Bičochvost šestipruhý
 Bičochvost šestipruhý | |
|---|---|
 Bičochvost šestipruhý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | ještěři (Sauria) |
| Čeleď | ještěrkovití (Lacertidae) |
| Rod | bičochvost (Takydromus) |
| Binomické jméno | |
| Takydromus sexlineatus Daudin, 1802 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bičochvost šestipruhý (Takydromus sexlineatus) je druh ještěrky z rodu Takydromus, vyskytující se především v jihovýchodní Asii.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Bičochvost šestipruhý představuje široce rozšířený druh, jehož areál výskytu sahá od Indie přes jižní Čínu směrem jižně až do Vietnamu, Laosu, Kambodže, Thajska, poloostrovní Malajsie a některých ostrovů Malajského souostroví, včetně Bornea, Jávy a Sumatry. Rozlišují se dva poddruhy bičochvosta šestipruhého, a sice T. s. sexlineatus a T. s. ocellatus; dá se však očekávat, že jde ve skutečnosti spíše o druhový komplex.[2] Pozoruhodná je špatně vysvětlitelná absence bičochvostů z centrálních a jižních oblastí pevninské Malajsie a Singapuru. Jejich populace chybí rovněž na Filipínách.[3]
Přirozeným habitatem bičochvostů jsou travnatá stanoviště, dobře se přizpůsobili i narušeným územím. Žijí až do nadmořské výšky zhruba 2 260 metrů.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Bičochvost šestipruhý představuje dlouhou a štíhlou ještěrku s nápadně dlouhým ocasem. Ačkoli dosahuje celkové velikosti až 36 cm, na hlavu a tělo připadá sotva čtvrtina z této délky. Rovněž hlava je značně protáhlá, s nejméně dvojnásobnou délkou oproti její šířce. Kromě hlavových štítků jsou všechny šupiny těla, končetin a ocasu kýlovité.[4][5] Ocas může v případě ohrožení bičochvost odvrhnout – i u něj se tedy objevuje schopnost autotomie.[6] Zbarvení je hnědavé, na spodních partiích zelenavé, někdy se světlými skvrnkami na bocích. Přes tělo se táhne několik světlých pruhů, které slouží jako maskovací vzor ve vysoké trávě.[3]
Chování[editovat | editovat zdroj]
Bičochvost šestipruhý představuje denní a značně aktivní druh ještěrky, která se dovede obratně a hbitě pohybovat ve vysoké trávě. Během šplhu bičochvostům slouží prodloužený ocas jako balanční orgán, při pohybu na zemi naopak přitisknou končetiny k tělu a pomocí drsných šupin se dovedou značnou rychlostí „plazit“ podrostem. Jejich kořistí se stávají různé druhy drobných bezobratlých, někdy se svedou i vztyčit a vrhnout se na létající hmyz.[5][6]
Snůška činí 2 až 3 vajíčka (10–11 × 6–7 mm). Inkubační doba činí 47–62 dní, čerstvě vylíhnutá mláďata měří asi 23 mm.[4]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Ačkoli může být bičochvost šestipruhý místně vystaven ztrátě vhodného prostředí a lovu pro obchod se zvířaty, tyto hrozby nejsou příliš vážné a Mezinárodní svaz ochrany přírody tento druh pokládá za málo dotčený. Populační trend je zřejmě stabilní.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ a b c Wogan, G., Thaksintham, W., Phimmachak, S., Lwin, K., Neang, T., Stuart, B.L., Danaisawat, P., Yang, J. & Wang, Y. 2021. Takydromus sexlineatus. The IUCN Red List of Threatened Species 2021: e.T178424A102341848. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T178424A102341848.en. Accessed on 05 November 2023.
- ↑ a b Asian Grass Lizard - Takydromus sexlineatus. www.ecologyasia.com [online]. [cit. 2023-11-06]. Dostupné online.
- ↑ a b DAS, Indraneil. A Field Guide To The Reptiles Of South-East Asia. London ; New Delhi ; New York; Sydney: Bloomsbury Natural History ISBN 978-1-4729-2059-1, ISBN 1-4729-2059-7. OCLC 905220987 S. 225–226.
- ↑ a b Michael Hutchins, James B. Murphy, and Neil Schlager. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia – Volume 7, Reptiles. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. S. 302. (anglicky)
- ↑ a b MATTISON, Chris. Nature Guide: Snakes and Other Reptiles and Amphibians. New York: DK Publishing, 2014. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4654-2103-6. S. 177. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bičochvost šestipruhý na Wikimedia Commons 
Taxon Takydromus sexlineatus ve Wikidruzích
