Přeskočit na obsah

Confuciusornis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxConfuciusornis
Stratigrafický výskyt: Spodní křída před 125 až 120 miliony let
fosilie
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídasauropsida
Třídaptáci (Aves)
ČeleďConfuciusornithidae
RodConfuciusornis
Hou et al., 1995
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozměry zástupců rodu Confuciusornis v porovnání s člověkem

Confuciusornis („Konfuciův pták“) byl pravěký pták, který žil v období rané křídy před 125 až 120 miliony let na území současné Číny.[1] Je řazen do dinosauří skupiny Avialae, skupiny pravých ptáků a jejich vyhynulých blízkých příbuzných. Confuciusornis byl objeven v Číně a představuje velmi početný a často nacházený fosilní druh praptáka.[2]

Confuciusornis dosahoval velikosti holuba, rozpětí křídel se odhaduje na 0,7 metru a hmotnost v rozmezí od 0,2 do 1,5 kilogramu.[3] Délka těla činila asi 50 centimetrů.[4] Měl peří a křídla, není známo, jestli byl schopen aktivního letu. Confuciusornis je nejstarším ptákem, který měl bezzubý zobák. Jednná se o nejlépe prozkoumaný druh druhohorního ptáka díky nálezu mnoha fosílií. Byl vývojově blíže dnešním ptákům než Hesperornis či známý Archaeopteryx, především stavbou těla. Confuciusornis byl pravděpodobně dravý pták živící se hmyzem a možná i drobnými obratlovci.[5][6] Tvar prstních kůstek na nohou dokládá, že mohl žít predátorským způsobem života.[7]

Skvěle dochovaná fosilie tohoto praptáka odhalila strukturu a tvar jeho zobáku, a to včetně keratinového povrchu. Tento exemplář byl formálně popsán v listopadu roku 2019.[8] Zřejmě nebyl úzce potravně specializovaný, což dokládá zejména jeho dentice.[9]

Paleohistologický výzkum vzorku 33 dlouhých kostí různých jedinců odhalil, že tento prapták rostl velmi rychle po vylíhnutí z vajíčka, až po dosažení dospělé velikosti. Pak se jeho ontogenetický vývoj výrazně zpomalil a po další 3 až 4 roky se rozvíjel, než dosáhl plné skeletární dospělosti (maximálního vzrůstu).[10]

U dvou jedinců byly objeveny stopy po ramfotéce – keratinovém pokryvu zobáku, který byl pravděpodobně rozšířen u všech zástupců této skupiny bazálních bezzubých avialanů.[11]

Je rozlišováno pět validních (vědecky platných) druhů tohoto rodu: C. sanctus (1995), C. dui (1999), C. feducciai (2009), C. jianchangensis (2010) a C. shifan (2022).[12]

Předpokládalo se[kdo?], že Confuciusornis byl výborný letec, ovšem dnes[kdy?] je tato teorie zavrhována. Confuciusornis totiž neměl příliš silné a tlusté peří. Proto byl pravděpodobně schopen klouzavého letu, při kterém seskočil se stromu a doplachtil na jiný strom, ale dopadl níže – podobně jako například letucha. Výzkumy ukázaly, že tento druh praptáka měl již druhotnou chrupavku na své kosti sáňkové (furkule), což mohlo jeho letové schopnosti výrazně vylepšovat.[13]

Koncem roku 2023 byla publikována odborná práce, jejímž závěrem je, že Confuciusornis dokázal efektivně létat po delší časové úseky díky kombinaci mávání křídli a využití klouzavého letu.[14]

Na začátku roku 2010 skupina vědců vedená Zhangem Fuchengem prozkoumala melanozomy (organely pigmentových buněk, které kdysi obsahovaly kožní barvivo) a zjistila, že měl po těle odstíny šedé, červenohnědé a černé.[15] Zbarvení a vzory na opeření tohoto praptáka byly velmi pestré a komplexní. Zřejmě sloužily jako krycí zbarvení, umožňující uniknout pozornosti predátorů.[16]

Vědecká práce, publikovaná v září roku 2023 ukázala, že v opeření konfuciusornise a dalších opeřených teropodů se mohou dochovat organické molekuly, konkrétně původní proteiny.[17]

  1. Zhou, Y.; et al. (2024). Fossil evidence sheds light on sexual selection during the early evolution of birds. Proceedings of the National Academy of Sciences. 121 (3): e2309825120. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.2309825120
  2. Jesús Marugán-Lobón & Luis M. Chiappe (2022). Ontogenetic niche shifts in the Mesozoic bird Confuciusornis sanctus. Current Biology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2022.02.010
  3. Larramendi, A.; Paul, G. S.; Hsu, S.-y. (2020). A review and reappraisal of the specific gravities of present and past multicellular organisms, with an emphasis on tetrapods. Anatomical Record. 304 (9): 1833-1888.
  4. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  5. Andrzej Elzanowski, D. Stefan Peters & Gerald Mayr (2018). Cranial morphology of the Early Cretaceous bird Confuciusornis. Journal of Vertebrate Paleontology Article: e1439832. doi: 10.1080/02724634.2018.1439832.
  6. https://albertonykus.blogspot.cz/2018/05/did-confuciusornis-really-eat-fish.html
  7. Savannah Elizabeth Cobb & William I. Sellers (2019). Inferring lifestyle for Aves and Theropoda: a model based on curvatures of extant avian ungual bones. bioRxiv (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1101/517375
  8. Amanda Falk, Jingmai O’Connor, Min Wang and Zhonghe Zhou (2019). On the Preservation of the Beak in Confuciusornis (Aves: Pygostylia). Diversity, 11(11): 212. doi: https://doi.org/10.3390/d11110212
  9. Ya-Chun Zhou, Corwin Sullivan, Zhong-He Zhou & Fu-Cheng Zhang (2021). Evolution of tooth crown shape in Mesozoic birds, and its adaptive significance with respect to diet. Palaeoworld. doi: https://doi.org/10.1016/j.palwor.2020.12.008
  10. Anusuya Chinsamy, Jesús Marugán‐Lobón, Francisco J. Serrano & Luis Chiappe (2019). Osteohistology and Life History of the Basal Pygostylian, Confuciusornis sanctus. Archivováno 4. 6. 2020 na Wayback Machine. The Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/ar.24282
  11. Xiaoting Zheng, Jingmai O’Connor, Yan Wang, Xiaoli Wang, Yin Xuwei, Xiaomei Zhang and Zhonghe Zhou (2020). New Information on the Keratinous Beak of Confuciusornis (Aves: Pygostylia) From Two New Specimens. Frontiers in Earth Science. 8: 367. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2020.00367
  12. Renfei Wang, Dongyu Hu, Meisheng Zhang, Shiying Wang, Qi Zhao, Corwin Sullivan & Xing Xu (2022). A new confuciusornithid bird with a secondary epiphyseal ossification reveals phylogenetic changes in confuciusornithid flight mode. Communications Biology. 5: 1398. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-022-04316-6
  13. WU Qian,Jingmai O’CONNOR,LI Zhi-Heng &Alida M. BAILLEUL (2020). Cartilage on the furculae of living birds and the extinct bird Confuciusornis: a preliminary analysis and implications for flight style inferences in Mesozoic birds. Vertebrata PalAsiatica (advance online publication).
  14. Luis M. Chiappe, Francisco J. Serrano, Stephanie Abramowicz & Ursula B. Göhlich (2023). Flight Performance of the Early Cretaceous Bird Confuciusornis sanctus: Evidence from an Exceptionally Preserved Fossil. Spanish Journal of Paleontology. 38 (advance online publication).
  15. ZHANG, F.; KEARNS, S. L.; ORR, P. J., et al. Fossilized melanosomes and the colour of Cretaceous dinosaurs and birds. Nature.. 2010, roč. 463, čís. 7284, s. 1075–8. Dostupné online. ISSN 1476-4687. 
  16. Quanguo Li; et al. (2018). Elaborate plumage patterning in a Cretaceous bird. PeerJ. 6:e5831. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.5831
  17. Tiffany S. Slater, Nicholas P. Edwards, Samuel M. Webb, Fucheng Zhang & Maria E. McNamara (2023). Preservation of corneous β-proteins in Mesozoic feathers. Nature Ecology & Evolution (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1038/s41559-023-02177-8

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]