Budj Bim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Budj Bim
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát AustrálieAustrálie Austrálie
Budj Bim
Budj Bim
Souřadnice
Typ kulturní dědictví
Kritérium iii, v
Odkaz 1577 (anglicky)
Oblast Austrálie a Oceánie
Zařazení do seznamu
Zařazení 2019 (43. zasedání)

Budj Bim je gunditjmarský název pro vyhaslou sopku Mount Eccles v jihozápadní části Victorie v Austrálii. Název znamená „Velká hlava“. Dne 6. července 2019 na zasedání v Baku zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

Erupce sopky před 30 000 až 40 000 lety[1] vytvořila lávový proud, který stékal jižním směrem do oceánu v lokalitě Tyrendarra.[2] Stékající láva narušila starší odvodňovací systém; na východě nyní mezi skalami lávového toku a svahem hory Clay protéká řeka Fitzroy. Její přítok, říčka Darlot na západě, protéká složitější krajinou bažin, mokřadů a přiléhajících nížin náchylných k záplavám.

Jméno Budj Bim bylo uděleno dvěma oblastem na australském seznamu národního dědictví, vyhlášeném v roce 2004: Národní přírodní dědictví Budj Bim – oblast Tyrendarra a Národní přírodní památka Budj Bim – Mount Eccles, území jezera Condah.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Oblasti Budj Bim byly zařazeny do Seznamu dědictví z důvodu jejich významu v historii Gunditjmary.

Za několik tisíciletí před evropskou kolonizací si vyvinula společnost Gunditjmara systém akvakultury, v níž sváděli vodu říčky Darlot do sousedních nížinných oblastí, kde na řadě umělých jezů pak lovili úhoře a další ryby. Díky tomuto záplavovému systému si zajišťovali celoroční dodávky úhořů, které lovili pomocí tkaných pastí a poté chycené ryby často udili v dutinách blahovičníků (Eucalyptus viminalis), což umožnilo prvotní společnosti se rozvinout do ustálených komunit, které si budovaly trvalá kamenná obydlí.

Po evropské okupaci v pozdních třicátých letech 19. století, se množily útoky na nové osadníky. Skály a nerovný povrch ztuhlé lávy umožňovaly útoky na kolonisty a prostředky k útěku při odvetách osadníků, protože terén byl pro koně nevhodný. Pokusy o usmíření se s Gunditjmary vedly k Eumerallovým válkám, které trvaly až do šedesátých let 19. století.

Misie u jezera Condah, založená v roce 1868, byla důležitá pro historii Gunditjmary v rámci různých politických státních orgánů.

Mount Eccles – oblast jezera Condah[editovat | editovat zdroj]

Tato oblast zahrnuje Národní park Mount Eccles a misijní stanici u jezera Condah na říčce Darlot na západě s přídavkem nedávno zakoupené nemovitosti propojující obě místa a na východě oblast směrem k jezeru Gorrie.

Misijní stanice Condah[editovat | editovat zdroj]

Misijní stanice Condah byla založena v roce 1868 po agitaci od vysídlených Gunditjmarů, aby jim bylo umožněno žít poblíž míst, ze kterých byli vyhnáni. V roce 1885 byl postavený stálý misijní kostel za použití místního kamene.

V roce 1886 byl přijat zákon o polovině kasty neboli zákon o novelizaci zákona nazvaného „Zákon o ochraně a řízení domorodých národů Viktorie“, který stanovil, že z rezervací budou vysídleni všichni s výjimkou čistokrevných domorodců. Zákon o Austrálcích z roku 1910 toto rozhodnutí zrušil a mnoho domorodců se potom vrátilo.

V roce 1950 bylo rozhodnuto, že se misie uzavře a kostel a další zařízení byly zničeny, aby se to usnadnilo. Kostel misijní stanice Condah byl postaven 1885 a zničen tedy v roce 1950. Kameny použity k rozšíření anglikánského kostela v Hamiltonu a vydláždění kravínů.[3] V roce 1959 byla rezervace zrušena a všichni zbývající lidé byli vypuzeni.

Následně byla v roce 1987 půda domorodců (jezero Condah a Framlinghamský les), sestávající z 53 hektarů bývalé rezervace, udělena společnosti Kerrup Jmara Elders Corporation. Tato společnost byla v 90. letech 20. století dána do likvidace.

Rezervace byla nakonec v roce 2008 svěřena ministryní Společenství pro domorodé záležitosti (Jenny Macklinová) do rukou Společnosti tradičních domorodých majitelů Gunditj Mirring.

Oblast Tyrendarra[editovat | editovat zdroj]

Tuto oblast, zahrnující Peterovo místo mezi řekou Fitzroy a říčkou Darlot koupila Společnost tradičních domorodých majitelů Gunditj Mirring v květnu 2010 (po několika letech pronájmu) a mokřady Kurtonitj na severu získala Společnost v září 2009.[4]

Velká část oblasti Mount Clay byla nezákonně obydlena (osídlení založeno v 1841) a později vlastněna Keeleengy. Krajina a vegetace byly zřídkakdy narušeny opuštěnými mohylami, kamennými chatrčemi a infrastrukturu akvakultury. Na jihu oblasti australského seznamu národního dědictví (po obou stranách hlavní silnice Princes) byla krajina narušena odstraněním kamene pro ohrazení a docela nedávno posloužily drcené kameny jako materiál pro stavbu silnic. V důsledku toho většina skalních prvků zmizela.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Budj Bim na anglické Wikipedii.

  1. GRIMES, Ken. The Ages of Our Volcanoes [online]. 2013 [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-08. (anglicky) 
  2. Šablona:Cite AHD
  3. Learmonth, Noel F., Four Towns and a Survey., Hawthorn Press: Melbourne, 1970 ISBN 0725600128
  4. INDIGENOUS LAND CORPORATION. Land Purchased VIC. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-25. (anglicky)