Bartolomè Esteban Murillo

Bartolomè Esteban Murillo
Narození	prosinec 1617; Sevilla
Úmrtí	3. dubna 1682 (ve věku 64 let); Sevilla nebo Cádiz
Příčina úmrtí	smrt pádem
Povolání	malíř
Manžel(ka)	Beatriz Cabrera y Villalobos
Ovlivněný	Diego Velázquez; Francisco de Zurbarán
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bartolomé Esteban Murillo (pokřtěn 1. ledna 1618, Sevilla – 3. dubna 1682 tamtéž) byl španělský malíř, jedna z nejvýznamnějších osobností španělské barokní malby. Přestože je především znám pro své malby s náboženskou tematikou, vytvořil také velký počet obrazů žen a dětí. Jeho živé, realistické portréty květinářek, pouličních rozpustilců a žebráků představují rozsáhlý a přitažlivý popis každodenního života své doby.

Život

Murillo byl nejmladší ze čtrnácti dětí. Jeho otec byl lazebník a ranhojič jménem Gaspar Esteban a jeho matka se jmenovala María Pérez Murillo. Bartolomé se stal sirotkem ve velmi mladém věku a byl vychováván jednou ze svých sester, Annou, provdanou za jiného lazebníka, Juana Agustína de Lagarese, který se stal jeho přítelem.^[1] Téměř celý život, s výjimkou krátkého pobytu v Madridu, prožil v Seville. Murillo se roku 1645 oženil s Beatrizí Cabrero a měli spolu deset dětí. Vychovávali je v náboženském duchu a několik jich v dospělosti spojilo svůj život s církví. Murillova manželka zemřela v roce 1663.^[1]^[2] Po její smrti se Murillo stal členem řádu Milosrdných bratří, už se neoženil.

V roce 1682 obdržel zakázku na obraz Svatba sv. Kateřiny a poprvé odjel za větším dílem do jiného města, do Cádizu. Tam spadl z lešení při práci v kapucínském kostele a zemřel o několik měsíců později na následky zranění v Seville.^[1]^[2]

Kariéra

Murillo studoval u Juana del Castillo v Seville.^[1] Jeho první práce byly ovlivněny Zurbaránem, Jusepem de Riberou a Alonsem Canou. Roku 1642 přesídlil do Madridu, kde se seznámil s prací Diega Velásqueze, a kde mohl v královských sbírkách studovat díla benátských a vlámských mistrů. Na jeho obrazech z té doby je patrný vliv Corregia, Rubense a van Dycka.^[1]

Roku 1645 se vrátil do Sevilly. Během následujících tří let pracoval na velké zakázce pro klášter St. Francisco el Grande (zničen v roce 1810). Namaloval jedenáct pláten s výjevy z legend o svatém Františkovi a také několik samostatných obrazů (např. Smrt svaté Kláry, Andělská kuchyně).^[2] Jeho dílo vzbudilo velkou pozornost a Murillo se stal slavným umělcem.^[1] Dostal další objednávky na obrazy s náboženskými tématy, ale kromě toho maloval i obrazy z každodenního života prostých lidí.

Po dokončení dvou obrazů pro sevillskou katedrálu v letech 1655–1656 (sv. Isidor a sv. Leander) se začal specializovat na témata, která mu přinesla největší slávu: Madona s dítětem a Neposkvrněné početí (Immaculata).

Mezi lety 1658 až 1660 pobýval opět v Madridu. Roku 1660 byl jedním ze zakladatelů Akademie výtvarných umění (Academie de Bellas Artes) v Seville. Byl jejím prvním prezidentem a krátce i ředitelem.^[1]^[2]^[3]

Bylo to období velké tvůrčí aktivity, kdy obdržel mnoho důležitých zakázek, mezi jinými i oltářní obrazy pro klášter Santa María la Blanca. Na objednávku kanovníka sevillské katedrály Justina de Neve v roce 1667 dokončil obraz Kristův křest.^[3] V letech 1671–1674 namaloval jedenáct velkých obrazů pro nemocnici bratrstva řádu Milosrdných bratří (mezi nimi Žízeň a Svatá Alžběta) a potom vyzdobil osmnácti obrazy chrám kapucínského kláštera.^[1]

Přes velké úspěchy v náboženské malbě se Murillo po celou svou kariéru věnoval i žánrovým námětům, kterými dokumentoval prostředí rodného města. Často zobrazoval scény s dětskými postavami v různých situacích, které jsou charakterizovány dobrou náladou, veselím a pohodou (Chlapci hrající v kostky, Chlapec a pes, Jedlíci hroznů a melounů, Tři chlapci). Namaloval i několik portrétů, kromě dvou autoportrétů například portrét Justina de Neve.^[3]

Odkaz

Murillo měl mnoho žáků a následovníků. Hojné imitace jeho maleb zajistily Murillovu proslulost ve Španělsku a celé Evropě. Jedním z prvních obdivovatelů, který jeho díla získal pro císařskou sbírku ve Vídni, byl hrabě Ferdinand Bonaventura z Harrachu.^[1] V polovině 18. století patřily jeho obrazy k nejvyhledávanějším a byl nejslavnějším španělským malířem. Svého vrcholu dosáhl v 19. století po napoleonské invazi do Španělska a rozptýlení jeho děl po Evropě v důsledku plenění francouzských generálů a následného prodeje extrémně bohaté kořisti získané z Pyrenejského poloostrova.

Vybraná díla

Rebeka a Eliezer u studny, Museo del Prado
Sv. Anna s Pannou Marií, Museo del Prado
Děvčátko (Niňa), Museo Provincial, Sevilla
Chlapec s hrozny, Stará pinakotéka, Mnichov
Hra v kostky, Stará pinakotéka, Mnichov
Malá prodavačka ovoce, Stará pinakotéka, Mnichov
Stařena, která vybírá chlapci vši, Stará pinakotéka, Mnichov
Chlapec se psem, Ermitáž, Petrohrad
Malý žebrák, Louvre; olej na plátně
Sv. Alžběta Uherská omývá nemocné, Sevilla

Galerie

Obrazy s náboženskými motivy
Neposkvrněné početí
Svatý Rodrigo
Immaculata
Nebeská a pozemská Trojice
Vidění svatého Františka
Svatá rodina s ptáčkem

Žánrové obrazy a portréty
Mladý žebrák
Chlapci hrající v kostky
Chlapec se psem
Dívky v okně
Květinářka
Portrét Justina de Neve

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bartolomé Esteban Murillo na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ GRÉZL, Jaromír. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Bartolomé Esteban Murillo, s. 129–133.
↑ ^a ^b ^c ^d Slovník světového malířství. Praha: Odeon+Artia, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 490–491.
↑ ^a ^b ^c Murillo a Justino de Neve: Umění přátelství. Vltava [online]. 2013-04-30 [cit. 2023-02-27]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bartolomè Esteban Murillo na Wikimedia Commons
Galerie 176 obrazů na youtube

[:0-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ GRÉZL, Jaromír. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Bartolomé Esteban Murillo, s. 129–133.

[:1-2] Slovník světového malířství. Praha: Odeon+Artia, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 490–491.

[:2-3] Murillo a Justino de Neve: Umění přátelství. Vltava [online]. 2013-04-30 [cit. 2023-02-27]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]