Alois Bastl
| Alois Bastl | |
|---|---|
_Bastl_(c._1915).jpg) | |
| Narození | 13. srpna 1872 Příbram |
| Úmrtí | 3. září 1947 (ve věku 75 let) Záhřeb |
| Místo pohřbení | Mirogoj (45°50′21″ s. š., 15°58′58″ v. d.) |
| Povolání | architekt |
| Zaměstnavatelé | Hönigsberg & Deutsch (1902–1906) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alois Bastl (chorvatsky Vjekoslav Bastl, 13. srpna 1872 Příbram – 3. září 1947 Záhřeb) byl česko-chorvatský secesní[1] a v závěru kariéry také modernistický architekt téměř celoživotně působící v Chorvatsku.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako Alois Bastl 13. srpna 1872 v Přibrami ve středních Čechách. Po roce 1896 byl promován inženýrem stavitelství na pražském ČVUT, ačkoliv to není s jistotou potvrzeno kvůli ztracené dokumentaci.
Ateliér Hönigsberg & Deutsch[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Bastl s největší pravděpodobností nedlouho po skončení studia začal pracovat v architektonickém ateliéru Hönigsberg & Deutsch v chorvatském Záhřebu,[2] tehdejší součásti Rakouska-Uherska. Ateliér Lea Hönigsberga a Julia Deutsche, žáků vídeňského architekta Heinricha von Ferstela, byl na přelomu 19. a 20. století jedním z nejvytíženějších ve městě, přičemž zde reprezentoval především trendy vídeňské architektonické školy historických slohů. během zdejšího pobytu si Bastl změnil křestní jméno z Alois na chorvatské Vjekoslav.
Prvním jeho zde vypracovaným projektem byl dům lékárníka Pečiće „U Nejsvětější Trojice“ v ulici Ilica 43 v Záhřebu z roku 1899, s reliéfem od sochaře Rudolfa Valdce. Rok po realizaci byl Pečićův dům představen v tehdy vlivném vídeňském architektonickém časopise Der Architekt.
Ve Vídni[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1899 nadále studoval na vídeňské akademii výtvarných umění u architekta Otto Wagnera.[3] V extrémně liberální atmosféře Wagnerovy školy vytvořil Bastl několik koncepčních projektů, které se vyznačovaly svou originalitou. Tématem jeho závěrečné práce byla studie kostela sv. Blažeje v Záhřebu. Projekt vznikal pod přímým vlivem architektů Lea von Klenze a Ludwiga Langeho, jejichž osové architektonické řešení půdorysu a válcových objemů s půlkruhovou kupolí se vyznačuje také Wagnerovým vlivem. Ten se pak projevil zejména v Bastlově absolventské práci na projektu Paláce vědeckých ústavů pro okultní vědy v Paříži, za který pak byl oceněn prestižní Gundelovou cenou.
.jpg)
Návrat do Záhřebu[editovat | editovat zdroj]
Po absolutoriu ve Vídni v roce 1902 se zúčastnil dvou architektonických soutěží, ve Vídni a v Praze, krátce nato se však vrátil do Záhřebu k práci pro ateliér Hönigsberg & Deutsch. Zde pracoval až do roku 1906, kdy se stal samostatně podnikajícím architektem a v následujících letech ve městě dokončil řadu významných realizací.
Klub chorvatských architektů (1905–1914)[editovat | editovat zdroj]
Bastl spolu s chorvatským architektem Stjepanem Podhorskym v roce 1905 inicioval založení Klubu chorvatských architektů,[1] ke kterému se nejprve připojili mj. Edo Schön, Viktor Kovačić nebo Ćiril Metod Iveković, později také mj. Hugo Ehrlich či Dionis Sunko. Cílem klubu bylo: "pěstovat a zlepšovat architekturu jako hlavní odvětví vzdělávacích aktivit " a chránit profesionální zájmy chorvatských architektů. Rok 1906 je zlomem v Bastlově životě. Jak již bylo zmíněno, toho roku opustil ateliér Hönigsberg & Deutsch a stal se autorizovaným stavebním architektem a začal samostatně pracovat. Do první světové války navrhl desítky staveb. Po začátku války působí jako externí učitel na obchodní škole v Záhřebu, nadále projektovat pak začal mezi lety 1919 a 1920.
Spirutualista[editovat | editovat zdroj]
Kromě své architektonické práce se intenzivně zabýval astrologií a spiritualismem[4] a publikoval na toto téma několik pozoruhodných studií pod pseudonymem Uran. Rovněž byl jedním z aktivnímch přispěvatelů astrologického a okultního časopisu Novo Sunce, „měsíčníku pro vědecké studium nadpřirozených psychických jevů“, kde byly zveřejněny mj. jeho skicy.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Alois (Vjekoslav) Bastl zemřel 3. září 1947 v Záhřebu ve věku 75 let. Pohřben byl na záhřebském hřbitově Mirogoj.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Svým dílem zaujímá významné místo ve formování chorvatské moderní architektury. Dnes jsou jeho díla jako celek prostředkem k pochopení a studium architektonických, ale i obecných kulturních, fenoménů v Chorvatsku na přelomu a první poloviny 20. století a jejich vztahu k obdobným událostem na mezinárodní úrovni.
Z původní orientace na vídeňský historismus a secesi se posléze, mj. v rámci projektu vily Deruf-Radošević, projevil, stejně jako jeho současníci, architekti Rudolf Lubinski[5] a Eda Šen, přijetí nového funkcionalistického architektonického výrazu.
Realizované stavby (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Dům lékárníka Pečići „U Nejsvětější Trojice“, Ilica 43, Záhřeb (1899, reliéf od Rudolfa Valdce)
- Budova Obchodní a řemeslné komory, (pozdější) náměstí Maršála Tita, Záhřeb
- Muzeum obchodu a řemesel na náměstí Mažuranić (1902–1903), Záhřeb
- Obchodní a obytný dům Josipa Kalliny na adrese Gundulićeva 20 (1903–1904), Záhřeb
- Obytný budova Penzijního institutu chorvatských zemských divadel, Mažuranićovo náměstí, Záhřeb
- Dům Desiderije a Eugenie Rozsayových, Kurelčeva 3, Záhřeb
- Obchodní a obytná budova Eugena Rada, Trg bana Jelačića 5, Záhřeb (1904–1905)
- Obchodní a obytná budova Eugena Fellera (též " Elsa-Fluid dom“), Jurišićeva 1, Záhřeb (1905)
- Budova chorvatsko-slovanské ústřední zemské spořitelny, Ilica 25 (1905–1906), Záhřeb
- Budova Muzea obchodu a řemesel (dnes Etnografické muzeum, Trg Mažuranića 14, Záhřeb
- Chorvatsko-slovanská zemská spořitelna, Ilica 25, Záhřeb (spolu s Ivanem Štefanem a Otto Goldscheiderem, 1905–1906)
- Obchodní a obytný dům Goršak, Ilica 166, Záhřeb (1906)
- Obytný dům Hodovsky, Gajeva 47 (1909–1910)
- Budova Královské zemské lidské a farmakognostické laboratoře, Marulićovo náměstí (1913–1914).
- Hotel s bazénem, Manduševac, Záhřeb (1920)
- Obchodně-bytový dům Exporting, Draškovićeva 25, Záhřeb
- Središnji dom Hrvatski radiša, Mislavljeva/Bornina, Záhřeb (1924–1927)
- Městská tržnice Dolac, art deco, Záhřeb (1926–1930)
- Obchodní a obytná budova s lékárnou Dr. Vlatko Bartuliće, Záhřeb (1927–1928)
- Přestavba kostela svatého Petra, Vlašská ulice, Záhřeb
- Vila Deruf-Radošević, Záhřeb (1930)
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Obchodní a obytná budova Eugena Rada, Trg bana Jelačića 5, Záhřeb -
Mihelićův dům, Záhřeb (1906) -
Původní fasáda obchodního a obytného domu Eugena Fellera, Záhřeb (1905) -
Fellerův dům po funkcionalistické přestavbě -
Etnografické muzeum v Záhřebu nedlouho po dokončení
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alois Bastl na chorvatské Wikipedii.
- ↑ a b WILSON, Thomas M. Europe [2 volumes]: An Encyclopedia of Culture and Society [2 volumes]. [s.l.]: Bloomsbury Publishing USA 1487 s. Dostupné online. ISBN 979-8-216-17140-9. (anglicky) Google-Books-ID: wAvcEAAAQBAJ.
- ↑ Arhitektura Zagreba. www.arhitektura-zagreba.com [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (chorvatsky)
- ↑ Chorvatsko - Alois Bastl - Šumné stopy | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Featured Artists | Partage-Plus. www.partage-plus.eu [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
- ↑ HAWKESWORTH, Celia. Zagreb: A Cultural and Literary History. [s.l.]: Signal Books 268 s. Dostupné online. ISBN 978-1-904955-30-6. (anglicky) Google-Books-ID: eBSxMUKFJDEC.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MALEKOVIĆ, Vladimir, Miroslav GAŠPAROVIĆ, Obecní dům (Praha, Česko) a Muzej za umjetnost i obrt (Záhřeb, Chorvatsko). Secese v Chorvatsku: výstavní sály Obecního domu : 26. dubna – 3. září 2006. Praha: Obecní dům, 2006, s. 26. ISBN 80-86339-33-5. Dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Bastl na Wikimedia Commons
