Alena Mornštajnová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mgr. Alena Mornštajnová
Alena Mornštajnová v roce 2017
Alena Mornštajnová v roce 2017
Narození24. června 1963 (58 let)
Valašské Meziříčí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípřekladatelka, spisovatelka a učitelka
NárodnostČeši
Alma materFilozofická fakulta Ostravské univerzity
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alena Mornštajnová (* 24. června 1963 Valašské Meziříčí) je česká spisovatelka a překladatelka,[1] členka PEN klubu.[2] Narodila se v Hranicích na Moravě, ale celý život žije ve Valašském Meziříčí. Pochází z lékařské rodiny, její dědeček byl zubař, otec a mladší sestra jsou lékaři. Prožila klidné dětství. Se sestrou se o ni starala hlavně babička, ke které měla kladný vztah. Babička bydlela u jejich rodiny, později za svými vnučkami pravidelně docházela a starala se o ně.[3] Alena Mornštajnová v rozhovoru[3] vypověděla, že již od dětství měla kladný vztah ke knihám. Její teta, která byla učitelkou, jí poskytovala ke čtení klasickou literaturu. Dalším zdrojem knih byla pro Mornštajnovou dobře vybavená domácí knihovna.[3] Autorka sama o sobě tvrdí, že je spíše samotářské povahy a právě čtení knih jí dává možnost zažívat dobrodružství, skrze ztotožnění se s hrdiny knihy.[4]

Spisovatelka se pokusila dostat na překladatelský a tlumočnický obor FF Univerzity Karlovy, na školu však před revolucí nebyla přijata.[2] Rozhodla se pro roční pomaturitní studium, v rámci kterého vykonala všeobecnou státnici z anglického a ruského jazyka. Znovu se přihlásila ke studiu, opět však nebyla přijata. Rozhodla se tedy pro to, že se vdá, což zpětně hodnotí jako dobrý krok.[4] Následně se jí narodily dvě děti. Během mateřské dovolené vystudovala dvouleté pomaturitní studium. Po skončení mateřské dovolené jí na škole, kde studovala, byla nabídnuta práce učitelky anglického jazyka. Při této práci zahájila vysokoškolské studium angličtiny,[4] studovala překladatelství.[3] Na vysokou školu nastoupila až po revoluci. Studium jí trvalo šest let, neboť zároveň i pracovala a starala se o domácnost.[2] Překládat začala až po dokončení školy.[2] Spolu s překladatelskou činností stále vyučovala a vedla soukromé jazykové kurzy.[4] V roce 2007 dostala nabídku práce na jazykové škole. Zde následně učila do roku 2013, kdy vydala svou prvotinu Slepá mapa. Pedagogickou praxi považuje za velmi přínosnou, neboť pro ni byla přípravou na život spisovatelky, například na besedy se čtenáři, které ji nedělají obtíže.[3]

V současné době stále pracuje jako překladatelka,[3] překládá především literaturu pro ženy. Autorka v rozhovoru[4] uvádí, že i překlady těchto knih ji naučily psát vlastní knihy, přestože jde o zcela odlišnou tematiku. Zatímco překladatelství považuje za svoji práci, kterou vykonává pro obživu, psaní knih takovým způsobem chápat nechce, protože poté by se z této činnosti pro ni mohla vytratit radost.[4]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2017 Hana – Kniha roku
  • 2018 Hana – Cena poroty, Cena studentů, Česká kniha
  • 2019 Tiché roky – vítěz hlavní kategorie Český bestseller, Kniha roku [5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 si spisovatelka uvědomila, že psát je její životní přání, které stále nezrealizovala, a tak se po jedenácti letech pedagogické praxe rozhodla pro práci na volné noze. Tento krok ji však cíl stát se spisovatelkou příliš neusnadnil, neboť se bála, z důvodu nejistých příjmů a nepevného zaměstnání, odmítnout jakoukoliv práci, která se naskytla.[4] Proto zpočátku psala pouze ve svém volnu, o prázdninách či o víkendech.[2]

Pro autorku bylo zprvu psaní knih velmi těžké. Popisuje, že měla v hlavě děj, ale neuměla jej převést na papír, musela se nejprve naučit psát, což také vysvětluje dlouhou dobu tvorby první knihy. V učení se psát jí pomohlo právě překladatelství, učila se jak vhodně tvořit věty a odstavce, jak vybírat vhodná slova.[4]

Autorka píše především o vztazích mezi lidmi, tvoří rodinné ságy. Inspiraci pro tvorbu svých knih čerpala mimo jiné z rodinných dramat, které se odehrávaly v jejím okolí.[2] Stěžejní pro její tvorbu je popisovat literární postavy tak, jako by to byly skutečné reálné postavy, především co se týče jejich vlastností a chování, což u čtenářů způsobuje možnost identifikovat se s postavami.[4]

  • Slepá mapa (2013) – románová prvotina, kterou autorka psala od roku 2000. Vzhledem k vysoké vytíženosti spisovatelky trvalo napsání knihy téměř 11 let. Vyšla v červnu roku 2013. Kniha byla příznivě přijata čtenáři i kritiky, avšak nevynikla. I tak jí ale v prvním roce bylo prodáno přes 2500 výtisků.[4] Inspirací k napsání tohoto románu bylo povídání paní Alžběty, se kterou Alena Mornštajnová cestovala vlakem.[3]
  • Hotýlek (2015)
  • Hana (2017) – V pořadí třetí román autorky. Přestože zájem o tuto knihu vzrostl až po několika měsících od vydání, román autorku nejvíce proslavil. Inspiraci a náměty pro tuto knihu čerpala ze zprostředkovaného vyprávění své babičky (tato již v době autorčina zájmu o věc nežila), z kroniky města a také hygienických zpráv, neboť kniha pojednává o epidemii břišního tyfu ve Valašském Meziříčí v roce 1945 a promítá tematiku holocaustu. Tvoření rešerší a sbírání materiálu autorce zabralo dva roky. Vzhledem k náročné tematice byla autorka sběrem informací velmi vyčerpána. Tato kniha též existuje v audio verzi, namluvila ji Lenka Vlasáková. V současné době je kniha překládána do celkem 13 jazyků.[3]
  • Strašidýlko Stráša (2018) – kniha pro děti.[2] Psaní této knihy vnímala autorka jako terapii po smutném, těžkém tématu předchozího díla.[4]
  • Tiché roky (2019) – kniha o vztazích. Autorka tento román psala dva roky.[3]
  • Mladý pošetilec (2020) - povídka v knize Krvavý Bronx.
  • Listopád (2021) – román

Knihy Hotýlek, Strašidýlko Stráša a Tiché roky byly načteny pro Český rozhlas Dvojka v pořadech Četba na pokračování a Hajaja.[6][7][8]

Povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Mladý pošetilec, povídka v knize Krvavý Bronx, 2020

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HORÁKOVÁ, Michaela. V nové knize se v ději vracím do Meziříčí padesátých let. Valašský deník [online]. 2015-09-05 [cit. 2016-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-18. 
  2. a b c d e f g Český rozhlas. Až na dřeň! Spisovatelka Alena Mornštajnová: Jsem ráda, že mě psaní neživí [online]. Česká republika, Český rozhlas, 2018. Český rozhlas, 19. 11. 2018. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=wOHZIyD-TF4
  3. a b c d e f g h i JANDOVÁ, Lucie, Právo. Alena Mornštajnová: Slovo je silná zbraň, dá se jím velmi ublížit i pomoci [online]. In: Novinky.cz, 28. 7. 2019 08:39 [cit. 20.3.2021]. Dostupné z https://www.novinky.cz/zena/styl/clanek/alena-mornstajnova-slovo-je-silna-zbran-da-se-jim-velmi-ublizit-i-pomoci-40291325
  4. a b c d e f g h i j k Český rozhlas Dvojka. Noční mikrofórum. Alena Mornštajnová: Jaké to je psát svoji prvotinu jedenáct let a nezbláznit se u toho? [online]. Česká republika, Český rozhlas Dvojka, 2020. Český rozhlas Dvojka, 16. 2. 2020. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=ZtpiumnV3zw
  5. Alena Mornštajnová, vítěz hlavní kategorie Český bestseller za knihu Tiché roky
  6. NYITRAYOVÁ, Simona. Alena Mornštajnová: Hotýlek. Český rozhlas Dvojka [online]. 2019-01-25 [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. 
  7. Alena Mornštajnová: O strašidýlku Strášovi. Český rozhlas Dvojka [online]. 2020-05-29 [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. 
  8. Alena Mornštajnová: Tiché roky. Český rozhlas Dvojka [online]. 2019-10-09. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]