Nekonečný příběh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nekonečný příběh
Autor Michael Ende
Původní název Die Unendliche Geschichte
Země Německo
Jazyk němčina
Žánr fantasy
Datum vydání 1979
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nekonečný příběh (v německém originále Die unendliche Geschichte) je fantasy román Michaela Endeho, poprvé vydaný v Německu roku 1979. V angličtině byl poprvé vydán roku 1983 v překladu Ralpha Manheima jako The Neverending Story. V češtině vydal Nekonečný příběh naposledy roku 2015 Albatros v překladu Evy Pátkové.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Kniha se zaměřuje na chlapce jménem Bastian Balthazar Bux, který v malém knihkupectví ukradne knihu s názvem Nekonečný příběh. Bastian většinou vystupuje jako čtenář příběhu jiného chlapce Átreje v zemi Fantázie – místa, kde se odehrávají příběhy lidské představivosti a setkávají se postavy z nich. Jak kniha pokračuje, vychází najevo, že někteří obyvatelé Fantázie jsou si vědomi Bastiana a že ten je klíčem k úkolu (zachránit Fantázii), o kterém zatím pouze čte. První část knihy je totiž v podstatě jen sledování cesty hrdiny Átreje. Skrz knihu se Bastian dostává do Fantázie a začíná tam hrát aktivní roli. Tak je zdramatizován zážitek „zachycení“ příběhem. V druhé polovině knihy se rozvíjí řada psychologicky bohatých témat: Bastian se musí vyrovnat s následky svých činů ve světě, který stvořil svými přáními, čelit své temné straně a vrátit se zpět do skutečného světa.

Hlavním tématem knihy je ozdravující síla představivosti – přežití světa Fantázie a skutečného světa je na sobě závislé.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • V německém originále stejně jako anglickém překladu se vyskytují dvě barvy písma: červená pro scény ze skutečného světa a zelená pro scény z Fantazie. V češtině (od Albatrosu) je to červená pro skutečný svět a černá pro Fantazii.
  • V němčině každá z šestadvaceti kapitol začíná jiným písmenem v abecedním pořadí (A v první kapitole, B v druhé atd.). Celý německý titul zní Die unendliche Geschichte: Von A bis Z, tedy „Nekonečný příběh: Od A do Zet.“ Příslušné písmeno na začátku kapitoly se vyskytuje i v červenozelených obrázcích Roswithy Quadfliegové. Tyto obrazy naznačují osoby a události v příslušné kapitole. V úvodu tento formát chybí, začíná totiž zrcadlovým obrazem dveří v knihkupectví. V českém vydání od Albatrosu jsou obrázky s písmeny černobílé a na zvláštní stránce, nikoliv jako literála přímo v textu. České vydání však má o jedno písmeno navíc - CH. Kniha tak má o jednu kapitolu navíc, ale jde jen o rozdělení jedné kapitoly na dvě.[1]

Filmy a další adaptace[editovat | editovat zdroj]

Film Nekonečný příběh (v originále Die unendliche Geschichte) byl první adaptací románu a byl to nejdražší německý film v dosavadní historii. Do kin přišel roku 1984, režie se ujal Wolfgang Petersen, Bastiana hrál Barret Oliver, Noah Hathaway Átreje a Tami Stronach Dětskou císařovnu. Většinou se točilo v Německu, kromě scén s Barretem Oliverem, které vznikaly v Kanadě. Zpracovává jen první, dobrodružnější část knihy a končí v místě, kdy Bastian vkročí do světa Fantazie. Michael Ende byl výsledkem filmařské práce zděšen a snažil se soudně zabránit distribuci filmu, nebudou-li vystříhány scény, které nejvíce odporují poselství jeho knihy. Tento spor však prohrál, podařilo se mu dosáhnout jen odstranění svého jména z úvodních titulků:

Nemohl bych se na sebe podívat do zrcadla, kdybych měl něčemu takovému propůjčit své jméno. Bojoval jsem až do totálního vyčerpání. Opravdu ohavnými šejdířskými metodami mě zkoušeli srazit k zemi. Udělal jsem obrovský skandál. Ale nic nepomohlo.[2]
  • Jméno, které Bastian křičí téměř nesrozumitelně z okna, je „Měsíčnice“, jak se lze dozvědět z Endeho knihy.
  • Ve filmu nezazní Bastianovo celé jméno, tedy Bastian Balthazar Bux.

Nekonečný příběh 2, který režíroval George T. Miller a kde hrál Bastiana Jonathan Brandis, měl premiéru roku 1990. Využívá množství témat z druhé části knihy, ale vypráví nový příběh. Bastian podléhá čarodějnici Xaídě, až mu zůstanou jen poslední dvě přání.

Nekonečný příběh 3, v němž se objevila budoucí hvězda Jack Black, je z roku 1994 a režíroval ho Peter McDonald. Jelikož Endeho kniha už byla vyčerpána, film pouze využívá známé postavy. Bastianův otec se znovu ožení a on tak dostává sestru.

Nekonečný příběh se stal inspirací i pro dva televizní seriály. Koprodukční animovaný seriál z roku 1996 vypráví Bastianova další dobrodružství ve Fantazii, zatímco kanadský hraný seriál z roku 2001 Tales from the Neverending Story ve 13 epizodách převyprávěl původní příběh. Česká televize vysílala hranou verzi pod českým názvem Nekonečný příběh.

V Německu se objevila i hra, balet a opera s názvem Nekonečný příběh. Hudbu k opeře i baletu napsal Siegfried Matthus.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Ende, Michael. Příběh, který nikdy neskončí: pro čtenáře od 10 let. Překlad Milada Misárková. 1. vyd. Praha: Albatros, 1987. 377 s.
  • Ende, Michael. Nekonečný příběh. Překlad Eva Pátková. 1. vyd. s tímto názvem a v tomto překladu. Praha: Albatros, 2001. 395 s. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-00-00957-9.
  • Ende, Michael. Nekonečný příběh. Překlad Eva Pátková. 2. vyd. Praha: Albatros, 2006. 395 s. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-00-01702-4.
  • Ende, Michael. Nekonečný příběh. Překlad Eva Pátková. 3. vydání s tímto názvem a v tomto překladu. V Praze: Albatros, 2015. 395 stran. ISBN 978-80-00-04150-6.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nekonečný příběh na Fantasyplanet.cz. www.fantasyplanet.cz [online]. [cit. 2006-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-10. 
  2. http://www.michaelende.de/autor/biographie/das-unendliche-filmdebakel

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Adaptace