Bedřich Antonín Wiedermann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bedřich Antonín Wiedermann (10. listopadu 1883 Ivanovice na Hané5. listopadu 1951 Praha) byl varhanní virtuos, hudební pedagog a skladatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Maturoval na gymnáziu v Praze, načež po dvouměsíčním zaměstnání berního úředníka v Kroměříži nastoupil ke studiu bohosloví na teologickou fakultu v Olomouci. Během studia se však uplatnil také jako zastupující varhaník a dirigent v olomouckém dómě a po sedmi semestrech (1904-1908) ze semináře vystoupil a zahájil studium na konzervatoři v Praze. Varhanní hru studoval u Josefa Kličky (absolvoval v roce 1909), skladbě se věnoval pod vedením Vítězslava Nováka. Následně působil jako chrámový varhaník v Brně (Petrov 1910–11) a v Praze (Emauzy 1911–17; kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně 1917–19), tři roky byl také violistou České filharmonie.

Jako varhaník koncertoval často v Praze i mimo ni, v pražském klášteře Emauzy založil tradici pravidelných varhanních vystoupení, pořádal také nedělní matiné ve Smetanově síni pražského Obecního domu (jednou měsíčně v letech 1920–32), další cyklus pravidelných koncertů organizoval od čtyřicátých let v basilice sv. Jakuba na Starém Městě pražském (varhany v tomto chrámu byly v letech 1940–41 přestavěny podle jeho návrhu). Absolvoval rovněž několik zahraničních zájezdů (Anglie 1924, New York 1924, Německo 1925, Švédsko 1926, Belgie 1935), řadu jeho vystoupení (zejména koncerty v Husově sboru církve československé v Praze-Dejvicích) vysílal rozhlas. Na stovkách svých koncertů provedl díla autorů všech stylových období. Proslul vynikající manuálovou i pedálovou technikou a barvitou registrací. Jeho hlavním zájmem však byla hudba 19. a 20. století (premiéroval mj. Novákův Svatováclavský triptych), jeho kompoziční práce vychází z díla Listza, Wagnera a Čajkovského, jejich řeč však obohacuje o nové harmonické efekty.

Vyučoval varhanní hru na konzervatoři v Praze (1917–44), krátce také na její mistrovské škole (1945–46), v roce 1946 byl jmenován profesorem Akademie múzických umění v Praze. Mezi jeho žáky patřili Josef Černocký, Bedřich Janáček, Jan Bedřich Krajs, Jiří Reinberger, Jiří Ropek, Emil Vacek a Milan Šlechta. Je zakladatelem novodobé české varhanní pedagogiky, ve výuce se snažil o inovativní přístup, kladl mimo jiné důraz na uvědomování rozdílů mezi klavírní a varhanní hrou.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Těžiště jeho rozsáhlého skladatelského díla (přes 300 skladeb) leží v hudbě varhanní (přes 80 kompozic) a vokální (množství chrámových děl, sborů zejména na duchovní texty, písní, osm kantát). Většina děl zůstala dosud nevydána, rukopisy a autorizované opisy (více než 330 notových zápisů) jsou k dispozici v Českém muzeu hudby v Praze, další rukopisy jsou uloženy v soukromých sbírkách. Část jeho varhanního díla vyšla ve sbornících (B. A. Wiedermann: Tři chorálové předehry, Praha 1944; B. A. Wiedermann: Tři skladby (ed. Jiří Reinberger), Praha 1951; B. A. Wiedermann: Composizioni per organo (ed. Jiří Ropek), Praha 1984; B. A. Wiedermann: Varhanní skladby (ed. Josef Popelka), Praha 2007).

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

(Skladby označené místem a datem vydání byly vydány v některém z výše uvedených sborníků.)

Vokální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Vánoční kantáta pro mužský sbor, smyčce, harmonium a klavír (1906)
  • Litanie lauretanae (1907)
  • Miserere (1911) pro sedmihlasý sbor
  • Psalmus 22 (1930)
  • Kantáta ve starém stylu (1930)
  • Havéřská kantáta (1939)
  • Missa solemnis

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Suita ve starém slohu (1939)
  • Pastorale lydico pro varhany a malý orchestr

Varhanní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Tristezza (1912), Praha 2007
  • Capriccietto (1912), Praha 2007
  • Pastorela in F (1912), Praha 2007
  • Toccata e fuga f moll (1912), Praha 1951
  • Preludium e moll (1919), Praha 2007
  • Elegia (1920), Praha 1951
  • Hlas přísný po temnostech zní (1928), Praha 1944
  • Scherzo (1931), Praha 1951
  • Ó hlavo, plná trýzně (1934), Praha 1984
  • Quatro Pastorali (1942) (I. Pastorale dorico Praha 1954 in REINBERGER, Jiří (ed.): Česká varhanní tvorba; II. Pastorale frygico, Praha 2007)
  • Burlesca (1942), Praha 2007
  • Notturno (1942), Praha 1984
  • Toccata diatonica (1943), Praha 2007
  • Toccata e moll (1948), Praha 1984
  • Missa pro organo solo (1948)

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

B. A. Wiedermann: Toccata a fuga f moll, Praha 1944, Ultraphon

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • PERLÍK, R.: Wiedermann padesátníkem, in: Cyril 7/8, 1933, 95
  • PETR, C. B.: Prof. Bedřich Antonín Wiedermann, in: Cyril 11/12, 1933, 97
  • ČUBR, A.: Vzpomínka na B. A. Wiedermanna, in: Hudební rozhledy, 1953, 767
  • REINBERGER, J.: K nedožitým pětasedmdesátinám B. A. Wiedermanna, in: Hudební rozhledy, 1958, 847
  • ŠTĚDROŇ, B.: Wiedermann, Bedřich Antonín, in: Československý hudební slovník osob a institucí, II., Praha 1965
  • ŠTĚDROŇ,B.: Wiedermann, Bedřich Antonín, in: Musik in Geschichte und Gegenwart, Kassel 1986
  • NĚMCOVÁ, A.:Wiedermann, Bedřich Antonín, in: New Grove's Dictionary of Music and Musicians, London 2006
  • POPELKA, J.: Wiedermann, Bedřich Antonín, in: Musik in Geschichte und Gegenwart, Kassel 2006

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]