Andrea Sedláčková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Andrea Sedláčková
Andrea Sedláčková v roce 2014
Andrea Sedláčková v roce 2014
Narození22. února 1967 (57 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
BydlištěPraha, Paříž
NárodnostČeská, Francouzská
VzděláníFAMU
FEMIS
Alma materAkademie múzických umění v Praze
La Fémis
Povolánírežisérka, scenáristka, herečka, střihačka
TitulRytíř Řádu umění a literatury (Francie)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrea Sedláčková (* 22. února 1967 Praha) je česká režisérka, scenáristka a herečka. Natočila několik celovečerních filmů, řadu televizních filmů pro Českou televizi a několik divácky úspěšných dokumentů. K převážné většině z nich napsala i scénář. Z celovečerních filmů Andrey Sedláčkové jsou zřejmě nejznámější filmy Musím tě svést a Fair Play. Z televizních filmů je nejvýraznější částečně autobiografický cyklus Ze života pubescentky, Můj otec a ostatní muži, Krásný čas, Opravdová láska a Dívka za zrcadlem. Hlavní hrdinku Renátu (od druhého filmu cyklu) ztvárnila Tatiana Vilhelmová.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V letech 1986–1989 studovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V roce 1989 emigrovala do Francie, kde dne 17. listopadu 1989 získala politický azyl.[1] V letech 1990–1993 studovala režii a střih na FEMIS v Paříži. Ve Francii se živí střihem hraných filmů, kterých odstříhala přes třicítku. V Čechách (na Moravě a ve Slezsku) působí jako scenáristka, režisérka hraných a dokumentárních filmů a publikovala dva romány.

Má dvě děti. Žije střídavě v Praze a v Paříži.[2]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Herectví[editovat | editovat zdroj]

Scénář[editovat | editovat zdroj]

Režie[editovat | editovat zdroj]

Dokument[editovat | editovat zdroj]

  • Co jste dělali v listopadu? (1994)
  • Po schodech paměti (1995)
  • Lidé, kteří nás také soudí (1996)
  • Poslanecké tance (1997)
  • Rychlé starty (1995)
  • Život podle Václava Havla (2015)

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Moje pařížská revoluce (2014)
  • Každý něco tají (2017)
  • Téměř nesmrtelná láska (2021)
  • Toyen (2023)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]