Canned Heat

Canned Heat je blues-rocková a boogie rocková skupina, která vznikla v Los Angeles v Kalifornii v roce 1965. Skupina hrála klasické bluesové skladby. Skupinu založily Alan Wilson a Bob Hite. Název vznikl z písně „Canned Heat Blues“ z roku 1928 od Tommy Johnsona. Po vystoupení na festivalech v Monterey nebo na Woodstocku na konci šedesátých let se skupina proslavila po celém světě. Nejklasičtější sestava skupiny byla: Bob Hite, přezdívaný „The Bear“ (zpěv), Alan Wilson, přezdívaný „Blind Owl“ (kytara, foukací harmonika, zpěv), Henry Vestine („Sunflower“) nebo Harvey Mandel („The Snake“) na sólové kytaře, Larry Taylor, přezdívaný „The Mole“ (baskytara) a Adolfo de la Parra, přezdívaný „Fito“ (bicí).

Skupina se stala jednou z hlavních částí éry hippies. Canned Heat se objevily na většině význmaných hudebních událostí konce 60. let 20. století. Dvě z jejich písní, konkrétně „Going Up the Country“ a „On the Road Again“, se staly mezinárodními hity. V té době byly všechny jejich alba vydané pro celosvětovou distribuci.

Od počátku 70. let se ve skupině vystřídalo mnoho hudebníků. Dnes, v pátém desetiletí existence kapely, ve skupině hrají tři hudebníci z klasické sestavy z 60. let Adolfo „Fito“ de la Parra, Larry „The Mole“ Taylor a Harvey „The Snake“ Mandel. Několik členů kteří hrály v Canned Heat, později hrály s Johnem Mayallem v jeho skupině The Bluesbreakers.

Historie

Začátky (1965-1967)

Canned Heat vznikly v roce 1965 v Los Angeles. V původní sestavě byli zpěvák Bob Hite, rytmický kytarista Alan Wilson, sólový kytarista Mike Perlowin, baskytarista Stu Brotman a bubeník Keith Sawyer. Perlowin a Sawyer se rozhodli po několika dnech z kapely odejít. Skupina si našla nového kytaristu, byl jím Kenny Edwards, přítel Alana Wilsona. Na bicí hrál Ron Holmes. Později ze skupiny odchází i Edwards, kterého nahrazuje Henry Vestine, který byl kvůli užívání drog vyloučen ze skupiny Franka Zappy The Mothers of Invention. Edwards po odchodu založil skupinu Stone Poneys s Lindou Ronstadt. V té době také odešel Holmes a nahradil ho Frank Cook, který již v té době hrál s jazzovými hudebníky jako byli Charlie Haden, Chet Baker, Elmo Hope nebo Dobie Gray.

V roce 1966 skupina nahrála první album, které vyšlo až v roce 1970 u Janus Records pod názvem Vintage. Skupinu opouští baskytarista Stuart Brotman a nahrazuje ho Mark Andes. Andes ve skupině také moc dlouho nevydržel a v březnu 1967 ho nahradil současný baskytarista Larry Taylor, který dnes mimo Canned Heat také hraje s experimentátorem Tomem Waitsem. Larry Taylor byl bratrem Mela Taylora ze skupiny The Ventures.

Vzestup ke slávě a vznik klasické sestavy (1967-1968)

Skupina 17. června 1967 vystoupila na Monterey Pop Festival. Skupina se objevila na obálce časopisu Down Beat, kde o nich bylo napsáno: Vestine a Wilson jsou pravděpodobně nejlepší kytarové duo světa a Wilson je pravděpodobně nejlepší bílý bluesový harmonikář světa.

Skupina byla uvězněna v Denveru, Colorado za držení drog. Tento incident připomínají v písni „My Crime“. Manažer skupiny Skip Taylor byl donucen k získání 10 000 dolarů na kauci, které získal prodejem vydavatelských práv u Liberty Records. Po incidentu v Denveru byl Frank Cook nahrazen bubeníkem ze skupiny Bluesberry Jam, jmenoval se Adolfo „Fito“ de la Parra. Jako člen skupiny odehrál Fito první koncert 1. prosince 1967. Byl to společný koncert se skupinou The Doors a odehrál se na Long Beach Auditorium. Vznikla nejlasičtější sestava:

• Bob „The Bear“ Hite
• Alan „Blind Owl“ Wilson
• Henry „Sunflower“ Vestine (později Harvey „The Snake“ Mandel)
• Larry „The Mole“ Taylor
• Adolfo „Fito“ de la Parra

Druhé album vydali v lednu 1968 a jmenovalo se Boogie with Canned Heat a byl na něm i hit „On the Road Again“, který s Alanem Wilsonem napsal Floyd Jones. Ze skladby se stal celosvětový hit a dostala se vrchol hitparád.

Woodstock a události kolem (1968-1970)

V říjnu 1968 kapela vydala své třetí album, Living Blues, na kterém byla i jedna z jejich nejznámějších písní „Going Up the Country“. Píseň se stala hitem číslo 1 ve 25 zemích po celém světě. V roce 1969 v Hollywoodu nahrály album Live at Topanga Corral, které vyšlo až v roce 1971. V červenci 1969 skupina vydala své další album Hallelujah. Pár dní po vydání alba ze skupiny odešel Henry Vestine a nahradil ho Harvey Mandel. Skupina poté vystoupila v sobotu 16. srpna 1969 na legendárním festivalu Woodstock, jejich vystoupení probíhalo přibližně od 20 do 21 hodiny a odehrály zde skladby „A Change Is Gonna Come/Leaving This Town“, „Going Up the Country“, „Let's Work Together“, „Woodstock Boogie“ a „On the Road Again“. Skladba „Going Up the Country“ byla použita jako úvodní skladba v dokumentárním filmu Woodstock z roku 1970.

V srpnu 1970 vyšlo páté studiové album Future Blues, na kterém se nachází i další jejich hit „Let's Work Together“. Jedná se o cover verzi skladby „Let's Stick Together“ od Wilberta Harrisona. Na piáno na tomto albu hrál Dr. John. V tomtéž roce se konalo evropské turné, ze kterého vzniklo koncertní album Canned Heat '70 Concert Live in Europe. Album je složené z nahrávek z několika koncertů po celé evropě. Larry Taylor a Harvey Mandel v té době opustily skupinu a připojily se k Johnu Mayallovi a jeho skupině The Bluesbreakers.

John Lee Hooker a smrt Alana Wilsona

Po odchodu Taylora a Mandela do Bluesbreakers se vrátil zpět do kapely Henry Vestine a nový baskytarista Antonio de la Barreda. V této sestavě skupina začala nahrávat nové album, společné s John Lee Hookerem. Album vyšlo jako dvojalbum 15. ledna 1971 pod názvem Hooker 'n Heat. Hooker se skupinou se začali přátelit. Hooker dokonce říkal, že Wilson byl nejlepší hráč na foukací harmoniku. Další album s Hookerem skupina nahrála v roce 1978 pod názvem Hooker 'n Heat: Live at the Fox Venice Theatre. V roce 1989 potom Canned Heat spolu s mnoha dalšími hudebníky hostovaly na sólovém albu Hookera The Healer. 3. září 1970 umírá na předávkování barbituráty zakládající člen Alan „Blind Owl“ Wilson ve věku 27. let. Zemřel jen pár týdnů před Jimi Hendrixem a Janis Joplin, kteří zemřeli i ve stejném věku, ve 27. letech.

Sestavy na albech Historical Figures, New Age a Human Condition

Po Wilsonově smrti do skupiny přichází Joel Scott Hill, který předtím hrál s The Strangers a Moby Grape. Skupina vyrazila na turné po Evropě a Austrálii. Z vystoupení ve Finsku byl pořízen záznam, který o mnoho let později, přesněji v roce 1995, vyšel pod názvem Live at Turku Rock Festival. Na konci roku 1971 vyšlo nové studiové album Historical Figures and Ancient Heads, na kterém jako host zahrál Little Richard.

Roku 1972 skupinu opouští Antonio de la Barreda a Joel Scott Hill, kvůli nepohodnutí s ostatními členy kapely. Do skupiny přichází James Shane na rytmickou kytaru, Ed Beyer na klávesy a bratr Boba Hite Richard Hite na basovou kytaru. Tato sestava nahrála album The New Age, které vyšlo v březnu 1973. Skladbu „Lookin' for My Rainbow“ odzpívala gospelová zpěvačka Clara Ward. Skupina absolvovala další evropské turné a při něm jeden koncert v Montreux natočila a v roce 2004 vyšel na DVD pod názvem Live at Montreux 1973. V roce 1974 vyšlo album One More River to Cross. V té době se prostřídalo několik dalších členů. V roce 1977 vyšlo album Human Condition. Album nemělo veliký úspěch. Po vydání alba skupinu opouští Mark Skyer, Chris Morgan a Richard Hite. Přichází nový baskytarista Richard Exley, který ve skupině také moc dlouho nevydržel.

Umírá Bob Hite

Na konci 70. a na počátku 80. let se zvyšuje popularita blues, což bylo způsobeno hlavně právě vznikající skupinou The Blues Brothers. Do skupina přichází noví členové Mike „Hollywood Fats“ Mann a Ronnie Barron. Brzy se ke skupině připojil slepý pianista Jay Spell. V roce 1979 zahrály Canned Heat na výročním koncertu, konaném u příležitosti deseti let od původního festivalu Woodstock v roce 1969. Koncert proběhl v Parr Meadows. Ze skupině znovu odchází Larry Taylor a nahrazuje ho Jon Lamb. Skupinu opustil Jay Spell. Před vánoci v roce 1980 ji opouští i Jon Lamb a nahrazuje ho Ernie Rodriguez. V roce 1981 skupina vydala další studiové album Kings of the Boogie. Bylo to poslední album, na kterém se podílel Bob Hite. 5. dubna 1981 se Bob Hite silně předávkoval heroinem a tentýž den byl nalezen ve svém bytě mrtev. Bylo mu 38. let.

Členové

Dallas Hodge a Stanley Behrens

• Zde jsou uvedeni jen oficiální členové
• Tučně jsou uvedeni hudebníci z klasické sestavy
• † tímto symbolem jsou uvedeni mrtví členové

Současní členové

• Dale Spalding (kytara, harmonika, baskytara, zpěv, 2008–dosud)
• Adolfo „Fito“ de la Parra (bicí, zpěv, 1967–dosud)
• Larry „The Mole“ Taylor (baskytara, kytara, zpěv, 1967–1970, 1978–1980, 1987–1992, 1996–1997, 2009–dosud)
• Harvey „The Snake“ Mandel (kytara, 1969–1970, 1990, 1996–1999, 2009–dosud)

Dřívější členové

Frontman (kytara/harmonika/zpěv)

• †Alan „Blind Owl“ Wilson (1965–1970)
• †Bob „The Bear“ Hite (1965–1981)
• Richard Kellogg (1981–1985)
• James Thornbury (1985–1995)
• †Robert Lucas (1995–2000, 2005–2008)
• Dallas Hodge (2000–2005)

Kytara

• Mike Perlowin (1965)
• †Kenny Edwards (1965–1966)
• †Henry „Sunflower“ Vestine (1966–1969, 1970–1974, 1980–1981, 1985–1988, 1992–1997)
• Joel Scott Hill (1970–1972)
• James Shane (1972–1974)
• Chris Morgan (1974–1977)
• Mark Skyer (1975–1977)
• †Mike „Hollywood Fats“ Mann (1978–1980)
• Mike Halby (1980–1984)
• Walter Trout (1981–1985)
• Junior Watson (1988–1990)
• Becky Barksdale (1992)
• Paul Bryant (1999–2000)
• John Paulus (2000–2006)
• Barry Levenson (2006–2010)

Bicí

• Keith Sawyer (1965)
• Ron Holmes (1965–1966)
• Frank Cook (1966–1967)

Baskytara

• Stuart Brotman (1965–1966)
• Mark Andes (1966–1967)
• †Antonio de la Barreda (1970–1972)
• †Richard Hite (1972–1976)
• Richard Exley (1976–1977)
• Jon Lamb (1980)
• Ernie Rodriguez (1980–1985)
• Skip Jones (1985–1987)
• Ron Shumake (1990–1996)
• Mark „Pocket“ Goldberg (1996)
• Greg Kage (1996–2010)

Klávesy a další nástroje

• Ed Beyer (1972–1974)
• Gene Taylor (1974–1976)
• †Ronnie Barron (1978, 1987–1988)
• †Jay Spell (1978–1980)
• Stanley „Baron“ Behrens (2000–2005)

Diskografie

Originální nahrávky

Název	Vydáno	Vydavatelství
Canned Heat	1967	Liberty Records
Boogie with Canned Heat	1968	Liberty Records
Living the Blues	1968	Liberty Records
Hallelujah	1969	Liberty Records
Future Blues	1970	Liberty Records
Vintage	1970	Janus
Canned Heat '70 Concert Live In Europe	1970	Liberty Records
Hooker 'N Heat	1970	Liberty Records
Live at Topanga Corral	1971	Wand Records
Historical Figures and Ancient Heads	1971	United Artists
The New Age	1973	United Artists
One More River to Cross	1973	Atlantic/ WEA Records
Memphis Heat	1974	Barclay (Francie)
Gates On Heat	1974	Barclay (Francie)
Human Condition	1978	Takoma/Sonet
Captured live	1980	Accord
Hooker'n'Heat: Live at the Fox Venice Theatre	1981	Rhino
Kings of the Boogie (Dog House Blues)	1981	Destiny Records
The Heat Brothers '84	1984
Infinite Boogie	1986	Rhino
Boogie Up The Country	1987
Reheated	1988	SPV
Burnin' live	1991	SPV
Boogie Assault	1991	AIM
Canned Heat Live	1993
Internal Combustion	1994	AIM
King Biscuit Flower Hour	1995
Live at Turku Festival	1995
Canned Heat Blues Band	1996	Ruf Records
The Ties That Bind	1997 (nahráno 1975)	RCA Mexico/Archive Recordings
House of Blue Lights	1998
Boogie 2000	1999	Ruf Records
The Boogie House Tapes	2000	Ruf Records
Friends in the Can	2003	Ruf Records
The USA Sessions	2003
The Boogie House Tapes Volume 2	2004	Ruf Records
Under Dutch Skies	2007
Christmas Album	2007	Ruf Records

Kompilace

• 1969 – Canned Heat Cookbook
• 1971 – Canned Heat Collage
• 1972 – The Best of Canned Heat
• 1975 – The Very Best of Canned Heat
• 1989 – Let's Work Together: The Best of Canned Heat
• 1994 – Uncanned! The Best of Canned Heat
• 1996 – Best of Hooker 'n' Heat
• 1996 - Straight Ahead
• 2007 - The Very Best of Canned Heat

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Canned Heat na Wikimedia Commons

• Oficiální web
• Stručná historie Canned Heat
• Historie a diskografie
• Koncerty Canned Heat
• Joel Scott Hill
• James Thornbury (interview)
• Dallas Hodge
• Alan „Blind Owl“ Wilson

Reference

• V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canned Heat na anglické Wikipedii.

Portály: Hudba | Spojené státy americké