Alfred Bucherer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alfred Bucherer
Alfred bucherer.png
Rodné jméno Alfred Heinrich Bucherer
Narození 9. července 1863
Kolín nad Rýnem
Úmrtí 16. dubna 1927 (ve věku 63 let)
Bonn
Místo pohřbení Südfriedhof
Alma mater Lipská univerzita
Štrasburská univerzita
Univerzita ve Štrasburku
Univerzita Hannover
Zaměstnavatel Univerzita v Bonnu
Ocenění člen American Physical Society
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred Heinrich Bucherer (9. července 1863 - 16. dubna 1927) byl německý fyzik, známý pro své experimenty s relativistickou hmotností. Jako první použil výraz "teorie relativity" pro Einsteinovu teorii speciální relativity.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Mezi roky 1884 a 1899 studoval na Univerzitě v Hannoveru, na univerzitě Johnse Hopkinse, University of Strassburg, Lipské univerzitě a na Univerzitě v Bonnu. V Bonnu se habilitoval (1899) a vyučoval tam až do roku 1923.[1]

V roce 1903 Bucherer zveřejnil první německy psanou knihu, která byla zcela založena na vektorovém počtu.[2]

Teorie relativity[editovat | editovat zdroj]

Podobně jako Henri Poincaré (1895, 1900) i Bucherer (1903) věřil v platnost principu relativity, tj. že všechny popisy elektrodynamických jevů by měly obsahovat pouze relativní pohyb těles, ne éteru. Nicméně šel o krok dále a dokonce předpokládal, že neexistence éteru. Na základě těchto myšlenek vytvořil v roce 1906 teorii zahrnující předpoklad, že geometrie prostoru je riemannovská. Ale teorie byla nejasně formulována a v roce 1908 ukázal Walter Ritz, že Buchererova teorie vede k nesprávným závěrům s ohledem na elektrodynamiku. A na rozdíl od Alberta Einsteina, nechtěl propojit odmítnutí éteru s relativitou prostoru a času.[3]

V roce 1904 vyvinul teorii elektronů, ve které se elektrony smršťovaly v linii pohybu a rozšířovaly kolmo k ní. Nezávisle na něm vyvinul velmi podobný model Paul Langevin v roce 1905. Buchererův-Langevinův model byl alternativou k elektronovým modelům:

Všechny tři modely předpověděly zvýšení hmotnosti elektronu, pokud se jejich rychlost blíží rychlosti světla. Buchererův-Langevinův model byl rychle opuštěn, takže někteří experimentátoři se snažili rozlišovat mezi Abrahamovou teorií a Lorentzovou-Einsteinovou teorií experimenty. To bylo provedeno Walterem Kaufmannem (1901-1905), který věřil, že jeho experimenty potvrdily Abrahamovu teorii a vyvrátily Lorentzovu-Einsteinovu teorii. Ale v roce 1908 provedl Bucherer některé podobné experimenty a získal výsledky, které potvrzovaly Lorentzovu-Einsteinovu teorii a princip relativity. S výjimkami, jako byl Adolf Bestelmeyer, s nímž Bucherer polemizoval, byly jeho experimenty považovány za rozhodující. Ale v roce 1938 bylo prokázáno, že všechny tyto experimenty, Kaufmannův, Buchererův, Neumannův a jiné, ukázaly pouze kvalitativní nárůst hmotnosti, ale byly příliš nepřesné, aby mohly rozlišit mezi různými modely. Až v roce 1940 byla podobná experimentální zařízení dostatečně přesná, aby potvrdita Lorentzův-Einsteinův vzorec. [4]

Bucherer byl první, kdo v roce 1906 použil, během některé kritické poznámky na Einsteinovu teorii, výraz "Einsteinova teorie relativity" ("Einsteinsche Relativitätstheorie"). To bylo založeno na Planckově pojmu "relativní teorie" pro Lorentzovu-Einsteinovu teorii. A v roce 1908 Bucherer sám odmítl svou vlastní verzi principu relativity a přijal "Lorentzovu-Einsteinovu teorii".[5]

Později (1923, 1924), Bucherer kritizoval obecnou teorii relativity v některých pracech. Tato kritika však byla odmítnuta, protože Bucherer nesprávně vyložil Einsteinovu hypotézu ekvivalence.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfred Bucherer na anglické Wikipedii.

  1. Šablona:NDB
  2. Crowe, M. J. A History of Vector Analysis: The Evolution of the Idea of a Vectorial System. Notre Dame: University of Notre Dame Press, 1967. (anglicky) 
  3. Darrigol, Olivier. Electrodynamics from Ampére to Einstein. Oxford: Clarendon Press, 2000. ISBN 0-19-850594-9. Kapitola Bucherer's theory, s. 369–372. (anglicky) 
  4. Janssen, M.; MECKLENBURG, M. Interactions: Mathematics, Physics and Philosophy. Redakce V. F. Hendricks. Dordrecht: Springer, 2007. Kapitola From classical to relativistic mechanics: Electromagnetic models of the electron, s. 65–134. (anglicky) 
  5. Miller, A.I. Albert Einstein’s special theory of relativity. Emergence (1905) and early interpretation (1905–1911). Reading: Addison–Wesley, 1981. ISBN 0-201-04679-2. (anglicky) 
  6. Wenzl, M. Gegen ein Mißverständnis der Äquivalenzhypothese. Annalen der Physik. 1923, s. 457–460. DOI:10.1002/andp.19233772203. Bibcode:1923AnP...377..457W. (anglicky) 

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Bucherer, A. H. On a new Principle of Relativity in Electromagnetism. Philosophical Magazine. 1907, s. 413–421. DOI:10.1080/14786440709463617. (anglicky) 
  • Bucherer, A. H. The Action of Uniform Electric and Magnetic Fields on Moving Electrons. Philosophical Magazine. 1907, s. 721. DOI:10.1080/14786440709463650. (anglicky) 
  • Bucherer, A. H. On the Principle of Relativity and on the Electromagnetic Mass of the Electron. A Reply to Mr. Cunningham. Philosophical Magazine. 1908, s. 316–318. DOI:10.1080/14786440809463774. (anglicky) 
  • Bucherer, A. H. Antwort auf die Kritik des Hrn. E. Bestelmeyer bezüglich meiner experimentellen Bestätigung des Relativitätsprinzips. Annalen der Physik. 1909, s. 974–986. DOI:10.1002/andp.19093351506. Bibcode:1909AnP...335..974B. (anglicky)