Cesta do fantazie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cesta do fantazie
Základní informace
Původní název Sen to Čihiro no kamikakuši
千と千尋の神隠し
Země Japonsko
Jazyk japonština
Délka 125 minut
Žánry fantasy, dětský film
Scénář a režie Hajao Mijazaki
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Rumi Híragi
Miju Irino
Mari Nacuki
Produkce Tošio Suzuki
(studio Ghibli)
Hudba Joe Hisaiši
Kamera Acuši Okui
Střih Takeši Sejama
Výroba a distribuce
Premiéra Japonsko 27. července 2001
Studio Studio Ghibli
Distribuce Ghibli International
Intersonic (ČR)
Rozpočet cca 1 900 000 000 ¥
Ocenění Animation Kobe Theatrical Film Award (2001)
Zlatý medvěd (2002)
Oscar za nejlepší animovaný film (2003)
Cesta do fantazie na ČSFD IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cesta do fantazie (japonsky 千と千尋の神隠し Sen to Čihiro no kamikakuši) je jeden z nejznámějších japonských animovaných filmů vyrobených ve stylu anime. Film režíroval Hajao Mijazaki v produkci studia Ghibli a do kin byl uveden 27. července 2001. Fantasy příběh určený nejen dětskému divákovi vypráví o desetiletém děvčátku Čihiro, které se octne v tajemném světě duchů, odkud musí zachránit sebe i své rodiče.

Film se setkal se širokým mezinárodním ohlasem kritiky i diváků. V roce 2003 získal Oscara za nejlepší celovečerní animovaný film, z dalších cen lze zmínit např. Cenu japonské akademie a Zlatého berlínského medvěda z roku 2002. V Japonsku překonal velkofilm Titanic a stal se vůbec nejvýdělečnějším filmem v japonské historii.

Cesta do fantazie je oficiální český název; na DVD a VHS český a slovenský dabing vydal Intersonic 8. prosince 2003. 19. listopadu 2004 vyšla jako příloha hypeMAGAZINE [1] č. 11/2004 nová remasterovaná verze DVD, která také měla upravené české titulky podle japonského originálu. DVD následně vyšlo dne 8. 3. 2007 jako příloha časopisu HOME CINEMA 3/07 ve verzi s anglickým, českým a slovenským dabingem a českými titulky.

Film je známý i pod svým anglickým názvem Spirited Away. Japonský název Sen to Chihiro no kamikakushi by se dal do češtiny volně přeložit jako Unesení Sen a Chihiro, protože kamikakushi je stará tradiční technika magického únosu, při kterém si většinou oběť vůbec únos nevybavuje a po únosu se postupně probouzí z jakéhosi tranzu. Přesnější název by tedy v angličtině byl Sen and Chihiro's Spiriting Away.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Rumi Híragi Chihiro Ogino, Sen
Miju Irino Mistr Haku
Mari Nacuki Jubaba, Zeniba
Takaši Naito Akihiko Ogino
Jasuko Sawaguči Júmiko Ogino
Cunehiko Kamidžo Aogaeru (pomocný vedoucí lázní)
Tacuja Gašuin Žabák, Muž bez tváře
Rjunosuke Kamiki Bou
Jumi Tamai Lin
Bunta Sugawara Kamadži

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Film vypráví příběh desetileté dívenky Chihiro Ogino, která se spolu se svými rodiči stěhuje. Po cestě se ztratí a dojedou k podivnému tunelu. Ze zvědavosti jím projdou a aniž by to věděli, dostanou se tak do říše duchů kolem tajemných začarovaných lázní čarodějnice Jubaby, určených japonským bohům. Rodiče najdou v jídelně nedaleko lázní nikým nehlídané jídlo a bez pozvání ochutnají lákavé pokrmy, Chihiro však odmítá. Protože bylo jídlo určeno návštěvníkům lázní, promění se rodiče za svoji chamtivost v prasata. Vyděšená Chihiro se pokusí utéct, cestu k tunelu však mezitím přehradilo široké jezero. Naštěstí potká čarodějnického učně jménem Haku, který jí pomůže se ukrýt. Chihiro se pod tlakem situace z rozmazleného a uplakaného dítěte proměňuje v odvážnou a samostatnou dívku.

Na Hakuovu radu požádá Chihiro o práci Kamadžiho, pavoučího vedoucího lázeňské kotelny. Ten ji odmítne, setká se u něj však s dívkou jménem Lin, kterou Kamadži přesvědčí, aby Chihiro odvedla k Jubabě a Chihiro jí mohla požádat o práci. Každého, kdo neměl v lázních práci, totiž mohla Jubaba v cokoli proměnit. Díky své umíněnosti Chihiro nakonec dosáhne svého a Jubaba ji zaměstná, zároveň jí však bere její pravé jméno. Dá jí nové jméno Sen a tím nad ní získává kontrolu. Chvíli poté, co Chihiro usne, ji ale probudí Haku, odvede ji do vepřína, kde jí ukáže její rodiče, a zároveň jí její skutečné jméno opět připomene a tím ji vymaní z čarodějčiny moci. Sám Haku ale své skutečné jméno už dávno zapomněl a musí proto Jubabě stále sloužit.

Sen je přidělena k Lin a musí spolu s ní uklízet a připravovat lázně pro hosty. Hned prvním jejich návštěvníkem je bůh smradu, kterého však Chihiro s vypětím všech sil přece jen obslouží. Při tom si všimne, že z něj něco vyčuhuje a pokusí se mu pomoci tím, že to vytáhne. Ukáže se, že nešlo o boha smradu, ale říčního boha, jehož řeku zanesly odpadky. Ten se Chihiro odmění zvláštní hrudkou a zároveň se z něj vyplaví k radosti všech zaměstnanců i Jubaby zlatý písek.

Při úklidu však Chihiro v dobré víře do lázní vpustila tajemného Muže bez tváře. Ten pak, mezitím co je Jubaba pryč, začne všem zaměstnancům rozhazovat plné hrsti zlata a polykat všechno jídlo, které mu donesou. Chihiro o zlato nestojí a chce se jít podívat za rodiči, když zahlédne Hakua letícího k lázním v podobě draka, pronásledovaného hejnem papírových vlaštovek. Chihiro mu pomůže se ukrýt, on je však zraněný a za okamžik odletí do Jubabiny rezidence v nejvyšším patře lázní. Chihiro dorazí za ním. Z jedné zbloudilé vlaštovky se zjeví Jubabina dvojnice Zeniba a označí Hakua za zloděje. Ten vlaštovku zničí, zároveň se ale spolu s Chihiro propadne hlubokou šachtou kamsi do hlubin a spletí podzemních tunelů se nakonec dostanou až do kotelny ke Kamadžimu. Chihiro napadne dát zmítajícímu se a zraněnému Hakuovi v dračí podobě část hrudky od říčního boha. Ta způsobí, že drak vyzvrátí jakousi pečeť a promění se zpět do lidské podoby, je však v bezvědomí. Kamadži Chihiro prozradí, že se jedná o čarodějnickou pečeť, kterou Haku určitě ukradl Zenibě. Chihiro se rozhodne, že se za Zenibou vydá a pečeť jí vrátí.

Mezitím se však Muž bez tváře rozzuří, spolyká i několik zaměstnanců lázní a ti zbývající před ním začnou prchat. Také se vrátí Jubaba a zjistí, že jej do lázní pustila Chihiro. Lin Chihiro najde u Kamadžiho a ta se tak nejprve vydá vyřešit tento problém. Muž bez tváře zjistí, že si Chihiro nezíská zlatem ani jídlem a rozzuří se. Ona mu však dá zbytek hrudky od říčního boha, i když doufala, že s ním promění zpět své rodiče. Muž bez tváře začne zvracet všechno jídlo i zaměstnance, které spořádal, a začne Chihiro pronásledovat. Ta jej vyláká z lázeňské budovy a tím se Muž opět upokojí. Lin Chihiro vezme k železniční stanici, odkud Chihiro odjede za Zenibou; nakonec se k ní přidá i Muž bez tváře.

Zeniba přijme její omluvu za Hakua, který mezitím s Jubabou vyjedná podmínky propuštění Chihiřiných rodičů. Pak v podobě draka doletí zpět za Chihiro k Zenibině chaloupce, kde mu Zeniba odpustí jeho krádež. Na cestě zpět se Chihiro Hakuovi svěří, že si myslí, že ho odněkud zná – když byla menší, spadla do říčky Kóhaku. V okamžik, kdy toto jméno vysloví, se Haku promění z draka zpět na člověka, protože Chihiro odhalila jeho pravé jméno. Společně pak přiletí zpět za Jubabou, kde Chihiro odhalí, že ani jedno z dvanácti prasat, která jí Jubaba ukázala, není její rodič, a tím je osvobodí. Tunelem se pak vracejí zpět do skutečného světa, nikdo z nich si nic nepamatuje, a vypadá to, že z Chihiro je opět to stejné rozmazlené dítě – v jejím pohledu je však cosi nového…

Možné interpretace[editovat | editovat zdroj]

Film bývá často interpretován jako alegorie cesty mezi dětstvím a dospělostí a rizikem, že si dotyčný během tohoto přechodu nezachová svoji pravou povahu a identitu. Téma postavy, která bude ztracena ve (fiktivním resp. jiném) světě, když zapomene své pravé jméno, se objevilo již v Nekonečném příběhu od Michaela Endeho, kde se prolínají dvě knihy ze dvou různých světů. Hlavní hrdina Endeho knihy Bastian postupně vstupuje do světa knihy, kterou čte, a hrozí mu, že v něm bude navždy ztracen, když zapomene své skutečné jméno. Podobně i Chihiro a Haku by navždy zůstali v zajetí Jubaby, kdyby zapomněli svá skutečná jména a tím i své skutečné . Podobný motiv provázanosti skutečného jména a lidské identity lze nalézt i v mnoha dalších dílech, např. Haibane renmei, Ztracený ostrov nebo série Zeměmoří. Film je také natočený podle Camillovo Ztraceného ostrova protože se tam odehrávají stejné scény jako když vstupují do zámku, pracují, když Andreas dá do tlamy Břichohubce černou kuličku, když jezdí vlakem do chalupy, osvobození ostrova a bytosti.

Někteří ve vývoji hlavní postavy vidí, jak byla uplakaná, rozmazlená a velmi moderní japonská holčička donucena tváří v tvář tradičnější japonské kultuře a zvykům dorůst. Jiní v příběhu vidí spíše jako varování před hamižností – ti, kteří od Muže bez tváře chtěli za každou cenu získat zlato, on sám nakonec pohltil.

V řadě vedlejších témat jsou zřejmě ukryty také odkazy na různé politické ideologie, například environmentalismus (navazující na řadu předchozích Mijazakiho děl, zejména Princeznu Mononoke) v podobě setkání s říčním bohem a Hakuovy minulosti. Jako ve většině ostatních děl také i v tomto filmu Mijazaki nevytvořil postavy černobílé, každá má nějaké pozitivní i negativní rysy.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Závěrečnou píseň „Icumo nandodemo“ (何時も何度でも, „Vždy, je jedno kolikrát“) napsala a nazpívala Jumi Kimura, skladatelka a hudebnice hrající na lyruOsaky, text napsal Kimuřin přítel Wakako Kaku. Píseň byla určena pro jiný Mijazakiho film, který nikdy nebyl vydán, při tvorbě Cesty do fantazie si ji však tak dlouho pořád dokola pouštěl, až se rozhodl ji přidat alespoň k závěrečným titulkům.

Zbytek soundtracku, „Anohi no kawa“ (あの日の川, „Řeka tehdy dříve“), byl složen dvorním skladatelem studia Ghibli Joem Hisaišim a hudba získala ocenění za nejlepší hudbu k filmu na 56. filmovém festivalu Mainiči, cenu za nejlepší hudbu v kategorii celovečerních filmů na Tokijském mezinárodním veletrhu anime roku 2001 a 16. japonský Zlatý disk za album k animovanému filmu roku.

Původní CD se soundtrackem obsahuje 22 písní (21 z Hisaišiho soundtracku a Icumo nandodemo).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Výběr nejvýznamnějších ocenění:

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Stránky v angličtině[editovat | editovat zdroj]