Adrian Schindler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Adrian Schindler
Zasvěcený život
Institut františkáni
Francescocoa.png
Osobní údaje
Datum úmrtí 30. říjen 1703
Místo úmrtí Hlohov
Národnost německá
Povolání kazatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adrian Schindler OFM (?- 1703), též Hadrian Schindler byl františkán německého jazyka působící v Čechách a ve Slezsku. Do řádu vstoupil někdy před rokem 1654.[1] Působil jako německý kazatel v Plzni, na této pozici byl potvrzen provinční kapitulou roku 1657.[2] Přinejmenším v 60. a pak v 80. a 90. letech pobýval v klášteře ve slezském Hlohově, kde byl literárně činný a zpracoval alespoň dva ze svých níže uvedených tiskem vydaných titulů. Podle františkánské historiografie patřil k „nejúspějšnějším bojovníkům církve“ proti protestantismu v Čechách 17. století. [3] Zemřel 30. října 1703 v slezském Hlohově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Těžiště Schindlerova literárního díla spočívá v asketické literatuře na podporu duchovního života a vzešly ze zapojení řeholníka do náboženských bratrstev:

  • Geistliches Rosen-Gärtlein. Dyhernfurth nad Odrou (dnes polský Brzeg Dolny) : Jan Theophil Kopidlanský, 1669.[pozn. 1]
  • Academia mortis, exhibens mortalibus pro totius anni diebus lectiones sacras - kniha rozjímání o smrti pro každý den v roce. Vznikla dle předmluvy ve spojitosti s bratrstvem pro podporu zemřelých fungujícím při františkánském kostele v Hlohově, dedikována bylo v první řadě rektorovi a protektorovi bratrstva Kryštofu Václavu z Nostic, tehdy hejtmanu hlohovského knížectví.[pozn. 2] Lze předklopádat, že Schindler dílo tvořil přímo v Hlohově ve spojitosti s bratrstvem a dokončil jej v roce 1685 nebo počátkem roku 1686.[pozn. 3] Tato meditativní příručka patřila do oblasti literatury „ars moriendi“, která byla velmi populární v barokní zbožnosti.[4] Také Schindlerova rozjímání, které vybral ze starších autorů, jako byl francouzský františkánský kazatel Philippe Bosquier (1561/62-1636), si evidentně záhy získala nemalou oblibu, i přesto že dílo vycházelo jen latinsky, německé či české verze se dosud nepodařilo zjistit. První vydání vyšlo v Hlohovu nepříliš vzdálením městě Wschowa (orig. Fraustadii) v tiskařské dílně Johanna Christopha Wilda roku 1688.[pozn. 4] Pro zřejmý zájem u knihkupců však záhy následovala další vydání v Německu a Slezsku - v Nise dílo vytiskl městská tiskař Christophor Lertz na náklady brněnského knikupce Jana Štěpána Huebera roku 1689[pozn. 5] a v Kolíně nad Rýnem Wilhelm a Franz Metternichové v roce 1691[pozn. 6] a pak ještě jednou již jen Franz Metternich roku 1698.[pozn. 7]
  • Latinská verze „akademie smrti“ se zřejmě ukázala nesrozumitelná pro lidi bez hlubšího vzdělání, a tak byla vytištěna i německá verze Geistliches Blumen- Gärtlein, Lust und Erquickung der Seelen, Verdeutschter Academiae Mortis, jíž dal knižní podobu opět Johann Christoph Wild ve městě Wschowa roku 1691, tedy tři léta po latinské verzi.[pozn. 8]
  • Miraculum hispanicum S. Antonius Paduanus transplantatum in hortum alterum ..., někdy uváděné dle pokračování názvu jako Exercitium pium Antonianum. Knížku o Antonínu z Padovy doplněnou o rozjímání a modlitby k tomuto světci napsal bratr Adrian během svého pobytu v Hlohově a vytiskl ji zase Johann Christoph Wild v tentokrát již městě Schlichttingsheim (dnes Szlichtyngowa v Polsku) v roce 1694.[pozn. 9]
  • Refectio sacra seu Exercitia religiosa militiae Seraphicae FF. Minorum de Obser. Reforma Poprvé udajně vydána v Poznani,[pozn. 10] aktualizovanou podobu pak v Olomouci vytiskl Vít Jindřich Ettel roku 1665.[pozn. 11] Dochování ve fondech klášterů různých řádů naznačuje, že si kapesní knížečka rozjímání pro řeholníky našla oblibu i mimo františkánský řád, jemuž byla určena.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dochování Vlastivědné muzeum Slaný, původně z františkánské knihovny v místním klášteře, signatura: Františkáni Slaný 39. Popis viz VD 17[1] 4369:692739K. Více o tiskaři, jehož je známo jen několik tisků a tento má být druhý vytištěný v Dyhernfurthu viz KAŠPAR, Jan. Fond knihovny bývalého konventu františkánů ve Slaném. Slánský obzor. 2008, roč. 15, s. 5-15, zde s. 12-13. . Zde a také v soupise VD17 se tisk uvádí jako unikátně dochovaný ve slánském muzeu. Další možný exemplář může být dochován v knihovně dominikánů ze Znojma - srov. popis v katalozích Moravské zemské knihovny - [2] (cit. 4.12.2017) pořízený někdy v 60.-80. letech 20. století, posléze byla kniha vrácena řádu v restitucích. Dle popisu nemá exemplář titulní list, jen církevní aprobaci v Nise roku 1668, a přesnější určení by si žádalo srovnání se slánským výtiskem.
  2. Bratrstvo latinsky: „Confraternitas de suffragio pro mortuis“ - srov. věnování a úvod v různých vydáních této knihy.
  3. Podle schválení řádových teologů a představených v různých vydáních knihy.
  4. Dochováno např. ve františkánském klášteře v Moravské Třebové, fondy knihoven z M. Třebové a Dačic (více exemplářů). Nebo v: Zakład Narodowy im. Ossolińskich we Wrocławiu, signatury XVII-7639, XVII-12772 (srov. [3]]). Biblioteka uniwerystecka we Wrocławiu, signatura 494126 (exemplář pocházející právě od františkánů z Hlohova). Viz též ESTREICHER, Karol. Bibliografia staropolska. Tom XVII. Kraków: K.Estreicher, 1929. Dostupné online. S. 201.  Dílo bez uvedení konrétního vydání zmiňuje takéSCHALLER, Jaroslav. Beschreibung der Königlichen Haupt und Residenzstadt Prag... Band IV. Prag: [s.n.], 1797. S. 160. 
  5. Popis viz báze [VD 17], 547:695877P, kde se uvádí dochování v Univerzitní knihovně v Erfurtu. Přepis impresa: Reimpressa Nissae, Christophori Lertz, Civitatis Typographi, impensis Joannis Stephani Hueber, Bibliopol. Brunensis. Dále dochováno v Jihočeské vědecké knihovně v Ćeských Budoějovicích, signatura CK 1322 (původem od minoritů v Českém Krumlově), nebo v Provinzialbibliothek Amberg, signatura: 999/Theol. asc. 683 c(1/.
  6. Dochování: Národní knihovna České republiky, signatura 46 B 210 (exemplář původem z Klementina - jeho digitalizovaná kopie dostupná na [Google Books] (cit. 7.11.2017).. Nebo v Provinční knihovně kapucínů Praha-Hradčany, signatura:
  7. Popis viz báze [VD 17], 12:107446H. Digitalizovaná kopie dostupná na [Google Books] (cit. 7.11.2017, exemplář z Bayerische Staatsbibliothek München).
  8. Dochování: Biblioteka Narodowa Warszawa, signatura XVII.2.1318 adl.
  9. Formát 8˚. Popis viz VD 17, 1:080615L. Viz též ESTREICHER. Bibliografia staropolska (cit.). XVIII, s. 201. SCHALLER. Beschreibung der Königlichen... (cit.), s. 160. Dochováno v Biblioteka narodowa w Warszawie (signatury: SD.XVII.2.945 adl., SD.XVII.2.946 adl.) nebo Staatsbibliothek zu Berlin (signatura: Dw 2138, dig. kopie dostupná na [4], cit. 13.11.2017.).
  10. Přinejmenším se takto zmiňuje úplný titul dále uvedeného olomouckého vydání: „... Edita primò Posnaniae, aucta plurimis...“
  11. Dochováno v Jihočeské vědecké knhovně (signatury: Be 134?, Be 232, oba exempláře původem od františkánů z Bechyně), Moravské zemské knihovně v Brně (signatura: ZK-0001.968, původem od kapucínů ze Znojma), knihovně benediktinského kláštera v Rajhradě (signatura: R - R. II. bb. 17) a údajně v knihovně dominikánů ve Znojmě - viz portál [Historické fondy] (cit. 8.11.2017). Dílo uvádí též historický katalog františkánské knihovny v Jindřichově Hradci, součást klášterní pamětní knihy – strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54..

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Řádové nekrologium jej uvádí jako jubilanta slibů, tj. působícího min. 50 let v řádu.
  2. Liber Memorabilium conventus Plsnensis, s. 504 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54. Jeho funkci „concionator germanicus“ - německý kazatel uvádí např. jeho kniha Refectio sacra vytištěná roku 1665 (viz níže).
  3. HOLZAPFEL, Heribert. History od the Franciscan Order [online]. 1942, rev. 2009 [cit. 2014-03-05]. S. 326. Překlad orig. něm vyd. Handbuch der Geschichte der Franziskanerordens. Freiburg, 1909.. Dostupné online. 
  4. Srov. MIKULEC, Jiří. Náboženský život a barokní zbožnost v českých zemích. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-3698-3. S. 213-262. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]