Gibson Les Paul

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gibson Les Paul
Gibson Les Paul Classic Premium Plus (c. 1994, založený na modelu 1960 Standard).
Gibson Les Paul Classic Premium Plus (c. 1994, založený na modelu 1960 Standard).
VýrobceGibson
Období1952–1960
1961–1963 (v SG formě)
1968–dosud
Stavba
Typ tělaPlné (solid), pololubové (semi–hollow)
Spojení krkuLepený (set-in)
Rozsah24,75" (628,65 mm)
TěloMahagon (často s javorovým vrchem
Jasan pensylvánský (vzácně)
KrkMahagon, javor
HmatníkJavor, eben, palisandr
Hardware
KobylkaTune-o-Matic
Snímač(e)2× nebo 3× humbucker
minihumbucker
2× P-90
Dostupné barvy
Různé (Heritage Cherry Sunburst, Honey Burst, Vintage Sunburst, Ebony, Wine Red...)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Les Paul je elektrická kytara s plným (solid) tělem, kterou společnost Gibson Guitar Corporation nabízí od roku 1954.[1] Navrhl ji manažer továrny John Hus a jeho tým s přispěním a podporou kytaristy Les Paula. Jeho typický design se vyznačuje masivním mahagonovým tělem s klenutou javorovou deskou a jediným výřezem, javorovým lepeným krkem, palisandrovým hmatníkem, dvěma snímači s nezávislým ovládáním hlasitosti a tónu a stoptail kobylkou, i když existují různé varianty.

Les Paul byl původně nabízen se zlatou úpravou povrchu a dvěma snímači P-90. V roce 1957 byly přidány snímače humbucker spolu s povrchovou úpravou sunburst o rok později. Sunburst Les Paul z let 1958–1960, dnes jeden z nejznámějších typů elektrických kytar na světě, byl považován za komerční neúspěch s nízkou produkcí a prodejností. V roce 1961 byl Les Paul přepracován do podoby, která je nyní známá jako Gibson SG. Původní jednoduchý model byl znovu představen v roce 1968. Les Paul se od té doby vyrábí v mnoha verzích a edicích. Spolu s modely Telecaster a Stratocaster firmy Fender to byla jedna z prvních masově vyráběných elektrických kytar s pevným tělem (solid body). Díky své všestrannosti byly elektrické kytary Les Paul použity v širokém spektru hudebních žánrů, včetně rocku, country, popu, soulu, rhythm and blues, blues, jazzu, reggae, punku a heavy metalu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky (1950–1952)[editovat | editovat zdroj]

Les Paul a "Clunker" (1947)
Les Paul a "Clunker" (1947)
ES-150 (1936)
ES-150 (1936)

V roce 1950 byly uvedeni na hudební trh přechůdci kytary Fender Telecaster (Fender Esquire a Fender Broadcaster)´a elektrické kytary s pevným (solid) tělem se staly veřejným šílenstvím. V reakci na poptávku trhu přivedl prezident firmy Gibson Guitar Ted McCarty do společnosti kytaristu Les Paula jako konzultanta.

Les Paul byl uznávaným inovátorem, který léta experimentoval s designem kytar (dále vymyslel například vícestopý hudební záznam). Ručně postavil prototyp s pevným tělem přezdívaný „The Log“, často označovaný jako první španělská kytara s pevným tělem, která kdy byla postavena. "The Log" dostal svůj název podle borového špalku procházejícího středem kytary, jehož šířka a hloubka jsou o něco větší než šířka hmatníku; pro tvar byly přidány konvenční duté kytarové strany neboli „křídla“. V roce 1945 nebo 1946 Les Paul oslovil Gibsona s prototypem kytary „The Log“, ale jeho návrh tehdy odmítli.[2][3]

V roce 1951 McCarty a jeho tým v Gibsonu začali pracovat na kytaře, ze které nakonec vznikl model Les Paul. První prototypy jsou velmi podobné finální verzi.[4] Nová kytara Les Paul měla být drahý, dobře vyrobený nástroj v souladu s tehdejší pověstí firmy Gibson a odlišný od modelů rostoucího konkurenčního výrobce kytar Fender.[2]

McCarty požádal Les Paula o právo otisknout jeho jméno na hlavu kytary se záměrem zvýšit prodeje; v roce 1951 Gibson představil Les Paulovi ke schválení téměř hotový nástroj. McCarty uvedl, že diskuse o designu se s Les Paulem omezily na kobylku a namontování javorové desky přes mahagonové tělo pro zvýšení pevnosti a výdrže, což Les Paul požadoval prohodit. Tento obrat by však způsobil, že by kytara byla příliš těžká a Les Paulova žádost byla tedy zamítnuta.[5] Les Paul uvádí, že původní model Custom měl mít javorový překryt desky a ta (Goldtop) měla být celá z mahagonu. Custom se ale dříve než za dva roky po představení Goldtopu neobjevil; je možné, že Gibson plánoval celou modelovou řadu kytar (s uvedením na trh v průběhu několika let) v době, kdy byly stanoveny počáteční specifikace. Les Paulovy příspěvky ke kytarové lince nesoucí jeho jméno byly více než kosmetické; Paul například upřesnil, že kytara bude nabízena ve zlatém provedení, a to nejen pro okázalost, ale také pro zdůraznění vysoké kvality nástroje Gibson Les Paul.[5] Pozdější modely Les Paul zahrnovaly „flame maple“ (tygří pruhy) a „prošívaný“ javorový svršek („quilt maple“), opět na rozdíl od konkurenční řady Fender s vlastními barevnými úpravami podobnými jako na automobilech.

Les Paul z roku 1952 se vyznačoval mahagonovým tělem s javorovým překrytem desky o tloušťce jeden palec, mahagonovým krkem s palisandrovým hmatníkem, dvěma snímači P-90 typu single coil a jednodílnou kobylkou ve stylu „lichoběžníku“ se strunami umístěnými pod (místo nad) ocelovou zarážkou.

Kytara měla svůj veřejný debutv červnu 1952, když ji Paul použil na pódiu v divadle Paramount v New Yorku. Dne 24. července 1952 byla v hotelu Waldorf-Astoria představena prominentním kytaristům jako Tiger Haynes, George Barnes, Mundell Lowe, Tony Mottola a Billy Mure.[6]

Polovina 50. let (1953–1957)[editovat | editovat zdroj]

Logo Les Paul na hlavě
Logo Les Paul na hlavě
Snímače "Patent Applied For" (PAF) na Les Paulu Standard
Snímače "Patent Applied For" (PAF) na Les Paulu Standard
Kobylka Tune-o-matic
Kobylka Tune-o-matic

Druhý model Les Paulu byl představen v roce 1953. Tato černá kytara s pozlacenou mechanikou, nazývaná Les Paul Custom, byla přezdívána „Black Beauty“. V letech 1953 a 1954 vznikly různé návrhy kobylek, včetně oblíbené kobylky Tune-o-matic. Výroba modelů Goldtop a Custom pokračovala bez výrazných změn až do roku 1957. V roce 1957 již nebyly snímače P-90 na Les Paulech nabízeny. Nové snímače typu humbucker navržené Sethem Loverem v roce 1955 (americký patent 2 896 491) debutovaly na Les Paulech v roce 1957. Tato inovace snímačů se stala vlajkovou lodí designu snímačů nejvíce spojovaných s Gibsonem. Mnoho dalších kytarových společností následovalo a vybavilo své kytary snímači typu humbucker.

Neúspěch modelu Sunburst a oživení (1958-1968)[editovat | editovat zdroj]

Les Paul Standard z roku 2019 v podobě z roku 1959
Jeff Beck (1968)
Jeff Beck (1968)

V roce 1958 se Les Paul dočkal první velké změny na designu. Nový model, nazvaný Standard, si zachoval většinu funkcí Goldtopu z roku 1957. Nicméně Standard představoval třešňově červený povrch (sunburst). Tyto kytary byly dražší než modely Goldtop, ale levnější než Custom. V této době byly nástroje Gibson nabízeny spíše staršímu, jazzově orientovanému publiku než mladým rozvíjejícím se kytaristům. Výsledkem bylo, že během tříletého období výroby vzniklo pouze 1700 ks.

Tyto Les Pauly byly považovány za příliš těžké a staromódní a zpočátku nenacházely mezi kytaristy oblibu. V roce 1961 Gibson přestal vyrábět tradiční Les Paul ve prospěch lehčího redesignu, který později dostal název SG. Polovina 60. let však přinesla oživení zájmu o model Les Paul Standard. V roce 1964 začal na model Les Paul Standard sunburst z roku 1959 hrát Keith Richards z Rolling Stones a stal se prvním „hvězdným kytaristou“, který hrál na Les Paul na britské scéně.[7][8] Kytara, vybavená kobylkou Bigsby, sloužila jako jeden z prominentních nástrojů tohoto kytaristy a poskytla první impuls k použití Les Paulů během britského bluesového boomu.[9][10] V roce 1965 začal hrát na Les Paul Eric Clapton díky vlivu Freddieho Kinga a Huberta Sumlina a hrál na Standard z roku 1960 na přelomovém albu Blues Breakers with Eric Clapton.[11][12][13] V Americe začal hrát na Goldtop Les Paul z roku 1954 Mike Bloomfield na turné s kapelou Paul Butterfield Blues Band a s touto kytarou nahrál většinu hudby na albu skupiny East-West. O rok později ji vyměnil za Standard z roku 1959, se kterým se nejvíce ztotožnil. V roce 1967 hrál Jerry Garcia z Grateful Dead na modely Goldtop a Black custom z poloviny 50. let vybavené snímačem P-90, které používal až do roku 1968.[14] Současně začali na model Sunburst Les Paul koncem 60. let hrát umělci jako Peter Green, Jeff Beck, Paul Kossoff a Jimmy Page. V reakci na tento vliv a zvýšený tlak ze strany veřejnosti firma Gibson v červenci 1968 znovu představila kytaru Les Paul s jednoduchým výřezem a kytara zůstává ve výrobě dosud.

Stavba nástroje[editovat | editovat zdroj]

Hlavním znakem kytary je bezpochyby její tvar. Jejími hlavními částmi jsou:

  • Pevná kobylka
  • Kytara má lepený krk (tzn. spoj není šroubovaný jako např. u kytar Fender)
  • Nejčastěji klenutá horní deska
  • Trojcestný přepínač snímačů (Treble – kobylkový snímač, Rhythm – krkový snímač, střed - oba)
  • Potenciometry – hlasitost a tónová clona pro každý snímač
  • Tělo je u původních a většiny Reissue modelů vždy masiv (spodní deska mahagon, horní javor), v minulosti se však originální LP vyráběly i z jiných dřevin jako např. lípa, javor, a v dnešní době je u většiny produkce prováděna redukce hmotnosti (buďto vyvrtávání děr, tzv. swiss cheese, nebo přímo komorování, tzv. chambering).

Zruční kytaristé si také velmi často vyrábějí své vlastní kytary (viz obrázek vpravo). Ačkoli je to poněkud dražší záležitost, většinu kytaristů láká to, že je výroba vlastní kytary originální a kytara je poté přesně dle jejich představ.

V Československu byla velmi rozšířená kopie Les Paula, vyráběná pod názvem Jolana Diamant v Hořovicích.[15]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ian Courtney Bishop. The Gibson Guitar from 1950. 2nd. vyd. [s.l.]: Bold Strummer, March 1990. ISBN 978-0-933224-46-9. S. 3. (anglicky) 
  2. a b WHEELER, Tom. American Guitars. [s.l.]: Harper, 1992. ISBN 0-06-273154-8. S. 140. (anglicky) 
  3. FREETH, Nick; CHARLES ALEXANDER. The Illustrated Directory of Guitars. Redakce Ray Bonds. [s.l.]: Barnes & Noble, Inc., 2004. ISBN 0-7607-6317-8. S. 290–293. (anglicky) 
  4. LAWRENCE, Robb. The Early Years of the Les Paul Legacy: 1915–1963. [s.l.]: Hal Leonard Corp, 2008. ISBN 978-0634048616. S. 304. (anglicky) 
  5. a b DUCHOSSOIR, Andre. Gibson Electrics: The Classic Years. [s.l.]: Hal Leonard, 1998. ISBN 0-7935-9210-0. S. 42–44. (anglicky) 
  6. BACON, Tony. 50 Years of the Gibson Les Paul: Half a Century of the Greatest Electric Guitars. [s.l.]: Backbeat Books, 2002. Dostupné online. ISBN 0-87930-711-0. S. 21. (anglicky) 
  7. BURRLUCK, Dave. The Keithburst Les Paul. Guitarist Magazine. September 2007, s. 55–58. (anglicky) 
  8. BACON, Tony. 50 Years of the Gibson Les Paul: Half a Century of the Greatest Electric Guitars. [s.l.]: Backbeat Books, 2002. Dostupné online. ISBN 0-87930-711-0. S. 39. (anglicky) 
  9. BACON, Tony. Electric Guitars:The Illustrated Encyclopedia. [s.l.]: Thunder Bay Press, 2000. ISBN 978-1-59223-053-2. S. 123. (anglicky) 
  10. BACON, Tony. 50 Years of the Gibson Les Paul: Half a Century of the Greatest Electric Guitars. [s.l.]: Backbeat Books, 2002. Dostupné online. ISBN 0-87930-711-0. S. 38, 50. (anglicky) 
  11. MOSELEY, Willie G. The Gibson Les Paul Triumph. Vintage Guitar. February 2012, s. 60. (anglicky) 
  12. PITTMAN, Aspen. The Tube Amp Book. [s.l.]: Hal Leonard, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-87930-767-7. S. 66, 69–70. (anglicky) 
  13. MALOOF, Rich. Jim Marshall, father of loud: the story of the man behind the world's most famous guitar amplifiers. [s.l.]: Hal Leonard, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-87930-803-2. S. 48–49. (anglicky) 
  14. Jerry Garcia guitar history [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 27, 2017. (anglicky) 
  15. http://www.jolana.cz/diamant-i/
  16. Červený trpaslík, série 10, epizoda 2: Fathers and Suns

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]