Přeskočit na obsah

Arnošt Czech z Czechenherzu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arnošt Czech z Czechenherzu
Narození23. srpna 1878
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. prosince 1951 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípřekladatel, básník, autor sci-fi, spisovatel, orientalista a dramatik
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Czech z Czechenherzu (23. srpna 1878 Praha[1] – 26. prosince 1951 Praha) byl český básník, prozaik a dramatik. Psal se též A. C. z Czechenherzů, A. C. z Czechenherz nebo A. z Czechenherzu.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny vyššího státního úředníka, jeho rodiči byli František Czech z Czechenherzu a jeho manželka Emilie, roz. Loulová[3] studoval na gymnáziu v Třeboni a pak v Praze, studia však nedokončil a roku 1896 si našel zaměstnání v poštovních službách. V roce 1902 se oženil[4] s Annou Valachovou. Roku 1906 podnikl cestu do Itálie. V letech 1909 až 1929 pak pracoval jako úředník Zemské banky, odkud odešel ze zdravotních důvodů předčasně do penze.

Nejprve vydával básně a prózy ovlivněné novoromantickými tendencemi (snové motivy, výlučná a tajemná prostředí, záhady duševního života). V tomto období napsal i několik divadelních her využívajících konvenční dramatické situace a dějové efekty. Přispíval do mnoha novin a časopisů (například Moderní žena, Národní listy, Světozor, Zlatá Praha) a sám redigoval časopisy Melpomene (v letech 1903–1904) a Česká svoboda (v letech 1919–1920).[2]

Zájem o parapsychologii ho pak postupně přivedl k amatérskému studiu indické kultury a jako její propagátor se stal členem Indického sdružení při Orientálním ústavu v Praze a Indian Society of Oriental Art v Kalkatě. Překládal ze sanskrtu. V několika svých románech ze třicátých let, které však postavil na konvenčních a senzačních dějových prvcích (intriky, nečekané zvraty, motivy iracionálních sil), se snažil informovat čtenáře o tradicích indické kultury a vyjadřoval v nich také podporu boji Indie za nezávislost.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Několik slov ku Goethově produkci literární (1901), studie,
  • Snivá láska (1902), povídka,
  • Štěstí světla (1902), novela,
  • Vilém Hauff (1903), studie o německém romantickém spisovateli Wilhelmovi Hauffovi,
  • Spása (1904), divadelní hra,
  • Cena slávy (1904 premiéra, knižně 1905), jediná autorova divadelní hra, která se dostala na profesionální scénu,[2]
  • Za cizí vinu (1906), divadelní hra,
  • Jen ta a žádná jiná (1906), divadelní hra, komedie se zpěvy,
  • Karel Havlíček Borovský (1906), studie,
  • Hétera (1908), povídka,
  • Ve tmách života (1908), tři dramatické etudy,
  • Písně samotáře (1910), sbírka básní,
  • Erotovy úsměvy (1910), sbírka básní,
  • Svatohelenský Prométheus (1912), sbírka básní věnovaná Napoleonovi Bonapartovi,
  • Zlatý horizont (1912), báseň,
  • Kupidovy hry o život i smrt (1912), sbírka povídek,
  • Víra v život (1920), román,
  • Hledající lidstvo (1922), esej, ve které autor spojuje výklad magie s odmítáním materialismu a ateismu a s popisem různých metapsychických jevů,
  • Podzimní píseň (1928), sbírka básní,
  • Brahmánská moudrost (1929), výklad véd, příspěvek ke srovnávací vědě náboženské,
  • Šiva, božský tanečník (1933), román,
  • Palác na břehu Gangy (1933), román,
  • Bouře nad Bombají (1936), román,
  • Má Indie (1938), báseň,
  • Hovory s nesmrtelnými (1940), báseň,
  • Okno ve vzpomínkách (1941), staropražská epizoda veršem,
  • Avašina píseň (1941), dramatická báseň,
  • Rozbitý džbán (1944), překlad sanskrtské básně Ghata Karparam,
  • Babylónská věž (1944), fantastický román líčící snahu šíleného miliardáře Shylocka postavit novou babylónskou věž, přičemž k ovládání lidí využívá nejmodernější techniku (např. televizní přístroj k dálkovému sledování podřízených).[5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Arnošta Czecha z Czechenherzu farnosti při kostele sv. Apolináře na Novém Městě pražském
  2. ↑ a b c d Lexikon české literatury 1 A–G, Academia, Praha 1985, str. 373–374
  3. ↑ [1]
  4. ↑ Matriční záznam o sňatku Arnošta Czecha z Czechenherzů s Annou Valachovou farnosti při kostele sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze
  5. ↑ Ivan Adamovič: Slovník české literární fantastiky a science fiction, R3, Praha 1995, str. 50

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 490–491. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arnošt_Czech_z_Czechenherzu&oldid=24219688“