Aribo Rakouský
| Aribo I. Rakouský | |
|---|---|
| Narození | Desetiletí od 850 |
| Úmrtí | 909 |
| Předchůdce | Engilšalk I. Hornopanonský |
| Děti | Otakar I. Karantánský |
| Rod | Aribovci |
| Příbuzní | Aribo II. Göss-Schladnitzský, Adalbert II. Salcburský a Otakar II. Traungavsko-Chiemgavský (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Aribo Rakouský, známý též jako Arbo (850? – po 909?), byl od roku 871 až do své smrti panonským markrabětem. Je považován za zakladatele dynastie Aribovců.
Život
[editovat | editovat zdroj]V jeho době se Panonská marka, nazývaná také Marcha orientalis, rozkládala podél řeky Dunaje od kraje Traungau přes Vídeňskou pánev po dnešní Szombathely a řeku Rábu. Ariba jmenoval východofránský král Ludvík Němec nástupcem bratrů Vilémovců Viléma II. a Engilšalka I. poté, co padli v bojích proti moravskému knížeti Slavomírovi.[1][2][3]
Aribo udržoval mír s velkomoravským knížetem Svatoplukem, což se mu vyplatilo. Když se v roce 882 proti němu vzbouřili synové Engilšalka I. a Viléma II., vedení Engilšalkem II., a dožadovali se svých práv, karolínský císař Karel III. Tlustý potvrdil práva Aribovi; Engilšalk II. se tedy obrátil s žádostí o podporu na Arnulfa Korutanského, Aribova jižního souseda. Spor vyvolal tzv. válku Vilémovců, v niž se na stranu Ariba a císaře přidal i velkomoravský vládce Svatopluk, a výsledkem byla v roce 884 porážka Engilšalka II. a jeho spojenců.
V roce 893 Arnulf Korutanský jmenoval Engilšalka II. v té části Panonské marky, kde získal moc nad Aribem.[4] Aribo se po válce Vilémovců nikdy s Arnulfem neusmířil a kontakty s Moravany i nadále udržoval. Po něm i jeho syn Isanrich získal proti Arnulfovi moravskou podporu. Aribo kolem roku 905 vydal celní kodex, týkající se obchodu podél řeky Dunaje u Raffelstettenu. Přežil katastrofální bitvu s Maďary u Bratislavy, kde byla ztracena většina Panonské marky a zlomena moc Velké Moravy. Naposledy se jeho jméno objevilo v listině z roku 909, kdy on a arcibiskup Pilgrim ze Salcburku byli jmenovaní králem Ludvíkem v souvislosti s opatstvím v Altmünsteru.
Aribo údajně zemřel při lovu, smrtelně zraněn zubrem. Jeho potomci pronikli k nejmocnějším bavorským rodům. V 10. století měli v držení Salcburské arcibiskupství a kancelář bavorského falckrabství, nakonec však je moci v Bavorsku zbavili Liutpoldovci.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. Praha: Libri, 2006. 967 s. ISBN 80-7277-105-1.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BARTOŇKOVÁ, Dagmar; HAVLÍK, Lubomír; MASAŘÍK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Magnae Moraviae Fontes Historici I. druhé. vyd. Brno: Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2008. ISBN 978-80-254-1780-5. S. 106.
- ↑ HAVLÍK, Lubomír E. Kronika o Velké Moravě. první. vyd. Brno: Jota, 1993. ISBN 80-85617-04-8. S. 153.
- ↑ MACHACEK, Jiri; WIHODA, Martin. The Fall of Great Moravia: Who Was Buried in Grave H153 at Pohansko near Břeclav?. [s.l.]: BRILL, 2019. 272 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-39287-8. S. 42–48. (anglicky)
- ↑ REUTER, Timothy. Germany in the early middle ages, c. 800-1056. [s.l.]: Routledge, 2014. 362 s. Dostupné online. ISBN 9781317872382. S. 124. (anglicky)
- ↑ REUTER, Timothy. [s.l.]: [s.n.] S. 125 a 196.
