Anna Berkovcová
| PhDr. Anna Berkovcová | |
|---|---|
 před rokem 1927 | |
| Narození | 13. února 1881 Blovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 9. července 1960 (ve věku 79 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | pedagožka, botanička, skautka, zemědělská odbornice |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anna Berkovcová (13. února 1881 Blovice[1] – 9. července 1960 Praha) byla česká botanička, zemědělská odbornice, pedagožka a skautka, dvanáctá Češka v historii s akademickým titulem.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v rodině železničního úředníka Jana Berkovce a Anny roz. Chodorové 13. února 1881 v Blovicích. Měla dva sourozence: Jana (1891–1945) a Anežku Šimovou.
Studovala na gymnáziu Minerva a v roce 1901 studium ukončila maturitou. Poté studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V té době bydlela v rodině české spisovatelky Karolíny Světlé. V domě U Kamenného stolu na Karlově náměstí, kde spisovatelka žila, poznala Anna i další osobnosti české duchovní elity, Sofii Podlipskou, Jaroslava Vrchlického, Julia Zeyera a jiné.
18. března 1907 složila na české Karlo-Ferdinandově univerzitě hlavní rigorózní zkoušku z botaniky a mineralogie (obhájila disertační práci Regenerace u jatrovek) a vedlejší rigorózní zkoušku z filozofie.[2] Byla velmi aktivní v dívčích a ženských organizacích a rovněž v domácích i zahraničních odborných institucích. R. 1919 vystoupila z katolické církve.
Kvůli zdravotním obtížím se přestala věnovat své vědecké práci a začala pracovat jako pedagožka. Do roku 1909 učila na dívčím lyceu v Chrudimi, později se stala profesorkou na soukromém pražském lyceu, kde do roku 1922 působila jako ředitelka. V letech 1918–1919 řídila nově založenou školu sociální péče a byla profesorkou přírodních věd na městské Vyšší dívčí škole. Podnikala četné studijní cesty do zahraničí, mj. se 1920–1921 zúčastnila desetiměsíčního kurzu na dívčí zahradnické škole v Philadelphii, navštívila také několikrát Německo, Nizozemsko, Francii, Polsko, Velkou Británii, Skandinávii. Zasloužila se o otevření zahradnické školy pro dívky v Praze-Krči a v září 1922 byla jmenována její ředitelkou. V letech 1924–1925 vedla v Chrudimi nově založený pedagogický seminář pro učitelky hospodyňských škol. Stala se členkou zkušební komise pro učitelky zemědělských škol v roce 1925. Mimo jiné stála v roce 1924 u vzniku Skupiny organizace práce v domácnosti, pozdější Ústředí československých hospodyň. Jako členka Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu se účastnila i politického dění.
Skauting[editovat | editovat zdroj]
Ke skautingu ji přivedla láska k přírodě. Úkolu založit dívčí skauting se Anna Berkovcová ujala na žádost Vlasty Štěpánové. 11. ledna 1915 rozhodlo vedení organizovat dívčí skauting ve společném ústředí s chlapci v Junáku, v němž byl za tímto účelem vytvořen Odbor pro dívčí výchovu skautskou. Anna Berkovcová se stala jeho předsedkyní a vedla jej do roku 1918. Hned v květnu téhož roku na skautských slavnostech v pražské Klamovce postavil oddíl Sasanek vlastnoručně stan. Anna Berkovcová následně se sedmičlenným ženským výborem vypracovala program pro dívky. Naplánovala jim utužování fyzických a morálních sil, pohyb, táboření, kuchaření, ruční práce, ošetřování nemocných, propagaci správné výživy, zručnost a samostatnost.[3]
Po první světové válce se již skautingu věnovala pouze sporadicky přednášením na vzdělávacích akcích.[4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Regenerace u jatrovek – Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1905
- Vznik a vývoj Čechovy květnice: 23. 11. 1909 – 23. 11. 1911 – sestavila. Praha: Svaz okrašlovací, 1911[5]
- Rostlinopis pro nižší třídy dívčích lyceí a střední školy dívčí. Díl 1., pro 1. tř. – Praha: Unie, 1913
- Rostlinopis pro nižší třídy dívčích lyceí a střední školy dívčí. Díl 2., pro 2. tř. – Praha: Unie, 1913
- Kam ze střední školy dívčí? – Praha: Sdružení akademicky vzdělaných žen (SAVŽ): Alois srdce, 1914
- Ženské studium na českých školách středních a vysokých: almanach – redakční kruh A. Berkovcová, A. Císařová, A. Fischerová, J. Knedlhansová, L. Machová, Marie Slavíková; z redakce odpovídá Marie Slavíková. Praha: SAVŽ, 1917
- Práce v zahradě – Praha: České lidové knihkupectví a antikvariát, 1923
- Zahrádky dorostu Červeného kříže – Zdeňka Kosáková. Našemu dorostu – Anna Berkovcová. Praha: ČSČK, 1924
- Výroční zpráva Státní hospodyňské školy, Státních pedagogicko-didaktických kursů a Státního pedagogického semináře pro vzdělání učitelek škol hospodářských v Chrudimi – Berkovcová A., Dušánek František. 1922–1923 – 1925–1926. Chrudim: Státní hospodyňská škola, 1926
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Blovice 33 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2024-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity II. (1900–1908). is.cuni.cz [online]. [cit. 2024-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Anna Berkovcová: Vychovatelka profesionálních zahradnic. Krásná paní [online]. 2018-05-02 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online.
- ↑ ŠANTORA, Roman; NOSEK, Václav; JANOV, Slavomil, DOSTÁL, Václav. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2012. ISBN 978-80-86825-72-4.
- ↑ BERKOVCOVÁ, Anna. Vznik a vývoj Čechovy květnice [online]. Praha: Svaz okraškovací, 1911 [cit. 2024-03-20]. Dostupné online.
