Antonín Kratochvíl (fotograf)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Kratochvíl
Narození 12. dubna 1947
Lovosice
Národnost Česká
Povolání Fotograf
Vzdělání Gerrit Rietveld Academie
Alma mater Gerrit Rietveld Academie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Výstava fotografií Antonína Kratochvíla Domovina, Galerie Leica, Praha, kurátor: Scott Thode, 22. června — 9. září 2012

Antonín Kratochvíl (pokřtěn Antonín Bedřich Kratochvíl, * 12. dubna 1947, Lovosice) je český portrétní a reportážní fotograf žijící v USA. Patří mezi zakládající členy fotografické agentury Sedm (VII Photo Agency)[1]. Věnuje se hlavně dokumentární fotografii, za kterou byl několikrát mezinárodně oceněn.[2] V roce 1999 ho časopis American Photo zařadil mezi sto nejvýznamnějších osobností světové fotografie.[3]

Život a tvorba[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1947Lovosicích, kde měl jeho otec Jaroslav Kratochvíl fotoateliér. V roce 1949 byla jeho rodina postižena bojem nového komunistického režimu proti podnikatelům. Byli okradeni o majetek, museli opustit Lovosice a byli násilně přesídleni do pracovního tábora ve Vinoři. Otec byl nucen pracovat v továrně, matka v zemědělství. V roce 1953 byli propuštěni z tábora a přestěhováni do pražského Karlína. Antonín Kratochvíl z politických důvodů nemohl studovat a proto se vyučil stavebním zámečníkem v podniku Pozemní stavby.

V roce 1967 se oženil a ještě před narozením svého syna utekl přes Jugoslávii do Rakouska (syna poprvé spatřil až po osmnácti letech). V Československu byl následně odsouzen v nepřítomnosti na sedm let za nedovolené opuštění republiky a rozšiřování projevů z tehdejšího sjezdu spisovatelů. Prošel uprchlickým táborem Traiskirchen, vězením ve Švédsku, francouzskou cizineckou legií, nakonec skončil v Nizozemsku.[4][5] Na doporučení fotografa Vojty Dukáta vystudoval bakalářský program na umělecké Akademii Gerrita Rietveltdanizozemském Utrechtu. Podruhé se oženil s Američankou a v roce 1972 odjel do USA. Začal pracovat pro prestižní americké noviny a časopisy – Playboy, Penthouse, Vogue, Rolling Stone, Los Angeles Times Magazine nebo Newsweek.

Postupně si získával uznání a fotografoval i mnohé celebrity z uměleckého světa. V roce 1975 jej mohli v USA navštívit rodiče. Třetí žena Jill byla také Američanka.[6] V polovině sedmdesátých let se vydal do východního bloku a dvacet let zachycoval život za železnou oponou i život po jejím pádu. V prosinci 1997 o tom vydal knihu "Broken Dream: Twenty Years of War in Eastern Europe".[1]

Jako žurnalista pracoval na místech válečných konfliktů, zaznamenával genocidu v Zaire a Rwandě, utečence v Bosně i v Afghánistánu, oběti epidemie AIDS v Zimbabwe a pašeráky drog v Guatemale. V posledních letech se věnuje mizející přírodě a kulturám. Za svou dokumentární fotografii byl mnohokrát oceněn (např. obdržel tři ceny World Press Photo).[5] V roce 1997 získal první cenu WPP v kategorii Portrét, v roce 2002 v kategorii hlavní zprávy za snímek obchodníků s narkotiky ve vězení v Barmě. Za fotografii konžské ženy prodávající maso ulovených zvířat získal cenu v kategorii Příroda a životní prostředí.[1]

V roce 2009 si také zahrál ve filmu, když dostal výraznou roli sochaře ve filmu Jana Hřebejka Kawasakiho růže.

Antonín Kratochvíl je nyní počtvrté ženatý, žije s českou manželkou Gabrielou střídavě v New Yorku a Suchdole. Má celkem tři syny – Michaela, Anthony Waynne Coopera a Gavyna.[7]

A. Kratochvíl (vlevo)

Knihy, výstavy a ocenění[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2005 vydal knihu Vanishing zachycující ničení přírody, která obdržela ve USA titul nejlepší knihy roku v oblasti dokumentární fotografie. Získal též velmi prestižní americkou cenu Lucie Award 2005. Jeho práce byly vystavovány v Milánu, Mnichově, Kolíně n. L., Praze, Houstonu, New Yorku, Perpignanu, Amsterodamu a dalších městech. Fotografie Antonína Kratochvíla jsou také ve sbírce Bibliotheque Nationale v Paříži nebo v Muzeu moderního umění v San Franciscu.

V červnu 2010 ve výstavní síni Mánes po čtyřech letech opět vystavoval v České republice. Představil unikátní soubor fotografií Moscow nights (Moskevské noci), ve kterém svým typickým nadčasovým rukopisem zachytil život moskevské zlaté mládeže, uzavřeného světa, který se řídí vlastním rytmem a pravidly.[8] K výstavě řekl:

Otevřel jsem dveře, za které se dostanou jen vyvolení. Mně se to podařilo jen proto, že jsem fotil na objednávku pro prestižní magazín Vanity Fair a mladí Rusové chtěli světu předvést své bohatství a moc.[8]
— Antonín Kratochvíl, 2010
Něco takového jsem viděl poprvé v životě – uzavřenou exkluzivní společnost mladých boháčů, kteří dokážou za jednu noc neuvěřitelné věci. Kolem nich společnice, nádherné holky smíchané z různých exsovětských republik – best of Soviet Union bych to nazval – tanečnice, bodyguardi, cigarety, alkohol, drogy…[8]
— Antonín Kratochvíl, 2010

Publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • KRATOCHVÍL, Antonín. Broken Dream : 20 Years of War in Eastern Europe. New York : Monacelli Press, 1997. ISBN 1-885254-78-4.  
  • Antonín Kratochvíl. Praha : Torst, 2003. ISBN 80-7215-200-9.  
  • Incognito (2001)
  • Supravvivere (2001)
  • Vanishing (2005) o ničení přírody, v USA získala titul nejlepší kniha roku v oblasti dokumentární fotografie

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Incognito (1998)
  • Persona (2006)
  • Domovina, Galerie Leica, Praha, kurátor: Scott Thode, 22. června — 9. září 2012

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c http://www.lgp.cz/cz/udalost/workshop/antonin-kratochvil-.html
  2. Profil Kratochvíla na worldpressphoto.org
  3. Kratochvíl vystavuje fotografie s tématem domova
  4. VILGUS, Petr. Antoníne, tohle je umění [online]. Časopis FOTO, nakladatelství Spingwinter, 2012-06-09. Dostupné online. (česky) 
  5. a b ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Z Česka jsem vlastně nikdy neodjel [online]. Český rozhlas, 2008-5-14, [cit. 2009-03-01]. Dostupné online.  
  6. Antonín Kratochvíl – Životopis. Lovosický dnešek [online]. Kulturní středisko Lovosice, 2006-9 [cit. 2009-3-1]. Dostupné online.  
  7. HOZMANOVÁ, Eva. Antonín Kratochvíl – Životopis. muzeumlovosicka.cz [online]. Kulturní středisko Lovosice, 2011 [cit. 2011]. Dostupné online.  (česky) 
  8. a b c http://artalkweb.wordpress.com/2010/06/01/tz-antonin-kratochvil-2/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Fotografové s podobným jménem:

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]