Anne-Jean-Marie-René Savary

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anne-Jean-Marie-René Savary
Savary peinture.jpg
Narození 26. dubna 1774
Marcq
Úmrtí 2. června 1833 (ve věku 59 let)
Paříž
Místo pohřbení Hřbitov Père-Lachaise (48°51′33″ s. š., 2°23′50″ v. d.)
Ocenění velkokříž Řádu čestné legie
Jména vepsaná pod Vítězným obloukem
Partner(ka) Zoé Talon, comtesse du Cayla
Děti Léontine Savary de Rovigo
Funkce Governor of Algeria (1831–1833)
vyslanec
Peer of France
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anne Jean Marie René Savary, vévoda de Rovigo, (26. dubna 1774 v Marcq poblíž Vouziers, departement Ardennes, Francie - 2. června 1833 v Paříži) byl francouzský generál a politik, jeden z císaři Napoleonovi Prvnímu nejvěrnějších.

Život[editovat | editovat zdroj]

Savary byl třetím synem vojáka, kdysi důstojníka v sedanské pevnosti. Nikoho nepřekvapilo, když i mladý René vstoupil roku 1790 do královské armády jako prostý voják. V revolučním varu pak rychle postupoval, když se účastnil všech tažení rýnské armády pod velením slavných generálů Custinea, Pichegrua a Moreaua, a dosáhl hodnosti kapitána. Roku 1798 se účastnil Bonapartovy egyptské výpravy v hodnosti velitele praporu pod přímým velením legendárního generála Desaixe. Po návratu se stihl zúčastnit bitvy u Marenga (14. června 1800), byl povýšen na brigádního generála a velel gardovému četnictvu. Od roku 1802 vedl tajnou policii Napoleona Bonaparta. V těchto rolích velel profesionálně dokonale provedené, bleskové akci vedoucí k zatčení vévody d´Enghien v Ettenheimu (tehdy Bádensko) a jeho transportu do Paříže. Ve vévodově odsouzení a zastřelení však nebyl hlavním viníkem. Již jako divizní generál (1805) účastnil se pak bojů v tažení proti III. a IV. koalici, včetně bitvy u Slavkova (2. prosince 1805) a bitvy u Jeny (14. října 1806). Po bitvě u Pultusku (26. prosince 1806) převzal velení 5. sboru za zraněného maršála Lannese a po bitvě u Eylau (8. února 1807) tímto sborem kryl přístup k Varšavě. Této role se zhostil výborně a porazil Rusy v bitvě u Ostrolenky (16. února 1807).

Po bitvách u Heilsbergu (10. června 1807) a u Friedlandu (14. června 1807) byl Savary nobilizován s titulem vévoda z Roviga a brzy poté se stal i guvernérem Východního Pruska. Po Tylžském míru (7. července 1807) pak byl jmenován prvním vyslancem císařské Francie v Rusku a krátce pobyl v Sankt Petěrburgu (v listopadu 1807 byl nahrazen Caulaincourtem). Roku 1808 velel ve Španělsku a roku 1810 po odvolání zrádného Fouchého se stal jeho nástupcem ve funkci ministra policie. Tento post zastával až do Napoleonovy abdikace (3. června 1810 – 1. dubna 1814). Doprovázel Marii-Louisu na zámek Blois a pak se během první restaurace zcela stáhl do soukromí. Po návratu Napoleona z Elby se jako jeden z prvních hlásil opět do služby a byl jmenován pairem a vrchním velitelem četnictva. Po bitvě u Waterloo (18. června 1815) se neustále pohyboval v bezprostředním okolí císařově a byl jeho ochráncem, tajemníkem, sekretářem i diplomatem. Doprovázel jej do přístavu Rochefort s úmyslem odjet s ním do exilu (cíl ostrov Svaté Heleny nebyl ještě znám). Byl však na palubě Bellerophonu zatčen a odvlečen na ostrov Maltu.

Roku 1816 se mu zdařil útěk do Turecka (Smyrna, dnes Izmir), kde se pokoušel s malým úspěchem věnovat obchodu. Roku 1817 odjel do Rakouska, aby mohl intenzivně bojovat za revokaci pařížského procesu, který jej v nepřítomnosti 26. prosince 1816 odsoudil k trestu smrti za roli při popravě vévody d´Enghien. V Rakousku sídlil v Grazu (Štýrský Hradec) a byl sledován policií. V červnu 1818 se mu zdařil návrat do Smyrny, odkud se dobrovolně vrátil do Paříže a v novém soudním procesu byl osvobozen. Přes své přání, aby mohl opět vstoupit do armády, zůstal mimo službu a od roku 1823 žil v Římě. Až králem Ludvíkem Filipem byl 1. prosince 1831 jmenován velitelem armády v Alžírsku. V této funkci sice slavil určité vojenské úspěchy a s nadšením podporoval kolonizaci, ale zdravotní problémy jej přiměly roku 1833 k rezignaci a návratu do Paříže, kde téhož roku zemřel.

René Savary byl schopným vojákem i dobrým ministrem, ale ze všech vlastností vynikala především jeho neintrikující věrnost císaři Napoleonovi, kterou projevil ve všech dobách a ve všech funkcích, které zastával a která byla známa již jeho okolí i Napoleonovi samému. Patří k nejsvětlejším osobnostem napoleonské legendy.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Anne-Jean-Marie-René Savary ve Wikimedia Commons