Alojz Rebula

Alojz Rebula
Alojz Rebula
Narození	21. července 1924 ; San Pelagio
Úmrtí	23. října 2018 (ve věku 94 let) ; Topolšica
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Loka pri Zidanem Mostu
Povolání	jazykovědec, překladatel, spisovatel, dramatik, esejista, dramaturg, filolog, biblista a básník
Národnost	slovinská
Alma mater	Univerzita v Lublani
Manžel(ka)	Zora Tavčarová
Děti	Alenka Rebula Tuta
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alojz Rebula (21. července 1924 San Pelagio – 23. října 2018) byl slovinský spisovatel, dramaturg, esejista a překladatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Alojz Rebula se narodil ve Slovinci obydlené vesničce San Pelagio (slovinsky: Šempolaj) v Itálii. Protože zde sídlila antislavistická italská policie fašistického režimu, nemohl studovat v rodném jazyce. Navštěvoval italsky mluvící školy, kde se setkal s italskou kulturou a literaturou. Později navštěvoval klasické gymnázium v Gorici mezi lety 1936 až 1940, poté, od roku 1940 do roku 1944, pokračoval v tehdejším Vidmu (moderně Udine), kde také maturoval. Po konci druhé světové válka se odstěhoval do Jugoslávie. Roku 1949 vystudoval klasickou filologii na Univerzitě v Lublani. V roce 1951 se odstěhoval zpět do Itálie, kvůli tlakům komunistického režimu. V roce 1956 měl zakázán vstup do Jugoslávie, z důvodu nesouhlasu ke komunistickému režimu. Roku 1960 v Římě dokončil doktorandské studium, jeho téma bylo Dante ve slovinských překladech. Tentýž rok mu podruhé zakázali vstup do Jugoslávie, jelikož veřejně protestoval v Terstských novinách Listina. Od roku 1960 žil Rebula v Terstu, kde pracoval jako učitel latinského a řeckého jazyka na střední škole s vyučováním slovinského jazyka. Také se zabýval kulturní činností s místní slovinskou komunitou. Společně s Borisem Pahorem, editovali časopis Zaliv. Byl také koeditorem literárního časopisu Sidro, Tokovi, Most. V roce 1975, Pahor a Rebula zveřejnili knihu rozhovorů napsanou Edvardem Kocbekem: Pričevalec naseta časa, ve kterém Rebula odsuzuje zabití dvanáctitisícové slovinské antikomunistické milice, v květnu a červnu roku 1945, komunistickými úřady. Kniha vyvolala v Jugoslávii skandál a jak Pahor, tak Rebula nemohli několik let do Jugoslávie vstoupit. Od demokratizace a osamostatnění Slovinska, v letech 1990-1991, Rebula pracoval jako fejetonista v několika katolických časopisech ve Slovinsku. Žil a pracoval v rodné vesničce v italské části regionu Kras.

Literární činnost[editovat | editovat zdroj]

Alojz Rebula patří mezi nejdůležitější slovinské autory, je především důležitým terstským spisovatelem, stylem realistický filozofický spisovatel prózy inspirovaný symbolickými a expresionistickými prvky. Své vypravování proplétá s esejovým diskutováním a rozjímáním o národních, morálních, zamilovaných, uměleckých a politických otázkách. Ve svém díle zahrnul zvláště poválečnou problematiku slovinských lidí v Terstu a okolí, strastiplného a trpkého života venkovského lidu, vzdělanců a mládeže, a také starší generace, tudíž se ukázal jako dostatečně sofistikovaný pozorovatel a poutavý spisovatel přírody, trpké krásy pastvin a lesů. Je známý svými historickými romány, ve kterých v dalekém čase ukázal soudobý svět a rozměr, také s pomocí hlubokého psychologického portrétu svých hrdinů. Ve svých dílech spojuje témata antická, křesťanská a slovinská.

Uveřejnil mnoho sbírek esejí, deníků, románů, dramat, krátké prózy a jiných inspirovaných publicistických děl, která byla přeložena do několika cizích jazyků.

Za své úspěchy byl odměněn mnoha cenami; roku 1995 – Prešernova cena za literární práci, roku 1997 – mezinárodní cena Acerbi za italské překlady jeho románů V sibilinem vetru, a roku 2005 – cena kresnik za román Nokturno za Primorsko jako nejúspěšnější román roku.