Přeskočit na obsah

Charles de Moreau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charles de Moreau
Charles de Moreau portrét: Ferdinand Georg Waldmüller (1822)
Charles de Moreau
portrét: Ferdinand Georg Waldmüller (1822)
Narození8. prosinec 1758
Rimaucourt
département Haute-Marne, Francie
Úmrtí3. listopad 1840
Leopoldstadt, Rakouská monarchie
Místo pohřbeníHřbitov ve Währingenu
Povoláníarchitekt a malíř
Významná dílaRedoutensaaltrakt
OceněníŘád čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles de Moreau (8. prosince 1758 Rimaucourt, département Haute-Marne[1] , 3. listopadu 1840 Leopoldstadt) byl francouzský architekt a malíř, více než 10 let žijící ve Vídni a známý především svými projekty v Rakousku, Uhrách i v českých zemích.

Projekt paláce Esterházyů v Eisenstadtu, maloval Albert Christoph Dies
Palác Lubomirskich ve Vídni, veduta 1840
Šternberský palác ve Vídni
Palác Pálffy ve Vídni

Opakovaně se v literatuře uvádí jako Moreauovo rodiště Paříž, protože je zapsáno v úmrtní matrice.[2] Roku 2014 však bylo prameny doloženo, že se narodil ve vesnici Rimaucourt, v départementu Haute-Marne[3] Nejdříve vystudoval v Paříži architekturu u Jeana Truffauta. Malířem se vyškolil rovněž v Paříži, v ateliéru slavného portrétisty Jacquesa-Louise Davida. Vyučoval pak několik let malbu v Louvru. Kariéru architekta zahájil ve Francii.

Již roku 1803 však s manželkou Adelaide a dvěma dětmi přesídlil do Vídně, kde se usadil na předměstí Alsergrund, zakoupil rybí tržiště a podle vlastního projektu si tam dal postavit budovu Dianiných lázní (Dianabad). Vstoupil do služeb knížete Mikuláše II. Esterházyho jako jeho dvorní architekt. Proslavil se monumentální přestavbou jeho rodového sídla v Eisenstadtu. Na návrh knížete Metternicha byl roku 1812 jmenován členem Akademie výtvarných umění ve Vídni a od Vídeňského kongresu v roce 1815 se věnoval především projektům pro objednavatele z Rakouské monarchie. V jeho ateliéru se vyučil například moravský architekt Josef Esch.[4] K stáru opět projevil zájem o obchodní podnikání, v Leopoldstadtu zakoupil trh s rybami a přestěhoval se tam. Za své zásluhy byl povýšen na rytíře čestné legie.

Zemřel v 82 letech na mozkovou mrtvici a byl pohřben na vídeňském předměstském hřbitově ve Währingenu.

Dílo (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • přestavba zámku Esterházy v Eisenstadtu (1805–1815), s projektem parku se sloupovým chrámem kněžny Leopoldiny (Leopoldinentempel, se sochou kněžny od Antonia Canovy ), terénními úpravami, vodotrysky, grottou a glorietem
  • rozšíření knížecího sídla Esterházyů ve Vídni, Naglergasse 9 (1805–1820)
  • Palác knížat Lubomirskich ve Vídni, Mölker Bastei (1806–1809); zbořen
  • Apollonův sál ve Vídni, Zieglergasse 17, (1808)
  • Dianina lázeň ve Vídni (1808–1810)
  • Pohřební kostel rodiny Esterházyů, Nagyganna, okres Veszprém (1808–1818)
  • Palác Pálffy ve Vídni, Wallnerstraße 6, (1809–1813)
  • Přestavba zámku Esterházy, Csákvár (1810–1814)
  • Palác rodiny Erdödy ve Vídni, (1812); 1956 zbořen
  • Hala Metternichovy zahrady ve Vídni, Rennweg (1814)
  • Hlavní budova Technické university ve Vídni, Karlsplatz, (1816–1818)
  • Nový zámek Werianda Windischgrätze ve Vintířově (1817-1823)
  • Prodejní prostory porcelánky ve Vídni, Porzellangasse 52, (1818); 1867 přestavěny
  • Palác Gentz ve Vídni, Währinger Straße 169–171, (1819); po roce 1918 přestavěn
  • Lázně Frauenbad a Karolinenbad, Baden (1820–1821); 1876 silně přestavěny
  • Palác knížete Šternberka ve Vídni, Ungargasse 43, (1820–1821), na půdorysu písmene U, zahrada zanikla pozdější uliční zástavbou
  • Rakouská národní banka (Oesterreichische Nationalbank) ve Vídni, Herrengasse 17, (1821–1823)
  1. H. Kastner: Der Architekt Karl (Charles) Moreau; in: Wiener Geschichtsblätter, Heft 4/2014, s. 277–304.
  2. Úmrtní matrika farního úřadu u sv. Josefa v Leopoldstadtu
  3. Richard H. Kastner: Der Architekt Karl (Charles) Moreau; in: Wiener Geschichtsblätter, Heft 4/2014, s. 277–304.
  4. Silvie Klementová: Charles Moreau a tradice revoluční architektury ve střední Evropě. Diplomová práce MUNI Brno 2006

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Richard H. Kastner: Der Architekt Karl (Charles) Moreau; in: Wiener Geschichtsblätter, Heft 4/2014, s. 277–304.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]