Bandikut nosatý
 Bandikut nosatý | |
|---|---|
 Bandikut nosatý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | vačnatci (Marsupialia) |
| Řád | bandikuti (Peramelemorphia) |
| Čeleď | bandikutovití (Peramelidae) |
| Rod | bandikut (Perameles) |
| Binomické jméno | |
| Perameles nasuta Geoffroy, 1804 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bandikut nosatý (Perameles nasuta) je savec žijící na východním pobřeží Austrálie. má poměrně dlouhý nos a na zádech nemá pruhy.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se v celé východní Austrálii až po jižní Victorii, avšak v úzkém pruhu podél pobřeží. Obvykle nepřekračuje západní svahy Velkého předělového pohoří. Obývá oblasti od hustého deštného lesa až po krajinu s řídkým porostem.
Základní data[editovat | editovat zdroj]
Délka bandikuta nosatého je 30 až 42 cm. Jeho hmotnost je přibližně 850 až 1100 g.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Bandikuti vypadají jako malá prasátka. Pomocí nosu hledají na zemi a ve spadaném listí potravu, obzvláště hmyz a jeho larvy, ale i rostlinnou potravu. Pronikají i do okrajových částí měst, např. Sydney, kde v noci prohrabují zahrady. Zahradníci je proto pronásledují jako škůdce. Slovo bandikut pochází z indického drávidského jazyka Telugu, kde slovo pandi kottu nebo pandi kokku znamená "prasečí krysa". Původně se vztahovalo na jiné zvíře - velkou indickou krysu bandikotu(Bandicota indica a B. bengalensis), která se bandikutovi podobá velikostí i dlouhým čenichem. Na australské bandikuty toto jméno přenesli až Angličané v 19. století. Ve starší české literatuře se pro bandikuty používalo jméno vakojezevci.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bandikut nosatý na Wikimedia Commons
