Anna Kareninová (překladatelka)
PhDr. Anna Kareninová, Ph.D. | |
---|---|
Anna Kareninová (2019) | |
Narození | 28. března 1954 (70 let) Praha |
Povolání | překladatelka, redaktorka |
Ocenění | Magnesia Litera (2003) Státní cena za literaturu a překladatelské dílo (2019) |
Choť | Petr Kabeš[1] |
Rodiče | Konstantin Karenin a Zdenka Kareninová |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anna Kareninová (také Anna Kareninová-Fureková, * 28. března 1954, Praha, Československo) je překladatelka, autorka rozhlasových literárních pořadů, článků a doslovů, zabývá se rovněž filmovými překlady. Rodiče byli operními pěvci[2] a manželem básník Petr Kabeš.[3]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Překladatelka, autorka rozhlasových literárních pořadů, autorka četných článků a doslovů, zabývá se dlouhodobě překlady filmovými. Kromě jiných ocenění je nositelkou ceny Magnesia Litera 2003 za překlad knihy Louise-Ferdinanda Célina Klaun’s band a ceny Francouzského velvyslanectví za přínos ke zpřístupnění francouzské literatury v Čechách, ceny DILIA za dosavadní uměleckou činnost a dabingové ceny za překlad a úpravu dialogů, rozhlasové ceny za pořad o Ezru Poundovi. V roce 2011 vydala knihu Céline v Čechách.[4] Byla redaktorkou a nakonec šéfredaktorkou nakladatelství Odeon (1984–1994), 1991–1996 šéfredaktorkou revue Světová literatura, 1995–1996 šéfredaktorkou nakladatelství Český spisovatel.[5] Od 90. let studijně pobývala v Itálii, Francii, USA a Velké Británii. Poté se rozhodla plně věnovat literárním překladům, v próze především románům Louise-Ferdinanda Célina, v poezii dílu Ezry Pounda. Kromě knižních překladů, které doprovodila vlastními doslovy a komentáři (Marguerite Durasová, Guillaume Apollinaire, Nathalie Sarrautová, Tommaso Landolfi, René Char, Tom Stoppard, Michel de Ghelderode, Louis-Ferdinand Céline, Ezra Pound) je překladatelkou a autorkou dialogů a podtitulků více než tří set filmů, vytvořila filmové překlady ke snímkům významných světových režisérů, včetně Federica Felliniho, Petera Greenawaye a Françoise Truffauta.[6] Vytvořila i české verze operních libret. Zabývá se i dramaturgií a výukou literárních filmových překladů.
Překlady
[editovat | editovat zdroj]Překládá především z francouzštiny, ale také z italštiny a angličtiny.
- Guillaume Apollinaire: Zavražděný básník (1993)
- Michel Braudeau: Fotograf od Zlaté ruky (1985)
- Louis-Ferdinand Céline: Od zámku k zámku (1996), Sever (1997), Skočná (1998), Klaun's band I (2001), Klaun's band II (2002), Féerie pro jindy I (2012), Féerie pro jindy II (2014), Cesta na konec noci (2018)
- René Char: Zápisky Hypnovy. Výslovný úděl (2000)
- Marguerite Duras: Milenec (1989), Bolest (1990), Hmatatelný život (1994), Anglická milenka (1996), Psát (2002)
- Annie Ernauxová: Místo / Obyčejná žena (1995)
- François Gibault: Céline: Čas nadějí (2006)
- Annie Girardotová a Marie-Thérese Cuny: Slova žen (1987)
- Michel de Ghelderode: Sochy aneb Nemocná zahrada (1998)
- Milan Kundera: Slavnost bezvýznamnosti (2020), Nevědění (2021), Unesený Západ (2023), Totožnost (2024)
- Tommaso Landolfi: Rozprava o vyšších systémech aneb Švábí moře (1997)
- Ezra Pound: Cantos (čtyři svazky, 2002–2017), ABC četby (2004)
- Tom Stoppard a Marc Norman: Zamilovaný Shakespeare (scénář, 1998)
- Nathalie Sarrautová: Dětství / Mezi životem a smrtí (1990)
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- 2001 – uznání poroty v kategorii literárních pořadů na Prix Bohemia za rozhlasový komponovaný pořad o Ezru Poundovi (Chtěl bych napsat ráj)
- 2003 – ocenění Magnesia Litera za překlad knihy Louise Ferdinanda Célina Klaun's band
- 2003 – cena Francouzského velvyslanectví za přínos ke zpřístupnění francouzské literatury v Česku
- 2013 – cena Jednoty tlumočníků a překladatelů za vytvoření slovesné stránky dabovaného díla
- 2013 – cena DILIA za dosavadní uměleckou činnost
- 2018 – cena Revolver Revue[7][8]
- 2019 – Státní cena za překladatelské dílo[9]
- 2021 – cena FITES za celoživotní mistrovství v dabingu
- 2021 – Rytíř Řádu umění a literatury (Chevalier de l'Ordre des Arts et des Lettres)[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jiří Rulf: Místo pro sdílení. Czech News Center. 28. května 2003. Dostupné online. [cit. 2019-10-21].
- ↑ Zemřela sólistka brněnské Janáčkovy opery Zdenka Kareninová [online]. 2020-02-15 [cit. 2020-09-24]. Dostupné online.
- ↑ IWASHITA, Daniela. Všechno důležité jsme si řekli nad Sešity [online]. Lidovky.cz, 2009-12-20 [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
- ↑ ŠOTOLOVÁ, Jovanka. Kareninová, Anna: Céline v Čechách [online]. iLiteratura.cz, 2012-04-11 [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
- ↑ Průvodkyně mladých básníků: Anna Kareninová [online]. Éditions Fra [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
- ↑ Anna Kareninová dostane cenu za celoživotní mistrovství v překladu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-09-18 [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
- ↑ http://revolverrevue.cz/cena-rr
- ↑ Cenu Revolver Revue dostane překladatelka Kareninová. iDNES.cz [online]. 2018-06-07 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online.
- ↑ Státní cenu mají Karol Sidon a Anna Kareninová, ocenění získal i Menzel. iDNES.cz [online]. 2019-10-20 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online.
- ↑ WEISS, Tomáš. Anna Kareninová o autorech, které překládá ‒ Kundera, Pound, Céline [online]. medziknihami.sk, 31. 8. 2021. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Kareninová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anna Kareninová (překladatelka)
- Anna Kareninová ve Filmovém přehledu
- Anna Kareninová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Anna Kareninová ve Filmové databázi
- Rozhovor v časopisu Reflex – Anna Kareninová: Žena, která přeložila Annu Kareninu
- https://wave.rozhlas.cz/anna-kareninova-z-jazyka-dnesnich-filmu-se-nepoucim-a-je-mi-lito-5966003