Apoštolská nunciatura

Apoštolská nunciatura (latinsky Nuntiatura apostolica) je diplomatický zastupitelský úřad Svatého stolce (Vatikánu).

V čele úřadu stojí apoštolský nuncius, který je odpovědný za zastupování zájmů Svatého stolce v zahraničí a je ekvivalentem velvyslance.

Výraz nunciatura zároveň označuje rezidenci nuncia, představuje tak ekvivalent termínu velvyslanectví.

Historie

V 16. století vznikaly papežské nunciatury jako trvalé instituce vyslanců Svatého stolce, zpočátku u katolických královských dvorů. Za nejstarší instituci tohoto typu je považována nunciatura ve Vídni zřízená roku 1529 na dvoře římského císaře a českého krále Ferdinanda I. Další zastoupení Papežského státu existovala Štýrském Hradci, v Madridu nebo u kurfiřtských dvorů.

Od roku 1701 se diplomaté Svatého stolce na svůj úřad připravují na Papežské církevní akademii.

Nunciové jsou (obvykle titulární) biskupové katolické církve a do funkce jsou přímo jmenováni papežem, který je hlavou státu Vatikán. Nuncius by neměl být starší 75 let.

Od Vídeňského kongresu v roce 1815 je ve většině států apoštolský nuncius považován za „přirozeného doyena“ diplomatického sboru. Díky své akreditaci požívá v hostitelské zemi obvyklé diplomatické imunity.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nonciature apostolique na francouzské Wikipedii a Apostolische Nuntiatur na německé Wikipedii.

Joël Benoît d'Onorio, Le Saint-Siège et le droit international in Le Saint Siège dans les relations internationales, actes du colloque organisé les 29 et 30 janvier 1988 par le département des sciences juridiques et morales de l'Institut Portalis, Cujas et Cerf, Paris, 1989 ISBN 2-204-03106-2.
Henry Biaudet, Les nonciatures apostoliques permanentes jusqu'en 1648, Helsinki, 1910, 329 p.
Liisi Karttunen, Les nonciatures apostoliques permanentes de 1650 à 1800, E. Chaulmontet, Genève, 1912.
Michael F. Feldkamp: Geheim und effektiv. Über 1000 Jahre Diplomatie der Päpste. Sankt-Ulrich-Verlag, Augsburg 2010, ISBN 978-3-86744-150-6.