Bandikut králíkovitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBandikut králikovitý
alternativní popis obrázku chybí
Bandikut králikovitý
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Podtřída vačnatci (Marsupialia)
Řád bandikuti (Peramelemorphia)
Čeleď bandikutovití (Peramelidae)
Rod bandikut (Macrotis)
Binomické jméno
Macrotis lagotis
Reid, 1837
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bandikut králikovitý (Macrotis lagotis) tohoto vačnatce velmi výstižně charakterizuje jeho jméno, má nad míru velké uši a dlouhé zadní nohy, které mu, především ve chvíli, kdy hopká, propůjčují vzhled králíka.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Kdysi byl rozšířen ve všech suchých oblastech Austrálie s výjimkou severu, v současnosti žije již jen v několika oddělených populacích v Severním teritoriu a Západní Austrálii a na malém území na jihozápadě Queenslandu[2] . Dříve obýval nejrůznější savany travinaté biomy, v současnosti ho však potkáme již jen v oblastech, kde převládá trojzub pichlavý a v akáciové buši, to znamená v extrémně suchých oblastech.

Základní data[editovat | editovat zdroj]

Délka Bandikuta králíkovitého je 30 až 55 cm. Jeho hmotnost je přibližně 2,5 kg.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Pomocí silných předních nohou hloubí bandikut králíkovitý dlouhé a hluboké nory, jejichž délka někdy přesahuje tři metry, a které jsou téměř dva metry hluboké. Svou noru opouští pouze v noci, když hledá potravu. Živí se hmyzem, ale i semeny, plody a houbami.
Protože jsou v Austrálii zajíci a králíci považováni za škůdce, mají zde Velikonočního bandikuta (Easter Bilby), místo velikonočního zajíčka.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. Australské Ministerstvo životního prostředí. Dostupné online. (angličtina)