Bandikut králíkovitý
 Bandikut králíkovitý | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1][2] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | vačnatci (Marsupialia) |
| Řád | bandikuti (Peramelemorphia) |
| Čeleď | bandikutovití jemnosrstí (Thylacomyidae) |
| Rod | bandikut (Macrotis) |
| Binomické jméno | |
| Macrotis lagotis J. Reid, 1837 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bandikut králíkovítý (Macrotis lagotis), též vakojezevec ušatý[3], známý jako „velký bilby“ (angl. Greater Bilby)[4] nebo jen bilby,[3] je australský vačnatec. Vyznačuje se velkýma ušima, špičatým čenichem a dlouhýma zadníma nohama.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Kdysi byl rozšířen ve všech suchých oblastech Austrálie s výjimkou severu, v současnosti žije již jen v několika oddělených populacích v Severním teritoriu a Západní Austrálii a na malém území na jihozápadě Queenslandu.[5] Dříve obýval nejrůznější savany a travinaté biomy, ale v současnosti ho lze spatřit jen v územích, kde hojně roste trojzubec pichlavý (viz rod trojzubec), nebo v akáciové buši, to znamená v extrémně suchých oblastech.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Dosahuje délky těla je 30 až 55 cm (samotný ocas má 20 až 29 cm), hmotnosti obvykle kolem 0,8 až 2,5 kg (samec může vážit dvakrát tolik, co samice).[4] Vyznačuje se velkýma ušima, špičatým čenichem a dlouhýma zadníma nohama, které mu, především ve chvíli, kdy hopká, propůjčují vzhled králíka. Jeho kožíšek je šedý a ocas černobílý. Během spánku si oči zakrývá ušima.[6]
Způsob života[editovat | editovat zdroj]
Pomocí silných předních nohou hloubí bandikut dlouhé a hluboké nory, jejichž délka někdy přesahuje tři metry, a které jsou téměř dva metry hluboké. Svou noru opouští pouze v noci, když hledá potravu. Živí se hmyzem, ale i semeny, plody a houbami.[4][6]
Vztah s lidmi[editovat | editovat zdroj]
Protože jsou v Austrálii zajíci a králíci považováni za škůdce, v roli velikonočního maskota je používán právě „Velikonoční bandikut“ (angl. Easter Bilby).[7][8]
Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]
Je známo několik dalších druhů bandikutů, např. bandikut běloocasý (vyhynulý), bandikut nosatý.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2022-10-09]
- ↑ a b ZICHA, Ondřej. bandikut králíkovitý (Macrotis lagotis; Reid, 1837). www.biolib.cz [online]. BioLib: Biological library [cit. 2021-02-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c Bandikut králíkovitý (Macrotis lagotis) - ChovZvířat.cz. www.chovzvirat.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online.
- ↑ Australské Ministerstvo životního prostředí. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ a b FELDHAMER, George A.; MERRITT, Joseph F.; KRAJEWSKI, Carey, a kol. Mammalogy: Adaptation, Diversity, Ecology. USA (Baltimor): JHU Press 741 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4214-3652-4. S. 251. (anglicky)
- ↑ Australané nechtějí velikonoční zajíčky! Nahradí je tohle?! (Ahaonline.cz)
- ↑ Velikonoční bandikut (Google Arts & Culture)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bandikut králíkovitý na Wikimedia Commons
