Přeskočit na obsah

Antonie Kleinerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonie Kleinerová
Antonie Kleinerová, vazební fotografie z roku 1949.
Antonie Kleinerová, vazební fotografie z roku 1949.
Poslankyně Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSNS

Narození23. března 1901
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. srpna 1982 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťIng. Jaroslav Kleiner
Profesepolitička
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Její manžel Ing. Jaroslav Kleiner

Antonie Kleinerová, rozená Štainicová respektive Steinitz, (23. března 1901 Praha23. srpna 1982 Praha), byla česká a československá politička Československé strany národně socialistické a poválečná poslankyně Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 pronásledována a vězněna.

Pocházela z dělnické rodiny. Otec byl zámečníkem a matka byla v domácnosti. Antonie Kleinerová po absolvování měšťanské školy maturovala na obchodní akademii a pak studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ovšem nedokončila. V roce 1927 se provdala za inženýra Jaroslava Kleinera, zaměstnance ministerstva národní obrany a později vedoucího technického provozu Českého rozhlasu.

Od roku 1937 pracovala na ministerstvu sociální péče, kde se seznámila s Miladou Horákovou. Za druhé světové války se Kleinerovi zapojili do odboje. V roce 1941 byli zatčeni gestapem. Jaroslav Kleiner byl v pátek 13. února 1942 popraven v koncentračním táboře Mauthausen. Antonie byla vězněna v Ravensbrücku a v ženské věznici Noisdorf. Po skončení druhé světové války a návratu do ČSR se angažovala v národně socialistické straně.[1]

parlamentních volbách v roce 1946 se stala poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu zasedala formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[2]

Patřila k té části národních socialistů, která nesouhlasila s průběhem komunistického převratu v roce 1948. Proto byla později politicky stíhána. V roce 1949 ji společně s dalšími funkcionáři národně socialistické strany zatkla Státní bezpečnost. V politickém procesu s Miladou Horákovou a spol. byla odsouzena k trestu těžkého žaláře na doživotí. Kromě toho jí byl zkonfiskován majetek, vyměřen peněžitý trest dvaceti tisíc korun a odebrána na deset let čestná občanská práva. Byla vězněna ve Znojmě, Kutné Hoře, v Praze na Pankráci, v Chrudimi a v nápravněpracovním táboře Pardubice. Společně s dalšími vězeňkyněmi zde iniciovala v roce 1954 hladovku, za kterou byla kázeňsky potrestána. Doživotní trest jí byl v roce 1955 zmírněn na dvacet pět let a v roce 1960 byla propuštěna na amnestii.[3][1]

Související články

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Antonie Kleinerová dostala doživotí [online]. lidovky.cz [cit. 2012-01-10]. Dostupné online. 
  2. Jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  3. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1273. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice, Horáková a společníci. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1950. 275 s. Dostupné online. 
  • JINDRA, Martin – SLADKOWSKI, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 640, ISBN 978-80-7000-167-7.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]