Carlo Chiarlo
| Jeho Eminence Carlo Chiarlo | |
|---|---|
| Kardinál-kněz ze Santa Maria in Portico in Campitelli | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Jmenování | 15. prosince 1958 |
| Předchůdce | Massimo Massimi |
| Nástupce | Charles Journet |
| Titulární kostel | Santa Maria in Portico in Campitelli |
| Heslo | „Mea Lux Dominus“ |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 28. května 1904 |
| Biskupské svěcení | 11. listopadu 1928 světitel Pietro Gasparri 1. spolusvětitel Giovanni Volpi 2. spolusvětitel Teodor Kubina |
| Kardinálská kreace | 15. prosince 1958 kreoval Jan XXIII. |
| Titul | kardinál-kněz |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Země |  Itálie |
| Datum narození | 4. listopadu 1881 |
| Místo narození | Pontremoli, Itálie |
| Datum úmrtí | 21. ledna 1964 (ve věku 82 let) |
| Místo úmrtí | Lucca, Itálie |
| Místo pohřbení | Kaple Giomignani (Lucca) |
| Národnost | italská |
| Alma mater | Papežské ateneum svatého Apolináře Papežské ateneum Angelicum |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Carlo Chiarlo (4. listopadu 1881, Pontremoli – 21. ledna 1964, Lucca) byl italský římskokatolický duchovní, arcibiskup a kardinál.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 4. listopadu 1881 v Pontremoli jako syn inženýra Giuseppe Chiarla a Marie Tasso.[1]
Studoval v semináři v Lucce, na Papežském ateneu svatého Apolináře v Římě a Papežském ateneu Angelicum. Hovořil italsky, anglicky, francouzsky a španělsky.[1]
Dne 28. května 1904 byl vysvěcen na kněze. Stal se členem fakulty semináře v Lucce a do roku 1917 vykonával farní funkce v arcidiecézi Lucca.[1]
Byl jmenován sekretářem a později chargé d'affaires apoštolské nunciatury v Peru. Dne 26. května 1918 mu byl udělen titul Kaplan Jeho Svatosti. Roku 1922 se stal auditorem nunciatury v Polsku.[1]
Dne 12. října 1928 jej papež Pius XI. jmenoval titulárním arcibiskupem z Amidy. Dne 11. listopadu 1928 byl v kapli Latinskoamerické piánské papežské koleje vysvěcen na biskupa. Světiteli byli kardinál Pietro Gasparri, arcibiskup Giovanni Volpi a biskup Teodor Kubina.[1]
Dne 12. listopadu 1928 byl jmenován apoštolským nunciem v Bolívii a 7. ledna 1932 internunciem Střední Ameriky.[1]
Dne 30. září 1933 se stal nunciem v Kostarice, roku 1938 v Nikaragui a Panamě. Tyto funkce zastával do 3. prosince 1941.[1]
Roku 1941 se vrátil do Říma a byl mu svěřen speciální úkol starat se duchovně o vězně druhé světové války. Roku 1945 byl vedoucím papežské misie v Německu.[1]
Dne 19. března 1946 byl ustanoven nunciem v Brazílii.[1]
Dne 20. února 1951 mu byl udělen Řád bílé orlice a 17. prosince 1953 se stal Rytířem velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku. V letech 1954–1958 působil ve Státním sekretariátu.[1]
Dne 15. prosince 1958 jej papež Jan XXIII. jmenoval kardinálem-knězem ze Santa Maria in Portico in Campitelli pro hac vice.[1]
Zemřel 21. ledna 1964 v Lucce ve 20:15 na střevní nádor. Pohřební službu sloužil arcibiskup Giovanni Ferrofino.
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Carlo Chiarlo na Wikimedia Commons - (anglicky) GCatholic
- (anglicky) Catholic Hierarchy
