Chřástalcovití
 Chřástalcovití | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | krátkokřídlí (Gruiformes) |
| Čeleď | chřástalcovití (Heliornithidae) G. R. Gray, 1840 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chřástalcovití (Heliornithidae) je čeleď krátkokřídlých ptáků, kteří se vyskytují v tropických a subtropických oblastech Afriky, Ameriky a Asie. Jedná se o středně velké ptáky se sytě zbarvenými zobáky a nohama, světlou spodinou a hnědou horní částí těla, hlavu zdobí nápadná pruhovaná maska. Stanoviště chřástalců tvoří hustě zarostlé vodní toky a jejich břehy.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Chřástalcovití náleží do řádu krátkokřídlých (Gruiformes). Jejich sesterskou skupinou jsou chřástalíkovití (Sarothruridae).[1] Čeleď chřástalcovitých zahrnuje 3 druhy ve 3 rodech:[2]
- Podica Lesson, 1831
- Podica senegalensis (Vieillot, 1817) – chřástalec africký
- Heliopais Sharpe, 1893
- Heliopais personatus (G.R. Gray, 1849) – chřástalec maskový
- Heliornis Bonnaterre, 1791
- Heliornis fulica (Boddaert, 1783) – chřástalec malý
Popis[editovat | editovat zdroj]
Chřástalcovití mají štíhlé tělo s dlouhým krkem a špičatým dýkovitým zobákem. Délka těla se pohybuje mezi 26–59 cm, váha mezi 120–880 g. Krátké nohy jsou sytě zbarvené – u chřástalovce afrického oranžové, u chřástalovce maskového hráškově zelené a u chřástalovce malého žluté s černými pruhy. Opeření na horní části těla je převážně hnědé, na spodině převažuje bílá (u chřástalovce afrického je hnědě pruhovaná). Nápadné je světlo-tmavé pruhování hlavy. U všech druhů se objevuje pohlavní dimorfismus ve vzorech opeření na hlavě a na krku. Po stranách prstů se nachází kožní lemy, které pomáhají ptákům v efektivnějším plavání.[3][4]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o samotářské, velmi plaché vodní ptáky.[5] Následkem jejich plaché povahy a skrytého způsobu života není známo o jejich biologii příliš mnoho informací.[4] Nejčastěji jsou k zahlédnutí na vodě, v případě vyrušení vystupují na břeh po kořenech či větvích stromů sklánějících se k vodní hladině. V případě větší hrozby mohou i vzlétnout.[5] Hřadují na stromech těsně u vodní hladiny, v případě vyrušení se snesou na vodu.[4] U samce chřástalovců malých se pod každým křídlem nachází malá kožovitá kapsa, ve které samec může přenášet ptáčata. To je mezi ptáky zcela unikátní.[6] U chřástalovce afrického se zase v každém lemu křídla vyvíjí dráp, který mu pomáhá lézt po stromech (podobný dráp má i zcela nepříbuzný hoacin chocholatý).[4]
Potravu chřástalovců tvoří hmyz, měkkýši, korýši, malí obratlovci (žáby, pulci, rybky) a malé množství semínek a listů.[5][3] Potravu sbírá zejména z vodní hladiny, potápí se jen výjimečně.[4] Chřástalovci jsou patrně monogamní. Mělké hnízdo z větví, rákosin a roští je stavěno na větvích, které vyčnívají nad vodu. Zatímco snůška chřástalovce afrického a chřástalovce malého čítá pouze 1–3 vejce, chřástalovec maskový klade 5–7 vajec. Jak stavba hnízda, tak rodičovská péče je sdílena oběma partnery. To, zda inkubuje samec či samice, záleží na druhu.[5]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Chřástalovci se vyskytují v tropických až subtropických oblastech. Jejich biotop tvoří hustě zarostlé vodní plochy různého typu od řek po pobřežní laguny. K typické vegetaci spojované s biotopem chřástalovců patří mangrovy, rákosiny, husté deštné pralesy a různé druhy trav.[2] Areály výskytu jednotlivých druhů jsou od sebe geograficky značně vzdáleny. Chřástalovec malý obývá Ameriku, chřástalovec maskový je druhem jižní a jihovýchodní Asie a chřástalovec africký se vyskytuje v Africe.[4]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Ohrožený je hlavně chřástalovec maskový, jehož populace se neustále zmenšuje následkem úbytku habitatu (těžba dřeva, stavba přehrad), fragmentace krajiny a lovu a sběru vajec člověkem.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GARCIA-R, Juan C.; GIBB, Gillian C.; TREWICK, Steve A. Deep global evolutionary radiation in birds: Diversification and trait evolution in the cosmopolitan bird family Rallidae. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2014-12-01, roč. 81, s. 96–108. Dostupné online [cit. 2023-04-19]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2014.09.008. (anglicky)
- ↑ a b Finfoots, flufftails, rails, trumpeters, cranes, Limpkin. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1, 2023 [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds III. Detroit: Gale. ISBN 978-0-7876-5786-4. S. 68–72. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 S. 64. (anglicky)
- ↑ a b c d WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Finfoots (Heliornithidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-04-19]. DOI 10.2173/bow.helior1.01. (anglicky)
- ↑ Mystery bird: Sungrebe, Heliornis fulica. The Guardian. 2011-10-22. Dostupné online [cit. 2023-04-19]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 (anglicky)
- GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds II. Detroit: Gale. ISBN 978-0-7876-5786-4. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu chřástalcovití na Wikimedia Commons 
Taxon Heliornithidae ve Wikidruzích
