Bob Marley

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bob Marley
Bob na vystoupení v roce 1980
Základní informace
Rodné jméno Robert Nesta Marley
Jinak zvaný Tuff Gong
Přezdívky Král Reggae, Tuff Gong
Narození 6. února 1945[1][2]
Nine Mile, Saint Ann Parish, Britská Jamajka
Původ Trenchtown, Kingston, Jamajka
Úmrtí 11. května 1981 (ve věku 36 let)
Miami, Florida[1][2]
Žánry Reggae, ska, rocksteady
Povolání zpěvák-skladatel, kytarista
Nástroje Zpěv, kytara, perkuse
Aktivní roky 1962 – 1981
Vydavatelé Studio One, Beverley's, Upsetter/Trojan Records, Island/Tuff Gong
Příbuzná témata The Wailers
Ocenění Rokenrolová síň slávy (1994)
Cena Grammy za celoživotní dílo (2001)
Manžel(ka) Rita Marley (1966–1981)
Cindy Breakspeare
Děti Ziggy Marley
Cedella Marley
Stephen Marley
Rohan Marley
Julian Marley
Ky-Mani Marley
Damian Marley
Sharon Marley
Rodiče Norval Marley a Cedella Booker
Web www.bobmarley.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bob Marley, celým jménem Robert Nesta Marley (6. února 1945, Saint Ann Parish, Jamajka11. května 1981, Miami, Florida, USA), byl jamajský zpěvák, skladatel a kytarista, který se stal mezinárodní hudební a kulturní ikonou,[3][4][5][6][7] který ve svých skladbách mísil převážně reggae, ska a rocksteady. Začal v roce 1963 se skupinou The Wailers. Posléze vytvořil výrazný autorský a vokální styl, který později rezonoval s diváky po celém světě. Wailers vydali některé ze svých prvních reggae nahrávek s producentem Lee "Scratch" Perrym.[8]

Poté, co se Wailers v roce 1974 rozpadli,[9] se Marley vydal na sólovou kariéru, přestěhoval se do Anglie a zažil vrchol vydáním alba Exodus v roce 1977, čímž získal celosvětovou reputaci a zvýšil svůj status jako jeden z nejprodávanějších umělců všech dob, s prodejem více než 75 milionů nahrávek.[10][11] Album Exodus zůstalo v britských žebříčcích po dobu 56 po sobě jdoucích týdnů. Obsahovalo čtyři britské hitové singly: "Exodus", "Waiting in Vain", "Jamming" a "One Love". V roce 1978 vydal album Kaya, které obsahovalo singly "Is This Love" a "Satisfy My Soul". Deska největších hitů, Legend, vyšla roku 1984, tři roky po jeho smrti. Poté se stala nejlépe prodávaným reggae alba všech dob.

V roce 1977 byla na umělcově noze dignostikována rakovina, které podlehl 11. května 1981 v Miami ve věku 36 let. Byl oddaným rastafariánem se smyslem pro duchovnost, což inspirovalo jeho hudbu.[12][13] Je mu připisována popularizace reggae hudby po celém světě a také slouží jako symbol jamajské kultury a identity. Časopis Rolling Stone ho v roce 2004 zařadil na 11. místo v seznamu nejlepších hudebních umělců všech dob.[14]

Život[editovat | editovat zdroj]

Bob Marley se narodil 6. února 1945 na farmě dědečka z matčiny strany v Nine Mile v Saint Ann Parish na Jamajce Norvalu Sinclairu Marleyemu (1885–1955) a Cedelle Booker (1926–2008).[15] Norval Marley byl bílý Jamajčan původně ze Sussexu v Anglii, jehož rodina prohlašovala syrský židovský původ.[16][17][18] Norval měl sloužit jako kapinán námořní složky Royal Marines;[19] v době svého manželství s Cedellou Booker - Afro-Jamajčanky, tehdy 18leté, byl zaměstnán jako dozorce na plantáži.[19][20] Plné jméno Boba Marleyho je Robert Nesta Marley, ačkoli některé zdroje dokládají jeho rodné jméno jako Nesta Robert Marley s vysvětlením, že když byl Marley ještě chlapec, tak jamajský pasový úředník prohodil jeho první a střední jméno, protože Nesta znělo jako dívčí jméno.[21][22] Norval poskytoval manželce a dítěti finanční podporu, ale zřídkakdy je viděl, protože byl často pryč. Bob Marley navštěvoval Stepney Primary a Junior High School, která slouží pro zátoku Saint Ann.[23][24] V roce 1955, kdy bylo Bobu Marleymu 10 let, zemřel na infarkt ve věku 70 let jeho otec.[25] Marleyho matka se pak vdala za Edwarda Bookera, amerického státního úředníka, a tak měl Bob Marley od té doby dva americké bratry - Richarda a Anthonyho.[26][27]

Marley a Neville Livingston (později známý jako Bunny Wailer) byli v Nine Mile kamarádi už od dětství. Začali společně vystupovat na Stepney Primary a Junior High School.[28] Marley se svou matkou domov v Nine Mile opustil když mu bylo 12 let a přestěhoval se do Trenchtown v Kingstonu. Cedella Booker a Thadeus Livingston (otec Bunny Wailera) měli společně dceru, která se jmenovala Claudette Pearlová[29] a byla mladší sestrou jak Boba, tak Bunnyho. Nyní, když Marleyovi a Livingstonovi žili společně ve stejném domě v Trenchtownu, se jejich hudební zájmy prohlubovali a poslouchali nejnovější R&B z amerických rozhlasových stanic, jejichž vysílání na Jamajku dosáhlo a nové hudby - ska.[30] Přesun do Trenchtownu se ukázal jako osudový a Marley se brzy ocitl ve vokální skupině s Bunny Wailerem, Peterem Toshem, Beverley Kelsoem a Junior Braithwaitem. Joe Higgs, který byl součástí úspěšného vokálního aktu Higgs a Wilson, sídlil na 3. St. a jeho zpěvák Roy Wilson byl vychován babičkou Juniora Braithwaita. Higgs a Wilson zkoušeli v zadní části domu mezi 2. a 3. ulicí a nedlouho předtím, než se Marley (nyní bydlící ve 2. ulici), Junior Braithwaite a ostatní shromáždili kolem tohoto úspěšného dua.[31] Marley ani ostatní tou dobou nehráli na žádné nástroje a měli větší zájem být vokální součástí souboru. Higgs byl rád, že jim pomohl rozvíjet jejich vokály, ačkoli důležitější je, že začal Marleyho učit hrát na kytaru - a tak vytvořil základ, který později Marleymu umožnil složit některé z největších reggae hitů v historii žánru.[32][33]

1962-72: Rané období[editovat | editovat zdroj]

V únoru 1962 nahrál Marley čtyři skladby, "Judge Not", "One Cup of Coffee", "Do You Still Love Me?" a "Terror", ve Federal Studios pro místního producenta Leslie Konga.[34] Tři ze skladeb byly vydány na Beverley's s "One Cup of Coffee" pod pseudonymem Bobby Martell.[35].

Roku 1963 se Bob Marley, Bunny Wailer, Peter Tosh, Junior Braithwaite, Beverley Kelso, a Cherry Smith nazývali The Teenagers. Později název změnili na Wailing Rudeboys, poté na Wailing Wailers - v ten moment je objevil producent Coxsone Dodd a konečně pak na Wailers. Jejich singl "Simmer Down" pro Coxsonovův label se stalv únoru 1964 jamajským #1 nejprodávanějším singlem s odhadem 70 000 prodaných kopií.[36] The Wailers nyní začali pravidelně nahrávat pro Studio One a pracovali se zajetými jamajskými hudebníky jako Ernest Ranglin (aranžér "It Hurts To Be Alone"),[37] klávesista Jackie Mittoo a saxofonista Roland Alphonso. Okolo roku 1966 the Wailers opustili Braithwaite, Kelso a Smith, čímž zůstalo jádro - trio Bob Marley, Bunny Wailer a Peter Tosh.[38]

V roce 1966 se Marley se oženil s Ritou Andersonovou a společně nakrátko odjeli do USA poblíž bydliště jeho matky do Wilmingtonu v Delaware. Zde pracoval jako asistent v laboratoři pro DuPont a na montážní lince pro Chrysler pod jménem Donald Marley.[39]

Ačkoli Marley vyrůstal jako katolík, tak se v šedesátých letech, kdy byl mimo vliv své matky, začal zajímat rastafariánství.[40] Po návratu na Jamajku formálně na rastafariánství konvertoval nechal si narůst dready.

Po finančním nesouladu s Doddem se Marley a jeho skupina spojila s Lee "Scratch" Perrym a jeho studiovou kapelou The Upsetters. Přestože spolupráce trvala méně než rok, nahráli to, co mnozí považují za nejlepší práci Wailers. Marley a Perry se rozešli po sporu ohledně přiřazení nahrávacích práv, ale zůstali přáteli a za čas opět spolupracovali

Rok 1969 přinesl další změnu v jamajské populární hudbě, ve které byl rytmus ještě více zpomalen. Nový beat měl pomalý, ustálený a tikající rytmus, který bylo možné poprvé slyšet v písni "Do The Reggay" od The Maytals. Marley se ještě více přiblížil k producentovi Leslie Kongovi, který byl považován za jednoho z hlavních tvůrců reggae. K nahrávkám Kong spojil Wailers s jeho studiovými hudebníky nazvanými Beverley's All-Stars, mezi které patřili basisté Lloyd Parks a Jackie Jackson, bubeník Paul Douglas (Paul Douglas) hráči na klávesy Gladstone Anderson a Winston Wright a kytaristé Rad Bryan, Lynn Taitt a Hux Brown.[41] Jak píše David Moskowitz: "Skladby nahrané v tomto složení ilustrovaly nejranější úsilí Wailers v novém stylu reggae. Zmizely trubky a saxofony dřívějších písní ve stylu ska a nyní se zde hrály instrumentální breaky na elektrickou kytaru. Nahrané skladby byly později vydány na desce The Best of The Wailers, včetně písní "Soul Shakedown Party," "Stop That Train," "Caution," "Go Tell It on the Mountain," "Soon Come," "Can’t You See," "Soul Captives," "Cheer Up," "Back Out," a "Do It Twice".[41]

Mezi roky 1968 a 1972 Bob a Rita Marley, Peter Tosh a Bunny Wailer přestříhali některé starší skladby pod JAD Records v Kingstonu a Londýně ve snaze zkomerčnit zvuk Wailers. Bunny později tvrdil, že tyto skladby "nikdy neměly být vydány na album...byly to jen ukázky nahrávek pro nahrávací společnosti". V roce 1968 Bob a Rita navštívili skladatele Jimmyho Normana v jeho bytě v Bronxu. Norman napsal nějaké texty pro "Time Is on My Side" od Kai Windinga (kryté Rolling Stones) a také psal pro Johnnyho Nashe a Jimi Hendrixe.[42] Třídenní jam session s Normanem a dalšími, včetně Normanova spoluautora Ala Pyfroma, přineslo 24-minutou stopu s Marleyho a Norman-Pyfromovými kompozicemi. Tato stopa je podle Reggae archiváře Rogera Steffense vzácná v tom, že byla ovlivněná spíše popem než reggae v rámci snahy dostat Marleyho do amerických žebříčků.[42] Podle článku v "The New York Times" Marley na stopě experimentoval s různými zvuky, přijal styl "doo-wop" v písni "Stay With Me" a "pomalý love song ve stylu umělců let šedesátých" ve skladbě "Splish for My Splash".[42] Umělec, který se ještě rodil mimo svou rodnou Jamajku - Marley - žil v roce 1972 v Ridgmount Gardens v Bloomsbury.[43]

1972–74: Přechod k Island Records[editovat | editovat zdroj]

Rok 1974 se stal rokem, kdy z kapely odešel Peter Tosh i Bunny Livingstone a on byl donucen postavit nové Wailers (nyní přejmenované na Bob Marley & Wailers) včetně ženského pěveckého tria s Ritou v čele. Díky úspěchu s albem Natty dread se z něj stala hvězda celosvětového formátu.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Když se v roce 1978 zranil při fotbalu, lékaři u něj zjistili zhoubné rakovinné bujení (patrně po otci zdědil predispozice k rakovině kůže, která je jinak u lidí černé pleti velice výjimečná). Byla mu nabídnuta operace, kterou odmítl, protože rastafariánská víra neuznávala „zásahy do lidského těla“. Bez ohledu na horšící se zdravotní stav stále koncertoval. V New Yorku vyprodal obrovskou Madison Square Garden. Na oslavu koncertního tažení vydal dvojalbum Babylon by bus, jež je některými recenzemi označováno za jednu z nejlepších živých reggae nahrávek.[44][45]

Poslední vystoupení se odehrálo 23. září 1980 v Pittsburghu v rámci Uprising tour. Poslední píseň dozpíval s vypětím sil. Když se konečně rozhodl s nemocí bojovat a podstoupil radikální chemoterapii, při níž přišel o osm let nestříhané dredy, bylo už příliš pozdě. Při kondičním běhu v newyorském Central Parku v roce 1980 zkolaboval. Rakovina se rozšířila do jeho mozku, jater i plic.

Zemřel 11. května roku 1981 v nemocnici v Miami na Floridě, jeho poslední slova patřila jeho synovi Ziggymu "Za peníze život nekoupíš". 22. května po slavnostních obřadech v Kingstonu jsou jeho ostatky převezeny do rodného městečka, kde jsou do dnešních dnů uloženy v kopci Nine Miles. Byl pochován spolu se svou kytarou Gibson Les Paul, fotbalovým míčem, marihuanovým pukem, prstenem, který mu dal etiopský princ Asfa Wossen a biblí.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Děti[editovat | editovat zdroj]

Se svou manželkou Ritou, kterou si vzal v roce 1966, měl 3 společné děti a 2 adoptované.

Bob měl dalších 6 dětí s jinými ženami.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Jako "The Wailers"[editovat | editovat zdroj]

Studiová alba[editovat | editovat zdroj]

Rok Album Nejvyšší umístění v hitparádě Ocenění
US 200
US R&B
1973 Catch a Fire
  • Vydáno: 13. dubna 1973
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
171 51 US: /
1973 Burnin
  • Vydáno: 19. října 1973
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
151 41 US: zlaté

Jako "Bob Marley & The Wailers"[editovat | editovat zdroj]

Rok Album Nejvyšší umístění v hitparádě Ocenění
US 200
US R&B
1974 Natty Dread
  • Vydáno: 25. října 1974
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
92 44 US: /
1976 Rastaman Vibration
  • Vydáno: 30. dubna 1976
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
8 11 US: zlaté
1977 Exodus
  • Vydáno: 3. června 1977
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
20 15 US: zlaté

CAN: 8x platinové

1978 Kaya
  • Vydáno: 23. března 1978
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
50 50 US: /
1979 Survival
  • Vydáno: 2. října 1979
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
70 32 US: /

CAN: 2x platinové

1980 Uprising
  • Vydáno: 10. června 1980
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
45 41 US: /
1983 Confrontation
  • Vydáno: 23. května 1983
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
55 31 US: 2x platinové

Živá alba[editovat | editovat zdroj]

  • 1975 – Live!
  • 1978 – Babylon by Bus
  • 1991 – Talkin' Blues (1973)
  • 2003 – Live at the Roxy (1976)
  • 2007 – Live: 1973–1975

Úspěšné kompilace[editovat | editovat zdroj]

Rok Album Nejvyšší umístění v hitparádě Ocenění
US 200
US R&B
US Reggae
1984 Legend
  • Vydáno: 8. května 1984
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
54 34 - US: diamantové

UK: 6x platinové
CAN: 2x platinové

1992 Songs of Freedom
  • Vydáno: 6. října 1992
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
86 24 1 US: 2x platinové

UK: stříbrné
CAN: platinové

1995 Natural Mystic: The Legend Lives On
  • Vydáno: 23. května 1995
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
67 - 1 US: zlaté
2001 One Love: The Very Best of
  • Vydáno: 22. května 2001
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
- 45 1 US: /

CAN: platinové

2005 Africa Unite: The Singles Collection
  • Vydáno: 8. listopadu 2005
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
101 49 3 US: /

Úspěšná remixová alba[editovat | editovat zdroj]

  • 1981 – Chances Are
  • 1999 – Chant Down Babylon
  • 2007 – Roots, Rock, Remixed

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.bobmarley.com/life_and_legacy.php
  2. a b http://www.discogs.com/artist/Bob+Marley
  3. 7 Fascinating Facts About Bob Marley [online]. [cit. 2017-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. SAMUELS, A. J. Bob Marley: Anatomy of an Icon [online]. [cit. 2017-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. 'Marley' - a new view of a cultural icon - [online]. [cit. 2017-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-10-2017. (anglicky) 
  6. Toynbee, Jason (8 May 2013). Bob Marley: Herald of a Postcolonial World. John Wiley & Sons, 1969–. ISBN 978-0-7456-5737-0. Ověřeno k 23 August 2013. 
  7. Gooden, Lou(2003). Reggae Heritage: Jamaica's Music History, Culture & Politic. AuthorHouse, 293–. ISBN 978-1-4107-8062-1. Ověřeno k 25 August 2013. 
  8. Šablona:Cite interview
  9. BARRETT, Aston "Family Man". Interview [online]. 19 February 2013 [cit. 2013-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 6 December 2013. (anglicky) 
  10. Mcateer, Amberly(15 October 2014)."Deadly profitable: The 13 highest-earning dead celebrities"1=. The Globe and Mail. Archived from the original. Šablona:Citation error. https://www.theglobeandmail.com/arts/deadly-profitable-the-13-highest-earning-dead-celebrities/article21112085/. Retrieved 21 October 2014. 
  11. Meschino, Patricia(6 October 2007)."'Exodus' Returns".Billboard(Nielsen Business Media, Inc.): p. 42. ISSN 0006-2510. Archived from the original. Šablona:Citation error. https://books.google.com/books?id=lQ4EAAAAMBAJ&pg=PA42. Retrieved 23 August 2013. 
  12. Masouri, Jon (11 November 2009). Wailing Blues – The Story of Bob Marley's Wailers. Music Sales Group. ISBN 978-0-85712-035-9. Ověřeno k 7 September 2013. 
  13. SONI, Varun. Bob Marley’s Spiritual Legacy [online]. [cit. 2017-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. JEAN, Wyclef. 100 Greatest Artists: Bob Marley [online]. Rolling Stone [cit. 2013-07-07]. Dostupné online. 
  15. Moskowitz, David(2007). Bob Marley: A Biography. Greenwood Publishing Group, 13. ISBN 978-0-313-33879-3. Ověřeno k 10 September 2013. 
  16. Observer Reporter(13 April 2006)."Ziggy Marley to adopt Judaism?".The Jamaica Observer. "Of further interest, Ziggy's grandfather Norval, is of Syrian-Jewish extraction... This was confirmed by Heather Marley, who is the daughter of Noel Marley, Norval's brother." 
  17. Hombach, Jean-Pierre(2012). Bob Marley: The Father of Music. Lulu, 52. ISBN 9781471620454. 
  18. Kenner, Rob (May 2006).  "The Real Revolutionary" 14. Vibe Media Group. ISSN 1070-4701. 
  19. a b Adams, Tim(8 April 2012)."Bob Marley: the regret that haunted his life".The Observer. Archived from the original. Šablona:Citation error. https://www.theguardian.com/film/2012/apr/08/bob-marley-life-documentary-macdonald. 
  20. Moskowitz, David(2007). Bob Marley: A Biography. Greenwood Publishing Group, 2. ISBN 978-0-313-33879-3. Ověřeno k 10 September 2013. 
  21. Moskowitz, David(2007). Bob Marley: A Biography. Greenwood Publishing Group, 9. ISBN 978-0-313-33879-3. Ověřeno k 10 September 2013. 
  22. Davis, Stephen (28 July 1983). Bob Marley: the biography. Littlehampton Book Services Ltd. ISBN 978-0213168599. 
  23. Stepney Primary and Junior High School [online]. Bob Marley Foundation, 16 September 2009 [cit. 2013-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Marley, Bob (31 January 2012). Listen to Bob Marley: The Man, the Music, the Revolution. Open Road Media, 65–. ISBN 978-1-4532-2494-6. Ověřeno k 1 September 2013. 
  25. Moskowitz, David(2007). Bob Marley: A Biography. Greenwood Publishing Group, 4. ISBN 978-0-313-33879-3. Ověřeno k 10 September 2013. 
  26. Bob Marley's Family Settles Lawsuit With Singer's Half-Brother [online]. [cit. 2016-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Cedella Marley Booker: Keeper of the Marley flame [online]. 11 April 2008 [cit. 2016-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Šablona:Cite interview
  29. CUNNINGHAM, Jonathan. Memorial Services for Cedella Marley Booker Tonight [online]. 15 April 2008 [cit. 2016-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. OBRECHT, Jas. Bob Marley's Early Years: From Nine Miles To London [online]. [cit. 2013-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Šablona:Cite interview
  32. FOSTER, Chuck. Joe Higgs – No Man Could Stop The Source [online]. 12 November 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Pareles, Jon(22 December 1999)."Joe Higgs, 59, Reggae Performer; Taught a Generation of Singers".The New York Times. Archived from the original. Šablona:Citation error. https://www.nytimes.com/1999/12/22/arts/joe-higgs-59-reggae-performer-taught-a-generation-of-singers.html. Retrieved 12 November 2013. 
  34. Bob Marley Solo, 1962 Wailer – The Bob Marley Compendium. Retrieved 8 November 2013.
  35. The Beverley Label and Leslie Kong: Music Business [online]. bobmarley.com. Dostupné v archivu pořízeném dne 21 June 2006. (anglicky) 
  36. Jeffrey, Don(16 July 1994)."Disputes Over Copyrights 'Scorch' Jamaican Reggae Artists".Billboard(Nielsen Business Media, Inc.): p. 92. ISSN 0006-2510. Archived from the original. Šablona:Citation error. https://books.google.com/books?id=XwgEAAAAMBAJ&pg=PA92. 
  37. Ranglin Interview with Angus Taylor (11 February 2011). Retrieved 6 November 2013.
  38. The Wailers' Biography [online]. [cit. 2009-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10 September 2007. (anglicky) 
  39. WHITE, Timothy. Bob Marley: 1945–1981 [online]. Jann Wenner, 25 June 1981. Dostupné v archivu pořízeném dne 21 April 2009. (anglicky) 
  40. Moskowitz, David(2007). The Words and Music of Bob Marley. Greenwood Publishing Group, 16. Ověřeno k 5 October 2016. 
  41. a b Moskowitz, David(2007). The Words and Music of Bob Marley. Greenwood Publishing Group, 23. Ověřeno k 5 October 2016. 
  42. a b c McKinley, Jesse(19 December 2002)."Pre-reggae tape of Bob Marley is found and put on auction".The New York Times. Archived from the original. Šablona:Citation error. https://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9803E2DD133DF93AA25751C1A9649C8B63. Retrieved 4 January 2009. 
  43. Muir, Hugh(27 October 2006)."Blue plaque marks flats that put Marley on road to fame".The Guardian(UK). Archived from the original. Šablona:Citation error. https://www.theguardian.com/uk/2006/oct/27/musicnews.arts. Retrieved 7 September 2010. 
  44. Recenze alba Babylon By Bus na www.rollingstone.com
  45. Recenze alba Babylon By Bus na www.allmusic.com

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]