Antonie Kleinerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonie Kleinerová
Antonie Kleinerová, vazební fotografie z r. 1949.
Antonie Kleinerová, vazební fotografie z r. 1949.

Poslankyně Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
Členství ČSNS

Narození 23. března 1901
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 23. srpna 1982
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Ing. Josef Kleiner
Profese poslankyně
Commons Antonie Kleinerová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonie Kleinerová, rozená Štainicová (23. března 1901 v Praze23. srpna 1982 v Praze), byla česká a československá politička Československé strany národně socialistické a poválečná poslankyně Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 pronásledována a vězněna.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z dělnické rodiny. Otec byl zámečníkem a matka byla v domácnosti. Antonie Kleinerová po absolvování měšťanské školy maturovala na obchodní akademii a pak studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ovšem nedokončila. V roce 1927 se jejím manželem stal Ing. Josef Kleiner, zaměstnanec ministerstva národní obrany a později rozhlasu. Kleinerová pracovala od roku 1937 na ministerstvu sociální péče, kde se seznámila s Miladou Horákovou. Za druhé světové války se Kleinerovi zapojili do odboje a v roce 1941 je zatklo gestapo. Josef Kleiner byl v dubnu 1942 popraven v koncentračním táboře Mauthausen, Antonie byla vězněna v Ravensbrücku a v ženské věznici Noisdorf. Po válce a návratu do ČSR se začala angažovat v národně socialistické straně.[1]

V parlamentních volbách v roce 1946 se stala poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu zasedala formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[2]

Patřila k té části národních socialistů, která nesouhlasila s průběhem komunistického převratu v roce 1948, a byla proto později politicky stíhána. V roce 1949 ji společně s dalšími funkcionáři národně socialistické strany zatkla Státní bezpečnost. V politickém procesu s Miladou Horákovou a spol. byla odsouzena k trestu těžkého žaláře na doživotí. Kromě toho jí byl zkonfiskován majetek, vyměřen peněžitý trest dvaceti tisíc korun a odebrána na deset let čestná občanská práva. Byla vězněna ve Znojmě, Kutné Hoře, v Praze na Pankráci, v Chrudimi a v nápravněpracovním táboře Pardubice. Společně s dalšími vězeňkyněmi zde iniciovala v roce 1954 hladovku, za kterou byla kázeňsky potrestána. Doživotní trest jí byl ale v roce 1955 zmírněn na dvacet pět let a v roce 1962 byla propuštěna na amnestii.[3][1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Antonie Kleinerová dostala doživotí [online]. lidovky.cz, [cit. 2012-01-10]. Dostupné online. (česky) 
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-10]. Dostupné online. (česky) 
  3. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1273. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]