Charles Leclerc d'Ostin
| Charles Leclerc d'Ostin | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 17. března 1772 Pontoise |
| Úmrtí | 2. listopadu 1802 (ve věku 30 let) Tortuga |
| Příčina úmrtí | žlutá zimnice |
| Místo pohřbení | Château de Montgobert |
| Povolání | důstojník |
| Ocenění | jména vepsaná pod Vítězným obloukem |
| Choť | Pavlína Bonapartová (od 1797)[1] |
| Děti | Dermide Leclerc |
| Rodiče | Jean Paul Leclerc[2] a Marie Jéanne Louise Musquinet[2] |
| Příbuzní | Aimée Davout a Louis Nicolas Marin Leclerc des Essarts (sourozenci) |
| Funkce | divizní generál (od 1791) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charles Victoire Emmanuel Leclerc d'Ostin (17. března 1772 v Pontoise — 2. prosince 1802 na ostrově Tortuga) byl francouzský generál a švagr Napoleona Bonapare.[3]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Emmanuel Leclerc vyrůstal v rodině vyšší střední třídy a získal kvalitní vzdělání. Po studiích, během francouzské revoluce nastoupil jako dobrovolník do armády ke 2. praporu Seine-et-Oise.[4] Již 19. října 1791 byl jmenován poručíkem. Za dva roky při obléhání Toulonu byl divizním náčelníkem štábu.[5] Zásadním krokem jeho kariéry byla účast na prvním italském tažení Napoleona Bonaparta (1796–1797). Roku 1797 se stal brigádním generálem a oženil se s Napoleonovou sestrou Pauline Bonaparte. Podporoval a účastnil se Brumairového převratu, kdy se stal Bonaparte prvním konzulem. Ten mu nadále svěřoval stále rozsáhlejší velení v Německu a také ve Španělsku.[5]
Poté, co prokázal své velitelské schopnosti byl Napoleonem jmenován 24. října 1861 vrchním velitelem expedice Saint-Domingue (Haiti) a zároveň generálním velitelem kolonie na ostrově Hispaniola.[3] Během Velké francouzské revoluce zde proběhla vzpoura otroků a došlo ke zrušení otroctví (Haitská revoluce). Francouzské jednotky pod vedením Emmanuela Leclerca mučily a hromadně popravovaly místní obyvatele. Jejich velitel zemřel na žlutou zimnici v Cap Français[6] na Saint-Domingue 2. listopadu 1802.[4]
Jeho tělo přivezla zpět do Francie manželk Pauline, která ho následovala do Saint-Domingue. Byl pohřben 9. března 1803 na jednom ze svých panství v Château de Montgobert, poblíž Villers-Cotterêts. Hrobku navrhl architekt Pierre Fontaine.[7]
Pauline nechala srdce manžela uložit do urny. Posléze tam uložila také srdce syna Dermida (1798–1806). Po její smrti v roce 1825 byla urna předána její sestře Caroline Muratové a poté sestře jejího manžela Louise-Aimee Julii Leclercové, která byla provdána za generála Louise-Nicolase Davouta. Její potomci urnu zase přenesli do pařížské Invalidovny. Urna generála je uložena v kapli Saint-Jérôme v katedrálním kostele.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ a b Charles Leclerc | Napoleonic, Revolutionary, Marshal | Britannica. www.britannica.com [online]. 2025-03-13 [cit. 2025-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Leclerc, Charles Victor Emmanuel - Cast in Stone. castinstone.exeter.ac.uk [online]. [cit. 2025-04-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Charles Leclerc : Napoleonic Wars : Generals :. www.napoleonguide.com [online]. [cit. 2025-04-13]. Dostupné online.
- ↑ LECLERC Victor-Emmanuel (1772-1802), général. napoleon.org [online]. [cit. 2025-04-13]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b LECLERC Charles Victoire Emmanuel (1772-1802) - Cimetières de France et d'ailleurs. www.landrucimetieres.fr [online]. [cit. 2025-04-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Leclerc d'Ostin na Wikimedia Commons
