Přeskočit na obsah

Andreas von Fail-Griessler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Andreas von Fail-Griessler
Generál pěchoty Andreas von Fail-Griessler (1916)
Generál pěchoty Andreas von Fail-Griessler (1916)
Velitel 7. armádního sboru
Ve funkci:
září 1914 – říjen 1914
PředchůdceOtto Meixner von Zweienstamm
Nástupcearcivévoda Josef August
Velitel 32. pěší divize
Ve funkci:
16. dubna 1910 – září 1914
PředchůdceAlfred von Ziegler
NástupceLudwig Goiginger
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1914), polní podmaršál (1910), generálmajor (1906)

Narození25. února 1857
Štýrský Hradec
Úmrtí6. března 1919 (ve věku 62 let)
Štýrský Hradec
Alma materTereziánská vojenská akademie
Profesedůstojník
Oceněníkomandér Císařského řádu Leopoldova
CommonsAndreas von Fail-Griessler
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andreas Franz Karl von Fail-Griessler (rodné příjmení Griessler, od roku 1894 Fail-Griessler) (25. února 1857 Štýrský Hradec6. března 1919 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1875, vystřídal působení u jednotek po celé monarchii, byl také důstojníkem generálního štábu a uplatnil se i jako pedagog. Za první světové války byl jako velitel divize povolán na východní frontu, kde krátce poté převzal velení 7. armádního sboru a dosáhl hodnosti generála pěchoty (1914). Po ústupu před ruskou armádou byl na podzim 1914 z bojiště odvolán a následně odeslán do penze.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Andreas Fail-Griessler

Narodil se jako nemanželský potomek statkáře a důstojníka Josefa Andrease Griesslera a Marianne Failové. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1871–1875)[1] a do armády vstoupil v roce 1875 jako poručík u 57. pěšího pluku ve Vídni. V letech 1879–1881 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl v roce 1881 zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Krátce sloužil u 4. pěší brigády ve Vídni, v letech 1883–1884 byl štábním důstojníkem u 14. armádního sboru v Innsbrucku, poté vystřídal působení ve Vídni a Budapešti. V letech 1887–1892 byl přidělen k operační kanceláři generálního štábu a v roce 1888 byl povýšen na kapitána.[2] V letech 1892–1894 sloužil u 35. pěšího pluku v Plzni,[3] pak se vrátil do Vídně s přidělením ke štábu 2. armádního sboru a v roce 1894 byl povýšen na majora.[4] V letech 1895–1899 byl pedagogem na Válečné škole a v roce 1896 byl povýšen na podplukovníka.[5] V roce 1900 dosáhl hodnosti plukovníka[6] a v letech 1900–1906 byl šéfem štábu 1. armádního sboru v Krakově.[7]

V roce 1906 byl povýšen do hodnosti generálmajora[8][9] a převzal velení 12. horské brigády v Banja Luce (1906–1909).[10] V roce 1909 byl jmenován zástupcem velitele 5. armádního sboru v Prešpurku[11] a o rok později převzal velení 32. pěší divize v Budapešti. K datu 1. května 1910 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[12][13] Se svou divizí byl na začátku první světové války zařazen do 2. armády generála Böhm-Ermolliho určené pro boje v Srbsku. Začátkem září 1914 byl převelen na východní frontu,[14] kde se jako divizní velitel zúčastnily bitvy u Lvova. K datu 1. října 1914 byl povýšen na generála pěchoty[15] a převzal velení 7. armádního sboru.[16] Po počátečních úspěších v Karpatech a dobytí Užockého průsmyku musel ustoupit před ruskou armádou. V listopadu 1914 byl z velení odvolán oficiálně ze zdravotních důvodů a k datu 1. ledna 1915 byl penzionován.[17]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1894 spojil své jméno s příjmením matky a začal se psát jako Fail-Griessler. V roce 1916 byl povýšen do šlechtického a v roce 1917 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[18] Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání.[19]

  1. SWOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 80 dostupné online
  2. Kais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; s. 163 dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus 1893; Vídeň, 1893; s. 179 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 86, 165 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 194, 964 dostupné online
  6. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 269 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1903; Vídeň, 1902; s. 110 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1908; Vídeň, 1907; s. 167 dostupné online
  9. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1908; Vídeň, 1908; s. 287 dostupné online
  10. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 154 dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1910; Vídeň, 1909; s. 134 dostupné online
  12. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 327 dostupné online
  13. Generale und Obersten des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 3 dostupné online
  14. Přehled velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  15. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  16. Přehled velení armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
  17. Služební postup Andrease Fail-Griesslera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 43 dostupné online
  18. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 346 dostupné online
  19. Přehled řádů a vyznamenání Andrease Fail-Griesslera in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 89 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]