Alainova věž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alainova věž
Allainova věž (3).JPG
Základní informace
Slohhistorismus
Výstavba1862
Pojmenováno poKarel Alain z Rohanu
Poloha
AdresaChlum, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky31575/6-2558 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alainova věž, lidově zvaná Alainovka, je novogotická stavba na lesní mýtině na jižním svahu podkrkonošského vrchu Tábor v Libereckém kraji, asi 3 km jižně od Lomnice nad Popelkou. Věž byla postavena v 19. století rodem Rohanů a používána do první světové války jako posed v rohanské oboře. Po roce 1945 se stala skladem krmiva pro zvěř a následně byla zcela nevyužívaná. V roce 2009 odkoupilo věž město Lomnice nad Popelkou a v roce 2013 prošla kompletní rekonstrukcí.

Alainova věž

Historie[editovat | editovat zdroj]

Alainova věž se nachází v oboře na území bývalého panství Lomnice nad Popelkou. Toto panství bylo známo již od středověku a jeho majiteli byli například Morzinové.

Od roku 1834 vlastnili panství Rohanové, kteří se do Čech přestěhovali po Velké francouzské revoluci. V Čechách, kde vlastnili již tři panství, se Charles Alain Gabriel de Rohan usadil na zámku Sychrov. Jeho dědicem se stal Kamil Rohan, který koupil již zmiňované panství Lomnice nad Popelkou a dal postavit Alainovu věž.

Alainova věž jako ruina 2007

Alainova věž byla postavena na počest prince Alaina, synovce Kamila Rohana. V roce 1857 se princ Alain zúčastnil lovu u knížete Mořice Lobkowicze, v oboře u zámku Košťany spadl z koně a později zemřel na následky zranění. V roce 1862 byla stavba dokončena knížecím stavitelem a architektem Josefem Pruvotem. Alainova věž je honosný posed, který vypadá jako kamenná věž, a byla využívána až do 1. světové války k pozorování a lovu lesní zvěře v rozsáhlé rohanské oboře.

Posledním vlastníkem byl JUDr. Antonín Alain Rohan, kterému byl po roce 1945 majetek zabaven na základě Benešovských dekretů a následně vypadl z katastru nemovitostí. Alainova věž byla využívána ještě několik let jako sklad krmení pro zvěř a později byla zcela opuštěna. Postupem času byla zničena dřevěná okna a dveře. Stavba zarostla vegetací, která poničila mimo jiné i zdivo. Věž se postupně začala hroutit a změnila se v ruinu.

V roce 2009 odkoupilo věž město Lomnice nad Popelkou od Lesů České republiky a v roce 2013, kdy byly vyřešeny všechny majetkové spory kolem vlastnictví, začalo město s kompletní rekonstrukcí věže. Díky této rekonstrukci se stala věž konečně plnohodnotnou rozhlednou a památkou přístupnou turistům.

Architektonický popis[editovat | editovat zdroj]

Alainova věž byla původně dvoupatrová, nyní pouze jednopatrová stavba na půdorysu pravidelného osmiúhelníku a její plocha čítá okolo 30 metrů čtverečních. Celková výška je 10,5 metru.

Historický snímek z roku 1966

Před rekonstrukcí[editovat | editovat zdroj]

Stavba byla původně rozdělena na dvě části, na první patro ve výšce 5,6 metrů, které bylo tvořeno dřevěnou podlahou podepřenou trámy, a na nástavbu o výšce 2,03 metru. V prvním patře se nacházelo osm otvorů ve tvaru lomeného oblouku, vždy jedno na každé straně osmiúhelníku. Tyto otvory mohly sloužit jako střílny či pro pozorování lesní zvěře. Nástavba měla – stejně jako věž – půdorys osmiúhelníku, jen v menším měřítku, a byla využívána hlavně při špatném počasí, kdy nebylo možné využít ochoz.

Do prvního patra věže se dalo vystoupat po levotočivém schodišti o 35 stupních, které vedlo středem stavby. Dále následoval dřevěný desetistupňový žebřík do prostoru nástavby, odkud bylo možné vyjít východem ve tvaru lomeného oblouku na ochoz věže. Ochoz byl obestavěn zábradlím, které bylo stejně jako celá věž postaveno z přírodního neomítnutého kamene.

Vstup do přízemí věže byl zajištěn ze dvou světových stran – severní a jižní – a to dřevěnými dveřmi se skleněnou výplní ve tvaru gotického lomeného oblouku. Východní a západní strana byla osazena vysokými okny ve stejném tvaru jako vstupní otvory, taktéž se skleněnou vitráží. Ve čtyřech zbylých částech osmistěnu byly tvary oken pouze imitovány pomocí nik. Na všech osmi nárožích byly opěrné pilíře (polosloupy) čtvercového půdorysu se zešikmenou vrchní hranou.

Protože Alainova věž stojí na nerovném povrchu směrem do kopce, bylo k její východní části přistavěno kamenné schodiště o sedmi stupních.

Nad jižním je tabulka s nápisem: „Alain Thurm“, v překladu „Alainova věž“. Nad severním vchodem byla tabulka s nápisem: „Dem Andenken des Durchlauchtigen Prinzen Alain Rohan k.k. Escad Comand…(nečitelné)...ei Lichtenstein Huszaren Gewidmet. Geb. am 8. October 1829, gest. am 28. Sept. 1857“, v překladu znamená tento nápis: „Věnována památce nejjasnějšího Prince Alaina…(nečitelné)… Rohanu c. k. veliteli eskadrony jízdy Lichtenštejnových husarů. Narozen 8. října 1829, zemřel 28. září 1857“.

Pohled od severu

Po rekonstrukci[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je Alainova věž vystavěná z režného kamenného zdiva doplněného červeným pískovcem. V horní části věže byly využity klasické červené cihly. Původní dřevěné patro bylo odstraněno, zůstaly po něm pouze otvory po původních dřevěných trámech, viditelné po celém obvodu věže. Osm malých otvorů původně využívaných jako střílny bylo zachováno a nyní jsou hlavním zdrojem světla ve vyšší části věže. Není však možné se k nim nijak dostat, a tudíž ani plně využít jejich výhledu.

Nové schodiště

Osmiboká střešní nástavba v nejvyšší části věže byla zachována a omítnuta. Výstupní otvor ve tvaru lomeného oblouku byl také ponechán a nachází se na východní straně Alainovy věže. Ochoz se stal hlavní turistickou atrakcí a místem, které původní posed změnilo v dnešní rozhlednu. Kamenné zábradlí bylo znovu vystavěno z červeného pískovce, z každé strany se třemi malými otvory (okny) ve tvaru lomeného oblouku a s mřížemi ve tvaru kříže, kvůli bezpečnosti.

Zcela obnovené je také sedmistupňové schodiště u jižního vchodu. Vstupy i okna byly zachovány původní, pouze již nejsou doplněny dřevěnými okny, ale jsou ponechány pouze jako otvory, tudíž se stala Alainova věž průchodní a není možné ji žádným způsobem uzavřít. Také pouze imitované lomené oblouky ve zbylých stěnách osmistěnu byly zachovány.

Nad každým vstupem je stále umístěna zmíněná tabulka s nápisy, připomínajícími prince Alaina. Obě tabulky jsou původní, tedy skoro nečitelné.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Turistická značka

Cesta[editovat | editovat zdroj]

Věž se nachází asi 3 km jižně od města Lomnice nad Popelkou na modré turistické značce, nedaleko rozcestníku se žlutou značkou Pod Alainovou věží. K věži se lze nejlépe dostat z vrcholu vrchu Tábor po pohodlné lesní cestě.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kristýna Brožová – Stavebně historický průzkum, 2008.
  • Křížek Jiří – Plošný průzkum, zhodnocení a dokumentace architektonického kulturního dědictví 19. a 20. století – Lomnice nad Popelkou, katalogový list č. 1.
  • Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody – Evidenční list kulturní památky – původní

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]