Andreas von Fail-Griessler
Andreas von Fail-Griessler | |
---|---|
Generál pěchoty Andreas von Fail-Griessler (1916) | |
Velitel 7. armádního sboru | |
Ve funkci: září 1914 – říjen 1914 | |
Předchůdce | Otto Meixner von Zweienstamm |
Nástupce | arcivévoda Josef August |
Velitel 32. pěší divize | |
Ve funkci: 16. dubna 1910 – září 1914 | |
Předchůdce | Alfred von Ziegler |
Nástupce | Ludwig Goiginger |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál pěchoty (1914), polní podmaršál (1910), generálmajor (1906) |
Narození | 25. února 1857 Štýrský Hradec |
Úmrtí | 6. března 1919 (ve věku 62 let) Štýrský Hradec |
Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
Profese | důstojník |
Ocenění | komandér Císařského řádu Leopoldova |
Commons | Andreas von Fail-Griessler |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Andreas Franz Karl von Fail-Griessler (rodné příjmení Griessler, od roku 1894 Fail-Griessler) (25. února 1857 Štýrský Hradec – 6. března 1919 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1875, vystřídal působení u jednotek po celé monarchii, byl také důstojníkem generálního štábu a uplatnil se i jako pedagog. Za první světové války byl jako velitel divize povolán na východní frontu, kde krátce poté převzal velení 7. armádního sboru a dosáhl hodnosti generála pěchoty (1914). Po ústupu před ruskou armádou byl na podzim 1914 z bojiště odvolán a následně odeslán do penze.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako nemanželský potomek statkáře a důstojníka Josefa Andrease Griesslera a Marianne Failové. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1871–1875)[1] a do armády vstoupil v roce 1875 jako poručík u 57. pěšího pluku ve Vídni. V letech 1879–1881 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl v roce 1881 zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Krátce sloužil u 4. pěší brigády ve Vídni, v letech 1883–1884 byl štábním důstojníkem u 14. armádního sboru v Innsbrucku, poté vystřídal působení ve Vídni a Budapešti. V letech 1887–1892 byl přidělen k operační kanceláři generálního štábu a v roce 1888 byl povýšen na kapitána.[2] V letech 1892–1894 sloužil u 35. pěšího pluku v Plzni,[3] pak se vrátil do Vídně s přidělením ke štábu 2. armádního sboru a v roce 1894 byl povýšen na majora.[4] V letech 1895–1899 byl pedagogem na Válečné škole a v roce 1896 byl povýšen na podplukovníka.[5] V roce 1900 dosáhl hodnosti plukovníka[6] a v letech 1900–1906 byl šéfem štábu 1. armádního sboru v Krakově.[7]
V roce 1906 byl povýšen do hodnosti generálmajora[8][9] a převzal velení 12. horské brigády v Banja Luce (1906–1909).[10] V roce 1909 byl jmenován zástupcem velitele 5. armádního sboru v Prešpurku[11] a o rok později převzal velení 32. pěší divize v Budapešti. K datu 1. května 1910 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[12][13] Se svou divizí byl na začátku první světové války zařazen do 2. armády generála Böhm-Ermolliho určené pro boje v Srbsku. Začátkem září 1914 byl převelen na východní frontu,[14] kde se jako divizní velitel zúčastnily bitvy u Lvova. K datu 1. října 1914 byl povýšen na generála pěchoty[15] a převzal velení 7. armádního sboru.[16] Po počátečních úspěších v Karpatech a dobytí Užockého průsmyku musel ustoupit před ruskou armádou. V listopadu 1914 byl z velení odvolán oficiálně ze zdravotních důvodů a k datu 1. ledna 1915 byl penzionován.[17]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1894 spojil své jméno s příjmením matky a začal se psát jako Fail-Griessler. V roce 1916 byl povýšen do šlechtického a v roce 1917 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[18] Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání.[19]
- Bronzová vojenská záslužná medaile (1892)
- Vojenský záslužný kříž III. třídy (1898)
- Jubilejní pamětní medaile
- Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1903)
- Řád železné koruny III. třídy (1904)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1912)
- Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1913)
- Mobilizační kříž (1913)
- komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1914)
- rytíř Řádu Albrechtova (Sasko) (1888)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SWOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 80 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; s. 163 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1893; Vídeň, 1893; s. 179 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 86, 165 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 194, 964 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 269 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1903; Vídeň, 1902; s. 110 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1908; Vídeň, 1907; s. 167 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1908; Vídeň, 1908; s. 287 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 154 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1910; Vídeň, 1909; s. 134 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 327 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 3 dostupné online
- ↑ Přehled velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled velení armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Andrease Fail-Griesslera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 43 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 346 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Andrease Fail-Griesslera in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 89 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 117–118 (heslo Andreas von Fail-Griessler) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Andreas von Fail-Griessler na Wikimedia Commons
- Profesní biografie Andrease Fail-Griesslera
- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakouští šlechtici
- Tajní radové
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Narození 25. února
- Narození v roce 1857
- Narození ve Štýrském Hradci
- Úmrtí 6. března
- Úmrtí v roce 1919
- Úmrtí ve Štýrském Hradci