 1947 se obě spojily pod názvem Trudovo. Kromě nich byly v Debelci v roce 1944 provozovány dvě slévárny železa, tři strojírny, dvě lisovny oleje a cihelna Stefana Bachvarova.[4] Po roce 1944 se roztříštěný drobný průmysl spojil do velkého strojírenského závodu Rudá hvězda, který byl v roce 1951 významně rozšířen. Po pádu komunismu závod, stejně jako mnoho podniků v Bulharsku, upadl. Jeho nástupcem je firma TMKo., jejíž produkce se vyváží do 20 zemí.[6]

Městem byl Debelec prohlášen v roce 1974.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

K 15. březnu 2024 ve městě žilo 3 557 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 3 738 obyvatel.[7] Níže uvedená tabulka ukazuje změnu počtu obyvatel města v období od roku 1934 do roku 2021:

Debelec[8]
rok 1934 1946 1956 1965 1975 1985 1992 2001 2011 2021
populace 2 538 2 396 2 560 4 016 4 797 4 705 4 639 4 413 4 032 3 569

Podle sčítání z 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[9][p 1]

BulhařiRomovéTurciostatní'"`UNIQ--ref-00000011-QINU`"': 17 (0.4 %)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Deklarovat národnost nebylo při sčítání povinné.
  2. jiné a neurčené národnosti

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Дебелец na bulharské Wikipedii.

  1. a b Dostupné online.
  2. КОВАЧЕВ, Румен Пенев. Опис на Никополския санджак от 80-те години на XV век: превод и коментар на новооткрит Тимарски опис от последната четвърт на XV век, съхраняван в Ориенталския отдел на Народната библиотека "Св. св. Кирил и Методий. [s.l.]: Изд. на Нар. библ. Св. св. Кирил и Методий 216 s. Dostupné online. ISBN 978-954-523-032-5. S. 113. (bulharsky) Google-Books-ID: R_ugAAAAMAAJ. 
  3. KAYAPINAR, Levent; KAYAPINAR, Ayşe. Дервенджийските села в Търновска каза/нахия през периода от 1515 до 1613 – 1614 г. Наблюдения върху тяхното социално и икономическо развитие. [s.l.]: [s.n.], 2018-01-01. Dostupné online. S. 192. (bulharsky) 
  4. a b c d e Дебелец [online]. Община Велико Търново [cit. 2024-06-22]. Kapitola Историческа справка. Dostupné online. (bulharsky) 
  5. a b Дебелец [online]. Община Велико Търново [cit. 2024-06-22]. Kapitola Природни забележителности. Dostupné online. (bulharsky) 
  6. TMCo ltd [online]. 2016-06-16, rev. 2020-02-17 [cit. 2024-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-19. (bulharsky) 
  7. Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.03.2024 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2024-03-15 [cit. 2024-06-20]. Dostupné online. (bulharsky) 
  8. Nacionalen statističeski institut. Справка за населението на гр. Дебелец, общ. Велико Търново, обл. Велико Търново Код EKATTE - 20242 [online]. Национален статистически институт [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. (bulharsky) 
  9. НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2024-06-20]. Řádek 736. soubor ve formátu xls. (bulharsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]