Bandikut králíkovitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBandikut králíkovitý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Podtřídavačnatci (Marsupialia)
Řádbandikuti (Peramelemorphia)
Čeleďbandikutovití (Peramelidae)
Rodbandikut (Macrotis)
Binomické jméno
Macrotis lagotis
J. Reid, 1837
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bandikut králíkovítý (Macrotis lagotis), též vakojezevec ušatý[2], známý jako „velký bilby“ (angl. Greater Bilby)[3] nebo jen bilby,[2] je australský vačnatec. Vyznačuje se velkýma ušima, špičatým čenichem a dlouhýma zadníma nohama.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Kdysi byl rozšířen ve všech suchých oblastech Austrálie s výjimkou severu, v současnosti žije již jen v několika oddělených populacích v Severním teritoriu a Západní Austrálii a na malém území na jihozápadě Queenslandu.[4] Dříve obýval nejrůznější savany a travinaté biomy, ale v současnosti ho lze spatřit jen v územích, kde hojně roste trojzubec pichlavý (viz rod trojzubec), nebo v akáciové buši, to znamená v extrémně suchých oblastech.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dosahuje délky těla je 30 až 55 cm (samotný ocas má 20 až 29 cm), hmotnosti obvykle kolem 0,8 až 2,5 kg (samec může vážit dvakrát tolik, co samice).[3] Vyznačuje se velkýma ušima, špičatým čenichem a dlouhýma zadníma nohama, které mu, především ve chvíli, kdy hopká, propůjčují vzhled králíka. Jeho kožíšek je šedý a ocas černobílý. Během spánku si oči zakrývá ušima.[5]

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Pomocí silných předních nohou hloubí bandikut dlouhé a hluboké nory, jejichž délka někdy přesahuje tři metry, a které jsou téměř dva metry hluboké. Svou noru opouští pouze v noci, když hledá potravu. Živí se hmyzem, ale i semeny, plody a houbami.[3][5]

Vztah s lidmi[editovat | editovat zdroj]

Protože jsou v Austrálii zajíci a králíci považováni za škůdce, v roli velikonočního maskota je používán právě „Velikonoční bandikut“ (angl. Easter Bilby).[6][7]

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

Je známo několik dalších druhů bandikutů, např. bandikut běloocasý (vyhynulý), bandikut nosatý.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-06]
  2. a b ZICHA, Ondřej. bandikut králíkovitý (Macrotis lagotis; Reid, 1837). www.biolib.cz [online]. BioLib: Biological library [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  3. a b c Bandikut králíkovitý (Macrotis lagotis) - ChovZvířat.cz. www.chovzvirat.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  4. Australské Ministerstvo životního prostředí. Dostupné online. (angličtina) 
  5. a b FELDHAMER, George A.; MERRITT, Joseph F.; KRAJEWSKI, Carey, a kol. Mammalogy: Adaptation, Diversity, Ecology. USA (Baltimor): JHU Press 741 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4214-3652-4. S. 251. (anglicky) 
  6. Australané nechtějí velikonoční zajíčky! Nahradí je tohle?! (Ahaonline.cz)
  7. Velikonoční bandikut (Google Arts & Culture)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]